Článek
Jak hodnotíte bod získaný na domácím hřišti?
Je škoda, že jsme nevyhráli, protože po pauze jsme byli herně lepší a vytvořili jsme si víc šancí. Vzhledem k průběhu první půle ho ale asi musíme brát. Jablonečtí v ní trefili tyč i břevno. Každý bodík se počítá. Na posledním místě tabulky jsme se přiblížili předposledním Pardubicím na jednobodový rozdíl.
Do poločasu se vás drželo trochu štěstí, že?
Je to tak. Po Chramostově střele se mně povedlo míč vyškrábnout do tyče. Jak to zazvonilo, tak jsem se jen modlil, aby neskončil v bráně.
O přestávce se přes zlínskou Letnou přehnala průtrž mračen. Jak se vám chytalo na promáčeném terénu?
Ve druhé půli na mě šly jen dvě střely. Z jedné jsem dostal gól. S tou druhou, která směřovala doprostřed, jsem si poradil. Nebylo to ale vůbec příjemné. Člověk netušil, co voda s balonem udělá. Obával jsem se především malých domů, aby se míč nezastavil v kaluži.
Neříkal jste si, že by se utkání nemuselo dohrát?
Rozhodčí Zelinka nám dopředu avizoval, že se po pauze normálně vracíme na hřiště. Já jsem se ho ptal, jestli by nebylo lepší třeba aspoň čtvrthodinu počkat, až voda trochu opadne. Odpověděl mně, že vůbec není jisté, zda nezačne pršet znovu.
K tomu, abyste poskočili aspoň na patnácté místo, které zaručuje účast v baráži o udržení v první lize, potřebujete teď bodovat i venku. U soupeřů jste ale nezvítězili už 29 zápasů v řadě...
Už je to rok a tři čtvrtě. Strašně dlouhá doba. Je načase to prolomit. Nejlépe hned za týden v Teplicích. Bez venkovní výhry by asi záchrana neklapla.
Cítíte jako odchovanec klubu velkou zodpovědnost, aby sezona pro Zlín nakonec dobře dopadla?
Jasně. Jsem tady už hrozně dlouho. Samozřejmě že mně není vůbec jedno, do jak složité situace jsme se dostali. Za trenéra Páníka jsme se už jednou zachraňovali na poslední chvíli. Zvládli jsme to. Věřím, že to zvládneme i tentokrát.
