Koubek se klaní Spartě i Slavii: Je skvělé, co dokázaly

Víte, můj první dotaz na vedení klubu byl: „Chcete mě vůbec?“ Okamžitě jsem slyšel, že ano. Pak jsem si nechal čas na rozmyšlenou, abych vše probral s nejbližšími, kteří přece jen trpí, trpěli celý život a já je v tom nechám až do mého konce? To mě trochu trápí. Ano, rodina měla velké slovo. Nakonec jsem dostal sice ne úplně svítivě zářivou zelenou, ale zelený nádech tam byl. (úsměv) V momentě, kdy klub projevil přání, abych pokračoval, šlo o stěžejní moment.

Rozhodně, ale byla to otázka také mých dospělých dětí. Vysokoškoláků, kteří jsou rozumní a dokážou situaci vyhodnotit. Uvědomují si, že už vyletěli z hnízda, že má žena je sama. Při angažmá se mnou nebydlí. Je ráda v domku, má svou zahrádku, nechce se stěhovat. Jsme spolu málo a děti mi zdůrazňovaly: „Mysli na mámu.“ Tím bych ale, pokud se nebudete zlobit, téma vlivu rodiny rád ukončil. Není potřeba ho více rozvádět.

Pokud mi bude zdraví sloužit, nemám hranici, ve které bych měl končit. Práce mě naplňuje a pořád baví. Kromě pro mě důležitého názoru blízkých není žádný důvod nepokračovat.

Ano, ohromnou. Z mužstva cítím velice slušný potenciál. Pokud dojde v létě k dobrému doplnění mančaftu, vnímám velkou možnost rozvoje.

Upřímně? Moc ne. Spíše ten potenciál, o kterém byla řeč.

Samozřejmě, kdo by nechtěl. Ale to je zase další rok, tam už určitě dostanu červenou. (smích)

Učím se celý život. Strašně bych si přál, aby Evropa každému kouči zevšedněla. Aby nebyl vykulený a vyplesklý. Já už v ní asi stovky zápasů neodtrénuji, ale přeji mladším kolegům, aby si ji zažili a brali vše jako zjištění, že na to sami mají. Je potřeba si věřit, s každým je možné hrát. Kdyby Matěj Vydra proměnil doma s Fiorentinou velkou šanci a my vyhráli 1:0, postoupili bychom do semifinále. Italové by odvetu nehráli jinak, skončila by i tak 0:0. Chybělo málo.

Nechtěli jsme hrát žádný autobus. Naším cílem bylo být co nejvíce vepředu, ale soupeř nám to prostě nedovolil. Neměli jsme technickou kvalitu v kombinačním přechodu. Přesto cítím, že jsme nebyli daleko. A obraz hry mě nezajímá. Dotáhli jsme dvojutkání do prodloužení. Ať to někdo dokáže. Člověka takové zkušenosti posouvají, stejně jako hráčům dodávají sebevědomí i trenérovi. Když je v Evropě poprvé, necítí se tak jistě, jako když koučuje dvacátý nebo třicátý duel.

Ve fotbale nemůžete nic vyloučit. Máme nastavenou koncepci, že u přestupu by mělo jít o pět nejlepších lig v Evropě. Všichni kluci na sobě pracují. Pokud se nezkazí, budou ještě lepší. Je na každém, jak si vyhodnotí svůj vlastní vývoj. Z minulosti známe mnoho pozitivních případů, ale i těch negativních, kdy někdo promrhal svým talentem. Mně se však zdá, že jsou inteligentní, takže to druhé snad nehrozí. Pochopili sami sebe. Ví, že mají potenciál. Neváhají a chtějí se posouvat. Pak se s nimi pracuje fajn.

Souhlasím s filozofií, že buď první pětka, nebo zůstat a budovat. Musel by hrát na Euru a tam se předvést. Přál bych mu to, ale já nerozhoduji. Na to jsem v klubu malý pán, jsem v tu chvíli v roli vrátného. Samozřejmě při vší úctě, všech lidí kolem si nesmírně vážím.

Tam mám výrazně a významně co říct, což je logické a jen dobře. Zrovna ve čtvrtek jsme měli velkou poradu, kde musím být. Nemůže dorazit hráč, o kterém bych nevěděl, který by nešel přes můj názor.

