Cíl je jasný. Sparta na Ligu mistrů má, věří Wiesner

Grassau (od našeho zpravodaje) – Putoval po hostováních ve Vlašimi, Liberci nebo Mladé Boleslavi. Poslední roky ale bojuje o místo ve Spartě. Rozhodně to nemá jednoduché, a to nejen s ohledem na velkou konkurenci. „Kritika k fotbalu patří. Všechny názory respektuji,“ říká Wiesner.

Motivace, hrdost a čest tady být. Jsem v ní odmalička. Prošel jsem celou mládeží a snad každý kluk sní, že si zahraje za A-tým.

Zažil jsem na Letné mnoho období a trenérů a musím říct, že klub udělal ohromný posun. Začalo to sportovním ředitelem Tomášem Rosickým, pak Brianem Priskem a mohl bych pokračovat dál. Všechno do sebe zapadlo. Máme hodně cizinců, kouká se hodně na charakter hráčů. Ne pouze na dovednosti a čísla. Teď v negativním slova smyslu nikdo nevyčnívá. A pokud ano, tak kabina má takovou sílu, že bude držet spolu. Ukázalo se, že nemusíme stát jen na českých hráčích, že i kluci zahraničí nejsou jen individuality a dokáží makat pro tým.

Odmalička jsem sparťan, šel jsem si za tím a bojoval. Někdo mi říkal, že jsem křídlo, druhý zas že obránce. Naštěstí jsme našli rozestavení, které mi sedí, kde jsem něco mezi (smích). Všechno se ukáže na hřišti. Pořád se peru o svou pozici. To je prostě konkurence, která je všude, která nám pomáhá. Každý z nás má jiné předpoklady a přednosti. Trenérům se líbí, co mohu nabídnout. Jsem strašně rád, že mohu být součástí úspěchu. Po devíti letech titul, po deseti double. Co si člověk může více přát? Ligu mistrů – a věřím, že na ni jako tým máme.

Ano. Za tím si stojím.

Kdo říká, že to jde mimo něj, lže. Kritika a různé pohledy ale k fotbalu patří. Všechno respektuji. Jsem v intenzivním kontaktu s trenéry a lidmi z vedení klubu, kteří říkají, že mě tady chtějí. To je pro mě svaté a jsem za to rád. S negativní názory jsem pracoval a pracuji. A troufám si říct, že dobře.

Ze začátku člověk hodně čte a vnímá, co se kde píše, co kdo říká. Hodně mi pomohl mentální kouč. Na podobné situace mě připravil. Vděčím i všem trenérům, kteří se mnou mluvili. Zdůrazňovali mi, že se mnou počítají. Názory nikomu neberu. Jak říkám, respektuji je. Jako hráč si ale musíte věřit. Mám skvělou rodinu a zázemí kolem sebe. Mrzelo mě, když kritiku vnímali rodiče, ale také už to dokáží odfiltrovat. Jednou jste nahoře, jednou dole. Jednou se daří, podruhé ne. Jediné, co mohu změnit, je moje hra. A dělám vše pro to, abych se prezentoval co nejlépe, abych pomohl týmu.

Určitě zápas na Slovácku, kdy jsme vyhráli po devíti letech titul. Ne přímo remíza 0:0, ale euforie po závěrečném hvizdu. Uvědomíte si, že jste zapsaný v historii a nikdo vám to nevezeme. Vždycky mám husinu, když si vzpomenu, jak jsme sezonu dotáhli. To byla bomba. Až ve chvíli, kdy jsem volal domů, jsem si uvědomil, čeho jsme dosáhli, jak dlouho se na titul čekalo. A navíc pro mě šlo o první velký úspěch. Vzpomínky do konce života a větší než třeba postup přes Galatasaray.

Strašně mě to mrzelo vůči týmu. Dostali jsme se daleko a přehrávali tak obrovský mančaft. Mohl jsem mít pomyslnou třešničku. Pak se ale skvěle zvládla odveta, čemuž jsem věřil. Věděl jsem, že i když se venku o gól prohrálo, tak doma to dokážeme.

To je hezký, že o mně takto mluvil. Samozřejmě každý mladý fotbalista chce jít ven a ani já nejsem proti, pokud to bude dávat smysl mně, rodině, klubu nebo když o mě přestane být na Letné zájem. Sparta se ale strašně posunula. Co se týče zázemí, dat, trenérů nebo jiných analytických věcí nám nabízí takový vhled do fotbalového světa, že jsme v něm konkurenceschopní. A také ohledně mentální přípravy a komunikace, kdy s vámi lidí řeší i věci mimo fotbal.

Budu šťastný, když zůstanu ve Spartě do konce kariéry, nebo tak dlouho, jak to jen půjde. Jasně, v zahraničí si vyzkoušíte jazyk a poznáte novou kulturu. Na druhou stranu i tohle teď máme. Pokud kariérní posun přijde, tak v pravý okamžik. Teď jsem ve Spartě a nekoukám, jestli bych měl jít v zimě nebo za rok ven. Jak to reálně bude, nechám na Spartě a svém agentovi.

Když jsem začínal na pravém beku, tak za mnou přišel Tomáš Rosický a řekl mi: „Moc nevymýšlej. Dej to a utíkej!“ (smích) Chci se zlepšovat, být vidět, ukázat se skautům a trenérům, udělat pro tým maximum. Kritika v posledních měsících nebyla úplně malá, ale když jsem se cítil fakt špatně, trenéři a lidé v klubu obecně mě podrželi. Za to jim patří velký dík.

Hodně si na tom zakládám. Měl jsem prsten, který mi snímal kvalitu spánku. Po narození dcery jsem ho ale musel dát pryč. Ne, dělám si trochu srandu, malé Mie je rok a spí dobře. Musím zaklepat. (smích) Jinak řeším stravování, mentální přípravu, mám brýle na spaní. Celkově si na životním stylu dávám hodně záležet. Mám i skvělou manželku, která mě podporuje.

Naštěstí je ze sportovní rodiny, její tatínek hrál profesionálně hokej, takže ví, jak to chodí. Ví, co člověk potřebuje, jak se k určitých chvílích chovat. Je hodně tolerantní a já se všechno snažím vrátit na dovolených a ve volném čase. Nechává mi dost prostoru na posilovnu nebo spánek. Velký faktor je i dcera.

Nevěřil jsem tomu. Bál jsem se, že nebudu spát, že toho na mě bude moc. Je to ale přesně naopak. Přijdu a všechno mě přestane bolet. Řeším, aby rodina měla co jíst a byla zdravá. To je nejdůležitější.