Dovalil: Už jsem se chtěl vrátit. Lotyšsko? Složité, pracujete s omezenou kvalitou

S lidmi z Mladé Boleslavi se známe dlouho, nějaké nabídky už přišly v minulosti. Teď to bylo strašně rychlé a rozhodl jsem se nabídku přijmout. Posledních pět let jsem působil v Lotyšsku. I když to byla dobrá životní etapa, tak jsem se chtěl vrátit. Hledal jsem něco, kde je nějaká vize, kde se dá celé prostředí ještě posunout dál. Myslím, že Boleslav tohle dlouhodobě svou polohou nebo finanční stabilitou splňuje.

Myslím, že tu není potřeba nic měnit. Pro každý klub je nejlepší, pokud se mu bude dařit začleňování hráčů z akademie do profesionálního fotbalu. Vím, že je to klišé, ale je to běh na dlouhou trať. Někdy se to daří, někdy ne. Chceme z akademie vymáčknout maximum. Každopádně si myslím, že v rámci možností funguje akademie výborně, samozřejmě konkurovat třeba Spartě nemůže. Ale jsou tu dobří trenéři. Šéftrenérem je Pavel Malura, který trénoval v lize, působil v zahraničí a ví přesně, co obnáší přechod hráče z mládeže do dospělého fotbalu.

Jsem tu dva dny. Komunikovali jsme o tom, s kluky trenéry se známe z fotbalového prostředí. I když jsem tu pět let nebyl, věřím, že se trenéři vybrali dobře, ale to je vždy záležitost vedení. Pro stabilitu klubu je lepší, když nějaké složení vydrží delší čas, ale rozhodují výsledky. Až ty vše ukážou.

Je nás tu hodně schopných lidí, bude to o dělbě práce. Jsem přesvědčený o tom, že to zvládneme. Prioritou pro mě bude mládež, k áčku se samozřejmě taky dostanu. Ale nedá se to vyjádřit procentuálně, spíš bude záležet na situaci. Můžu pomáhat se zahraničními hráči, ovládám čtyři jazyky, takže v této oblasti se mohu zapojit. Hlavně jde o to, aby tři lidi nedělali jednu věc.

Boleslav patří do první poloviny tabulky, je to stabilizovaný klub. Postup do pohárů by byl fantastický, chceme produkovat dobrý fotbal. Rádi bychom, aby se do velkého fotbalu dostalo co nejvíc odchovanců. Realita může být jiná, ale je to náš cíl. Vezměte si Pecha, kterého klub prodal do Slavie. Pokud se budou tyhle případy dál dařit, tak to bude skvělé.

Nějaký skauting tu je, samozřejmě ne jako v top klubech, kde bývá velké skautské oddělení. Podělíme se o to s ostatními trenéry.

Zvykl jsem si na zimu (úsměv). Člověk nikdy neví, kam ho cesty zavanou. Nikdy jsem si nemyslel, že vydržím pět let v Lotyšsku. Musím říct, že je to nefotbalová země, není tam úplně vybudovaná infrastruktura. Jsou tam asi tři haly, kde se hraje v zimě. A je tam asi jen třicet pět tisíc registrovaných fotbalistů, což je možná v jednom kraji v Česku. Vybudoval jsem si tam dobrou pozici, s devatenáctkou jsme v kvalifikacích třikrát postoupili dál, což se Lotyšsku povedlo celkově čtyřikrát. To bylo dobré. Ovšem je složité, když pracujete s omezenou kvalitou. Z tohoto pohledu to pro mě bylo nejtěžší angažmá. Pracovali jsme s hráči, kteří nedosahovali průměru evropské úrovně.

To ano, ale Lotyšsko je malá země, která má pohnutou historii. Okupovali je Němci, pak Rusové, podle toho se tvoří i jejich mentalita. Jak jsem zmínil, hráčů tam moc není. Nemohl jsem třeba nikoho doporučit do Česka. Vezměte si Ikauniekse. Povedl se mu rok v Jihlavě, potom čtyři roky stagnoval, teď je v béčku v Jablonci. Jsou tu teď mladí hráči jako Dele Israel v Olomouci nebo Mukwelle v Pardubicích, kteří nejsou Lotyši, ale prošli tamní ligou, taky se zatím nepředvedli. Kvalita v Lotyšsku je nízká, chybí tempo. Pro mě to ale bylo zajímavé, vyzkoušel jsem si jinou práci.