Článek
Jak se vám v Olomouci libí?
Jsem úplně nadšený. Když jsem dorazil na zdravotní testy a pak podepisoval smlouvu, byl jsem tu úplně poprvé. Město jsem si prošel, dost jsem toho po něm nachodil, a strašně se mi líbí. Co se týmu týká, tak zatím také všechno pozitivní. Ráno jsem vstoupil do šatny, všichni mě přijali, jak jsem ani nečekal, takže super!
Proč jste si vybral právě olomouckou Sigmu?
Roli sehrálo více faktorů. Tím hlavním bylo korektní jednání sportovního ředitele Sigmy Mináře. Všechno šlo rychle, věděl jsem, že mají o mě zájem. V úvahu jsem bral i to, že Sigma patří podle mého mezi pět nejlepších klubů v Česku.
Jaké to je, vrátit se po třech letech z ciziny?
Určitě fajn. Když jsme šli s rodinou do zahraničí, těšili jsme se na nové zkušenosti. Byly tam dobré i špatné věci, ale samozřejmě doma je doma.
Útočník Akadémie Puskás David Vaněček (vpravo) v zápase maďarské ligy.
Pokračování v cizině dál už nebylo reálné?
Bylo. Něco jsme i řešili. Mohl jsem také nějaký čas čekat. Myslím, že konkrétní nabídky by přišly. Jak už jsem ale říkal, rychlé a korektní jednání Olomouce mě přesvědčilo o tom, že další cesta bude správná právě tady.
Znáte se s někým z olomouckých hráčů?
Ano. Se spoustou z nich jsem i hrál. Znám se třeba s Romanem Hubníkem, s Radimem Breitem jsme se potkali v Teplicích, s Alešem Mandousem a Martinem Sladkým jsme dokonce chodili na stejnou školu v Plzni a vyrůstali v jednom klubu. Mám to asi o to snazší.
Konzultoval jste s někým z nich předem váš příchod na Hanou?
Ne. Až ve chvíli, kdy vše bylo jasné, jsem se zkontaktoval s Kubou Plškem, s nímž jsem řešil Sigmu celý rok, co jsme spolu hráli v maďarské Puskás Akademii. Věděl jsem proto, o jaký klub jde, jaké jsou tu podmínky. Stejné to bylo se Zdeňkem Zlámalem, se kterým jsme byli ve Skotsku, a s nímž si pořád pravidelně voláme.
Proč vám nevyšlo angažmá ve skotském Heart of Midlothian?
Šel jsem tam s tím, že mě chce trenér, že jsem měl za sebou dobré roky v Teplicích, kde jsem dával góly. Po týdnu, co jsem tam přišel, jsem nastoupil hned do prvního zápasu, bylo to myslím v osmifinále tamního poháru, dařilo se mi, nahrával jsem na gól, všechno vypadalo super. Jenže za tři dny jsem hrál znovu od začátku v lize, po třiceti minutách mě kouč sundal a od té doby to bylo všechno takové zvláštní. Trénoval jsem, snažil se všemu dávat maximum, ale bohužel, nevím proč, už jsem šanci prakticky nedostal.
Útočník David Vaněček již v barvách Heart of Midlothian.
V Maďarsku to asi bylo o něčem jiném?
První rok v Puskás Akademii byl pro mě skvělý. Asi můj nejlepší v kariéře, protože jsem dal 14 gólů a na čtyři přihrál. Skončili jsme třetí, vybojovali poháry...
Přesto jste nakonec skončil v Diósgyőri. Proč?
Byl to takový únik. Stalo se něco, co bych nechtěl komentovat. Šlo prostě o to, že jsem si na půl roku musel najít jiný klub, abych dál hrál a neskončil třeba v béčku.
Není návrat z Maďarska domů krokem zpátky?
Nemyslím si to. Po sportovní stránce určitě ne. Naše liga je v Maďarsku, ale i ve Skotsku, hodnocena vysoko. Oproti Maďarsku je i fotbalově kvalitnější, vyspělejší. Krok zpátky je to jen po finanční stránce. Po fotbalové pro mě osobně je to posun vpřed.
Sigma se s produktivitou dlouhodobě potýká. Jste připravený vzít na sebe roli střelce?
Od toho tady asi jsem. Nebudu se za nic schovávat. Přišel jsem, že Sigma měla tento problém. I když jsem byl v Maďarsku, spoustu jejich zápasů jsem sledoval, a byly takové, že kdyby měla střelce, mohla dnes hrát evropské poháry. Doufám, že i já k tomu pomohu. Tým má podle mě velký potenciál, protože je v něm spousta mladých, perspektivních, běhavých hráčů. A s koučem Jílkem to půjde ještě nahoru, neboť chce hrát fotbal. Nemá to založené jen na běhání, nakopávaných balonech. Navíc na to tady nyní hráči jsou.
Útočník Akadémie Puskás David Vaněček se raduje z jednoho ze svých gólů v maďarské lize.
Trenér Jílek hodně klade důraz na pracovitost útočníků. nebude to jen o čekání na přihrávku ve vápně. Počítáte s tím?
Určitě. Mluvili jsme spolu i o tom. Zná mě z mládežnických reprezentací, kde jsem hrával středního záložníka. Moje role bude jiná než v Teplicích, nebo v Maďarsku, kde jsem byl hlavně na to, abych sklepl míč a běžel do šestnáctky. Když jsem hrál, bylo to podle trenérů spíše špatně. Teď bych měl navázat na svůj styl, kterým jsem se prezentoval v mládežnických kategoriích. To mě baví víc a jsem rád, že tady je taková vize.
