Článek
Poslední vzkaz, který Tvrdík všem případným zájemcům poslal, obsahoval částku deset milionů eur.
„Neuvěřitelná suma. Vždyť je to čtvrt miliardy. A za takové kopyto, jako jsem já," utahuje si sám ze sebe Souček. „Ale zároveň jsem hrozně rád, že si mě klub takhle cení," nepopírá, že mu stovky milionů korun, které se kolem něho točí, dodávají na sebevědomí.
„Zvlášť když vidím, že se najdou kluby, které jsou ochotné za mě takové peníze zaplatit. Přidává mi to opravdu na sebedůvěře. Na motivaci dělat fotbal dál tak, jak ho dělám, pochopitelně také," přiznává Souček, že právě tyto atributy pro něho byly a jsou moc a moc důležité.
Na snímku Tomáš Souček a trenér Trpišovský.
„Důvěru potřebuji, abych si sám věřil. Na hřišti, stejně jako v šatně mezi ostatními kluky. Když ji cítím, snažím se ji vracet trenérovi i spoluhráčům," vysvětluje svou jarní proměnu v nejvýraznější personu jarní ligové scény.
„Během dosavadní kariéry mi pomohla a důvěřovala spousta trenérů, kterým bych musel poděkovat. Trenéru Trpišovskému ale hned třikrát, protože mi pomohl hned třikrát," připomínal Souček společné angažmá ve Viktorii Žižkov, Liberci a nyní v Edenu.
A právě Trpišovský by byl moc rád, kdyby Souček pustil choutky na zahraniční angažmá z hlavy a v Edenu zůstal. On sám to udělal, neboť ve Slavii prodloužil smlouvu o další dva roky, lídra mistrovského týmu by proto ve svém kádru viděl moc rád i v další sezoně.
„Je to pro mě hrozně složité. Liga mistrů, od níž jsme se Slavií jen krůček, představuje obrovskou motivaci. Ale kdyby se objevila nabídka z opravdu silného týmu a mně se nabídla možnost hrát skutečně špičkovou soutěž, šlo by o motivaci stejnou. Výhody vidím tam i tam a asi teprve, až když se rozhodnu, poznám, zda šlo o rozhodnutí dobré, či naopak zlé," přiznává Souček, že není vůbec snadné zvolit cestu, po které se dál vydá.
Tomáš Souček se raduje z gólu.
„Zatím je to padesát na padesát. Plusy i minusy jsou vyrovnané, bude záležet na konkrétní nabídce. Do začátku letní přípravy chci mít ale jasno, protože vím, jak moc důležité je absolvovat s mužstvem přípravu a sehrát se s ním. Jedno, zda se Slavií, nebo jiným týmem."
O odchodu do Turecka však Souček neuvažuje. A angažmá v moskevském Spartaku, který se ozval jako jeden z posledních zájemců a byl ochoten akceptovat i sumu vyslovenou Tvrdíkem, rovněž ne.
„Když někam přestoupím, pak jedině do lepší a kvalitnější ligy. Do Německa, Itálie, někam tímto směrem," netají Souček, kam pošilhává.
„Když si třeba porovnávám Moskvu a Slavii, je pro mě Slavia daleko zajímavější. Jednak proto, že fotbal hraju srdcem a chci ho tak hrát dál, ale i proto, že angažmá v Rusku beru stejně jako působení v Turecku nebo Americe, kam se chodí až v pozdějším věku."
Jen tak mezi řečí Souček prozradí, že se dal samozřejmě na studium jazyků. Tedy konkrétně angličtiny. A lekce bere dokonce od rodilého Angličana. „Ať dopadne jednání o přestupu jakkoli, chci přijít a domluvit se, protože to je hodně důležité. Ostatně, i při případném pokračování ve Slavii mi základy angličtiny pomohou."
Tomáš Souček s partnerkou a cenou.
Na případný odchod do zahraničí připravuje i rodinu. „Máme malou dcerku, takže pro partnerku by to bylo trochu složité. Připravena je také, i když má trochu strach. Doma máme babičky a tety, v cizině by byla sama. Ale alespoň by tam měla malou jako svou parťačku, když budu pryč," je na Součkovi patrné, že promýšlí každý krok.
„Kdybych se na cizinu necítil, vůbec bych o přestupu nepřemýšlel. Nejsem ten typ, který dá pět gólů, během půl roku vyletí nahoru a hned chce odejít do ciziny. Něco jsem dokázal a mám na to jít o krok dál."