Zase mě chcete někam dostat, viďte? (smích) Přijímám tak dva tři kousky, nemám rád velké změny. Toť vše. Dohodli jsme se, že více možné posily nebudu komentovat.

Ve čtvrtek jsem se díval na Fiorentinu s Bruggami a říkal si: „Ježísmarjá, kdybychom tam byli my, jak bychom to všechno zvládli?“ Máme před sebou zase šest utkání za 23 dnů a k tomu ještě další? Museli bychom mít dvě sestavy a tu ligovou třeba doplnit béčkem. Ano, tak extrémní program jsem nezažil. Máme téměř k 60 zápasům. Šílené. U jiného mužstva jsou to skoro dvě sezony – 35 kol v lize a jeden až dva duely v MOL Cupu. Pak konec. Není možné udržet výkonnost na stálé úrovni. Následně vyhrává ten, kdo dopustí méně výpadků, kdo má jaké osobnosti v kádru.

Napadá mě třeba Sparta. Disponuje skvělými útočníky a krizi překoná třeba individuálními dovednostmi. Taková mužstva jsou pak mistry.

Těžko říct. Pokud přijdou noví hráči, nebudou hotoví. Nemáme politiku, že se koupí fotbalisté za tři nebo pět milionů euro. Pokud pořídíte za menší prostředky, tak půjde spíše o mladší perspektivnější kluky. Pak nemůžu bezpečně říct, že budeme v dostizích úspěšní a dostaneme se k pražským S. Musíme být realisté, vidět jejich vývoj a stabilitu. Můžeme se ale pokusit o malý zázrak.

Hráči tvrdí, že raději hrají, než trénují. Pak ale vidíte data ze zápasů, v únavě jsou logicky horší. Takže si mohou říkat, co chtějí, ale fyziologie je věda, kterou nemůžete přechytračit. A k té hlavě… Hodně se kluků ptáme, jak se cítí. Když chci, aby dotyčný hrál, tak mu hlavu musím nastavit já. Musím ji navést tam, kam potřebuji. Věděli jsme, že nás program doběhne. To jsou ztráty s Hradcem nebo Karvinou. Vyhnout se podobným výpadkům je další z cílů do nadcházející sezony. Pokud mužstvo zůstane stabilizované, je předpoklad, že se může zadařit. A nebudu lhát, překvapuje mě bodový zisk Sparty a Slavie. Je skvělé, co dokázaly, jak se oproti minulé sezoně zlepšily. Chceme to samé. Bodové hrozny visí v naší lize strašně vysoko.

Víte, co je zajímavé? Letos jsem s Plzní trénoval nejméně během své kariéry. To byl jeden anglický týden za druhým. Kluci ani nemohli moji tvrdost poznat. Rád bych trénoval víc, ale nešlo to. Jinak musím chválit, mužstvo je disciplinované a pracovité. Žádný odpor, že by něčeho bylo moc. Nepřichází v úvahu. Kluci každým úspěchem nejen v mezinárodní konfrontaci rostli. Dostanou najednou větší sebevědomí a získají pocit: „Vždyť já na to sakra mám.“ Podobné impulsy a zážitky jsou nezastupitelné.

Už dávno neplatí, že složení týmu je výhradě české a slovenské. Máme třetinu kádru z jiných zemí. Jsme mezinárodní a multikulturní klub. Nemám s tím problém, vůbec ne. Trend vidíme v celém světě. Nově příchozí musí pomoci zejména fotbalově. Hlava je dobrá věc, jenže když budu mentálně silný, ale dřevák, tak mi to není nic platné. Skauting prověřuje cizince po všech stránkách, mentální i charakterové. Pak víme, co čekáme. Jde o normální posilu, na kterou máme peníze, o níž víme, že zapadne a umí kopat.

Pokud při děkovačkách přebíhají kluci s popěvkem „Sex on the beach“, tak DNA v Plzni stále funguje. (smích)

Jak známe pana Šádka (předseda představenstva Adolf Šádek, pozn. red.), vždy má ty nejvyšší. Bude je do nás pumpovat. Vize je se o stanovené mety minimálně pokusit. Takhle Áda přemýšlí a my to musíme přijmout. Čeká nás nabitá sezona s bojem i přímý postup do Ligy mistrů. Budou létat šrapnely a granáty ze všech stran. Atraktivní pro diváka, zajímavé, plné napětí a motivace. Kvůli tomu ale fotbal děláme.