Do Jablonce nechtěl, teď tam září. Je to paradox, přiznává Chramosta a vysvětluje svůj rozkvět

V minulém kole skóroval proti Liberci a aktuálně je po brněnském Řezníčkovi s bilancí 13+6 nejproduktivnějším hráčem soutěže.

„Ale proti Jablonci jsem nic neměl. Jak jsem minulou sezonu hostoval v Bohemce, fotbal mě to zase chytil, práce mě tam bavila a po delší době jsem zase cítil, že někam patřím a že by tam i další sezona mohla být dobrá. Vybudoval jsem si tam nějakou pozici a nechtěl o ni přicházet," vysvětluje Chramosta.

Do Ďolíčku ho poslal na hostování tehdejší kouč Jablonce Petr Rada, pod nímž si Chramosta za tři a půl sezony připsal 74 startů v nejvyšší soutěži. V základní sestavě však jen 26, většinou střídal. Těžce to nesl. „Bylo to ubíjející," prohlásil. „Za mě jsme měli útočníků víc. Teď má důvěru, hraje a věří si. Podle mě ho nakoplo hostování v Bohemce, které mu vrátilo sebedůvěru," říká Rada, který hodně sázel na Doležala „Ale byl jsem rád, že tam Chram byl. Je gólový hráč, když je zdravý, proto jsme ho do Jablonce i udělali. Ze začátku nám i hodně pomohl. I charakterově je dobrý kluk," říká Rada.

„Proti trenéru Radovi nic nemám. Nějakou cestu jsem urazil a díky němu jsem teď třeba tam, kde jsem. Prostě jen sázel na jiné hráče, takhle to prostě trenéři mají. Měl nějaký styl, do kterého jsem mu třeba úplně nepasoval. V Jablonci nehraju na pozici hrotového hráče, jsem spíš ta staženější desítka a jsem daleko víc ve hře, víc na balonu, a to je pozice, co mě baví a je dost podobná té v Bohemce. Asi jde o hlavní faktor, že to teď tak jde," hodnotí Chramosta, jemuž v létě kouč David Horejš úprk zatrhl. „Zapomeň na Bohemians!" řekl rázně. Nyní v základu v lize chyběl jen pětkrát.

„S jídlem roste chuť. Když člověk hraje, jistota na balonu je daleko vyšší a cítí, že spoluhráči mu věří. Teď na hřišti často o některých věcech ani nepřemýšlím, dělám je automaticky, protože věřím, ve své schopnosti," říká rodák z Benátek nad Jizerou, kde před rokem a půl dostavěl barák a definitivně se v rodném městě usadil.

„Nesmím zapomenout na rodinu, která je důležitým faktorem. Moje dny jsou teď takové, že přijdu z tréninku, a celý den hrajeme fotbal s kluky, kteří už trošku vyrostli. Oni to už hodně vnímají. Každý můj gól celý týden slaví v mém stylu," směje se. Když rozhodl duel s Pardubicemi a sundal si dres, brzy šestiletý Matouš a tříletý Jan prý chodili týden do půl těla. „Nebo se zase týden jezdilo po kolenou... Vnímají to, což je další hnací motor být úspěšný," usmívá se Chramosta, který míří do Klubu ligových kanonýrů. K cenné metě mu chybí patnáct tref. „Patnáct gólů pro něj není žádná nereálná meta. Myslím, že má ještě hodně času do konce kariéry a z celého srdce bych mu přál, aby to kilo dal," poznamenává Rada.

Dost možná jeho přání Chramosta splní právě v Jablonci, neboť na podzim s klubem prodloužil smlouvu o další dvě sezony.

„Vzhledem k počtu vstřelených gólů a věku je to můj cíl, ale vzrušovat mě začne, až se bude blížit. Když se říkalo, že možná budu nejlepší střelec v domácím poháru, v hlavě jsem to měl. A když se mi to podařilo, bylo to příjemné. Teď se tím však nezatěžuju a vážím si toho, kde nyní jsem," uzavírá.