Ve Spartě si chce plnit sny. Askou jako přísný trenér, který jde příkladem

Rozhodně. Snažím se dobře připravit na vše, co dělám. Je důležité být nastavený jako lídr, který má vše promyšlené. Kladu na sebe i lidi okolo vysoké nároky. Musíte komunikovat, budovat zdravé vztahy založené na upřímnosti. Mít jasno v tom, co chcete. A to samé očekávám od ostatních. Zjistil jsem, že to je nejjednodušší způsob, jak stát v čele nějaké skupiny a řídit ji.

Myslím, že vyznáváme podobné základní hodnoty. S Larsem se známe už mnoho let, na druhou stranu stále o sobě mnoho věcí zjišťujeme. A čím více budeme spolu, tím poznáme i více rozdílů. Spojuje nás pohled na fotbal a vize, jakým směrem tým vést. Každý však máme svou hlavu, jiné zkušenosti. Je jen na nás, abychom se sladili a dokázali se vhodně doplňovat. Jasně, někdy to může být náročné, ale doufám, že budeme dělat pokroky.

Týmového hráče, který udělá vše pro klub, kolegy i fotbalisty. Pracovitého člověka, který je poctivý. Mám vlastní názory a ego, ale také se učím a zůstávám pokorný. Chci se neustále rozvíjet. Líbí se mi směr, jakým Sparta v posledních letech jde. Proto jsem tady. Zoufale prahnu po vítězství. Miluji vyhrávat a od toho se odvíjí vše, co dělám. Doufám, že budu šířit pozitivní energii. Že dokážu lidi kolem posouvat tím, že na ně budu mít vysoké nároky.

Ani ne. Dříve jsem působil v Göteborgu a Sparta je na úplně jiné úrovni. V některých ohledech jsme byli velkým klubem, ale finanční situace byla taková, že jsme nemohli konkurovat těm nejlepším. Göteborg má díky bohaté historii fantastickou fanouškovskou základnu, zřejmě největší v celém Švédsku. Jsou velká očekávání, která se poslední roky nedaří plnit. Sparta má zdroje, zázemí a finance na to, aby podpořila své ambice, aby dosáhla požadovaných výsledků. Chceme do Ligy mistrů. Jsem tady, abych měl možnost plnit si některé osobní sny – vyhrát titul a dostat se na nejvyšší úroveň evropského fotbalu.

Musíte si uvědomit, jaký je dnešní fotbal. Práce hlavního trenéra je v mnoha ohledech náročná, potřebuje k sobě mnoho dalších lidí. S dobou před 10 nebo 15 lety se to nedá srovnávat. Tlak médií, pozornost na sociálních sítí. Zaměřujete se na mnohem větší detaily. Role asistenta obsahuje daleko víc věcí než v minulosti. Jasně, pozice hlavního mě baví, mám rád zodpovědnost, přijímání rozhodnutí a ovlivňování kultury kole sebe. Ve Spartě mám však ohromný podíl a vliv na každodenní práci. A vím, že hlavní boss je Lars. Navíc také on byl ještě nedávno asistentem. Takže teď jsem šťastný a motivovaný. Práci Sparty sleduji už dlouho.

Mám dobré vztahy s kondičním koučem Christianem Clarupem. Jako hráče mě asi před 10 lety nějakou dobu trénoval. S Brianem Priskem jsme studovali profi licenci. Se všemi jsem byl v kontaktu a vím o jejich úspěších. Dánský fotbal je malý svět. Máme v zahraničí mnoho hlavních trenérů, asistentů, analytiků či kondičáků a na velmi dobrých adresách v bundeslize, Premier League nebo ve Švédsku. Jde o jednu velkou síť, v níž společně sdílíme své zkušenosti a budujeme vztahy a přátelství. Takže pokud se někomu někde daří, ví to všichni.

Dobrá otázka, kterou si klademe velmi často. A odpověď je možná docela jednoduchá. Zaprvé jsme před mnoha lety vsadili na vývoj a inovace. Díváme se do zahraničí a inspirujeme se tím, co funguje. Měli jsme tady po přelomu tisíciletí partu vizionářů v čele s bývalým reprezentačním trenérem Mortenem Olsenem, která udělala velký posun. Další generace pak navázaly. Následně jsme hodně investovali do rozvoje talentů, infrastruktury. Debatujeme, jsme otevřeni novým trendům. Zároveň jsme ochotni se učit, jsme zvědaví. Možná to souvisí s historickou dánskou mentalitou, že když něco děláme, tak společně.

Možná tak 150 let zpátky se lidé scházeli, společně podnikali, každý se mohl zapojit. Vždy existovala jistá pospolitost. Jak jsem zmínil, vybudovali jsme prostředí, které spolu kooperuje. Vždyť to přesně ukazuje, jak funguje současný fotbal. Pokud chcete být úspěšný, potřebujete opravdu široký realizační tým. Sám nikdo nic nedokáže, protože v době, kdy musíte sledovat strašně moc věcí, by to nezvládl. Tohle je pro Dány přirozené. Dříve byli hlavní trenér, asistent, možná kouč brankářů. A dělali všechno. To je teď nemožné.

Rozhodně se nechci pouštět do nějakého hodnocení vašeho systému, kultury nebo společnosti. Možná je to věc mentality a historického nastavení. Jak jsem říkal, my spolu věci sdílíme. Metodiku, data. Jasně, jen to, co můžeme, ale máme otevřené online platformy, kde se scházíme. Snažíme se formovat trenéry v mládežnických akademiích nebo na amatérské úrovni. To je nesmírně důležité, protože tam budujete základnu. Jsou to často mladí lidé nebo nadšení rodiče. Pak se z nich postupně mohou stát poloprofesionální trenéři a nakonec profíci. Chceme se posouvat. Nezůstáváme u něčeho, co třeba fungovalo před 30 lety. Důležitá je chuť se rozvíjet a hledat inspiraci. Využít možnosti, jaké máme.

Lidé rostou s tím, kdo je řídí, koho mají nad sebou. Jestli jsou posunu otevření a snaží se na sobě pracovat. Zda dokáží probírat, co je případně trápí. A je jedno, jak jste staří, jestli jste Češi, Afričané nebo Dánové. Když vás něco baví a máte chuť, můžete se posouvat. Vyrazit do zahraničí, pochopit jinou kulturu a nasbírat zkušenosti, jaké jiní nemají.

Nemyslím si. Jasně daná struktura je podle mě strašně důležitá. Vezměte si, jaká je životnost trenérů. Málokdo vydrží na jedné lavičce několik let. Mnohdy ani ne rok a dojde ke změně. Myslím, že před pár lety byla průměrná doba manažera v Premier League kolem 16 měsíců. Strašně krátký čas na to něco vybudovat. Koukněte se, jak dlouho trvalo, než se stal Liverpool opět úspěšným, než se vrátil na vrchol. A to jim rozhodně peníze nechyběly. Takže všechno chce čas, odvahu a trpělivost. Zároveň nemůžete 10 let dělat pořád to samé. Musíte se zlepšovat, přizpůsobovat a ladit zdánlivé drobnosti. Tím, že si v klubu vytvoříte jasnou strukturu, můžete podle mě daleko víc získat než ztratit.