Článek
Trenér Tomáš Janotka mluvil o tom, jak vám věřil. Když prý máte narozeniny, trefíte se. Není ale jednoduché formu pořád potvrzovat. Jak jste si věřil vy sám?
Jo, říkal mi to. A nebyl jediný. Spousta lidí mi psala v souvislosti i s těmi narozeninami, že je tutovka, že se zase prosadím. Nevím však, zda zrovna toto vám pomůže. Nepouštěl jsem si to ale do hlavy a snažil jsem se hrát, jak to půjde. Když se mě někdo zeptal, jak to bude probíhat, odvětil jsem, že nevím, že uvidíme. Za to, že se to podařilo jsem rád.
Především u vaší první trefy to vypadalo, že vám to jde hodně lehce. Z akce, která na začátku tolik nadějně nevypadala, jste najednou vyplul před gólmana a dal mu to mezi nohy?
Když máte formu a padá vám to tam, bývá to tak a vypadá to jednoduše. Naopak, jakmile jste v krizi, tak nedáte gól, ani když jste sám před bránou. Původně jsem ale chtěl najít někoho v lepší pozici. Rozmýšlel jsem se, ale moc to nešlo, takže jsem to vzal na sebe a trefil snad to jediné místo, kudy to do brány mohlo projít.
Sigma na domácí výhru s Baníkem čeká marně už šest let. Před zápasem jste prý měl k tomu nějaký komentář? Prozradíte, o co šlo?
Bavili jsme se s klukama a oni mi říkali, že když sem Baník přijede, nikdy se jim nedaří. Já mám s Baníkem ovšem jen ty nejlepší zkušenosti a to jsem jim zdůraznil. Nevím to jistě, ale možná je to tým, kterému jsem dal branek vůbec nejvíce. Vím, že jsem jim vstřelil gól, když jsem byl v Jihlavě i na Slovácku. Tam to bylo také jako dnes z penalty. S Plzní jsem se proti nim prosadil rovněž a teď i s Olomoucí.
U penalty, kterou jste srovnal na 2:2, jste byl rozhodnutý dopředu, kam to kopnete, nebo jste čekal na pohyb gólmana?
Vzpomněl jsem si na úplně první penaltu, co jsem proti Baníku kopal. Dal jsem to tehdy doprostřed, tak jsem si řekl, že to nebudu měnit.
S Filipem Zorvanem jste chvíli předtím živě diskutovali. Asi o tom, kdo z vás to bude kopat. Domluva byla v pohodě?
Jasně. Šel jsem k němu s tím, že faulovali jeho, takže si to vezmu já. Ale vážně. Hned mi říkal, že mi to nechá. Ani já ale nemám problém to pustit komukoliv. Třeba když se hráč potřebuje chytit, nebo může překonat nějaký milník. Není to tak, že bych za tím šel jako buldok a všechny poslal někam s tím, že penalty budu kopat jen já.
Kromě gólů jste na sebe upozornil i ostrými souboji se stopery soupeře. Často jste je dohrával a nakonec Chaluš i Frydrych byli u situací, které vyústily v góly, které Baník od vás inkasoval. Co k tomu řeknete?
Oni jsou silní, urostlí a já s nimi musím držet krok, znepříjemňovat jim to. Občas to bylo na hraně žluté karty a jsem rád, že jsem ji nedostal, neboť mám už tři. Poté, co mi rozhodčí v té souvislosti domluvil, jsem se mu snažil vyjít vstříc a ubral jsem. Musím ho za to pochválit. Nikdy se ale nesnažím jít do souboje zákeřně. Jen do toho šlapu. Ve fotbale to tak už je. Budete-li ze soubojů uhýbat, bude vás to bolet mnohem víc.
Dvakrát jste skóroval, ale byla z toho jen remíza. Hodně to kalí radost?
Určitě. S ohledem na vývoj zápasu, je však spravedlivá. Bod musíme brát. Jak Baník otočil na 1:2, hodně nás to utlumilo. Ukázali jsme však pak znovu sílu a dokázali je v poslední čtvrthodině zatlačit. Jsme nabádáni, abychom hráli na doraz až do samého konce, že vždycky to můžeme otočit. Nakonec jsme také sahali po třech bodech, když Honza Vodháněl trefil tyč. Tentokrát to nevyšlo, ale mám z toho pozitivní pocit.
Takže oslavu vám dělba bodů nezkazí?
Ne. Slavit budu, ale jen doma s rodinou.
Fazonu máte úžasnou. Z reprezentace vám nikdo nevolal?
Ne.
Nemrzí vás to?
Samozřejmě v nároďáku chce být každý. Je to i jakási odměna za to, co předvádíte. Na druhé straně nejsem v pozici, kdy bych měl hodnotit, zda tam mám být, či ne. Je to na jiných. A jak už jsem říkal před časem, je dost útočníků, kteří nastupují v těžších soutěžích, než je česká. Určitě by mě ale nominace potěšila. Slyšel jsem ale i názory, že bych v reprezentaci mohl ztratit formu. Takže všechno špatné je třeba k něčemu dobré. Nedělám si z toho těžkou hlavu.
