Článek
Bylo dávno po půlnoci, když se slávističtí trenéři o jeho existenci dozvěděli. Nacházeli se v Podněstří – divoké části Moldavska s vlastními pravidly, úřady i měnou, kam sahají chapadla ruského vlivu.
Slávisté tam loni v chladném listopadovém večeru přetlačili místní chloubu Šerif Tiraspol 3:2 v Evropské lize. A realizační tým bez nemocného trenéra Trpišovského seděl u noční večeře, klábosilo se o utkání, když analytici hodili do placu: „Pánové, neměli byste čas mrknout na jednoho klučinu?“
Nějaký Diouf. Senegalec. Osmnáct let. Levák. Kope za norské Tromsö. Zajímavý typ.
„Hned nás zaujal vitalitou a zarputilostí,“ vypálí i Trpišovského asistent Zdeněk Houštecký. Okamžitě si v Tiraspolu pouštěl další záběry a sestřihy. A potom další. A další.
„Koukali jsme do tří do rána, možná ještě dýl,“ přemítá Houštecký. „A potom jsme museli postupovat rychle. Když se ostatní dozvědí o našem zájmu, vědí, že si Slavia nevybírá špatně.“
V Edenu umí s cizinci zacházet, zlepšovat je a posouvat na špičkovější evropské adresy. Diouf sice stále zůstává v Praze a kontrakt má v Edenu platný až do léta 2028, ale po necelém roce ve slávistických kancelářích vědí, že ho dlouho neudrží.
„Slavii se stalo víckrát, že přivedla hráče, který po čase udělal progres a odešel. Upřímně? To bude i jeho cesta. Za krásnou sumu. A do top klubu,“ tvrdí Dioufův spoluhráč Ivan Schranz - slovenský reprezentant, jenž ze Slavie vystřelil až k trofeji pro nejlepšího střelce letošního Eura.
A i korunovaný kanón uznale poví: „Je extrém, jak to rychle dokázal.“
Diouf teprve na konci prosince oslaví 20. narozeniny. U levé lajny si ale nepočíná jako zelenáč a trenér Trpišovský po ligových duelech básní a pravidelně opakuje: „Jeho cenovka zase stoupla.“
Jen pro připomenutí, nejvíc z domácí ligy stál Tomáš Souček, za něhož West Ham postupně naposílal do Edenu zhruba 540 milionů korun.
Ale zpět k současnému sešívanému zázraku, jenž má v ligové sezoně bilanci pěti tref a tří asistencí, což je pro beka či wingbeka po polovině základní části bezva statistika. Vylepšit ji může ve šlágru vloženého kola, vedoucí Slavia ve čtvrtek od 17.30 hraje na hřišti Baníku, který byl před rozjezdem odloženého kola třetí.
Krom předností má Diouf na spoluhráče i vliv, který základní čísla neodhalí.
„Lajnu si oběhá a obstará úplně sám. Já nebo jakýkoli kluk hrající před ním si může sbíhat víc do středu,“ vysvětluje Schranz. „On je navíc takový, že klidně zariskuje. Jde do vápna, i když ví, že po neúspěšném zakončení ho čeká padesátimetrový sprint dozadu.“
Diouf obstojí a mnohdy vyčnívá i při mezinárodní konfrontaci. Třeba naposledy v Evropské lize doma proti Fenerbahce (1:2) neúnavně sypal centry do vápna a jen slávistická nemohoucnost v koncovce způsobila, že mu po mači nepřiskočilo nějaké áčko na konto.
Mimochodem, rohlíky neposílá jen do šestnáctky, ale jeden mu často hraje na tváři.
„Moc toho nenamluví, ale pokaždé přijde na stadion vysmátý jak lečo. Na chodbě ho potkáte s rohlíkem na puse. Je fajn, že kolem sebe šíří dobrou náladu,“ líčil v pořadu Přímák Stanislav Tecl, bývalý útočník Slavie a v současnosti manažer ligového áčka.
Rána na San Siru. Teď lítá a podporuje
Přitom Diouf ve Slavii poznal období, kdy mu nebylo do smíchu. Jeho vývoj pár měsíců i stagnoval. O to je vlastně ještě pozoruhodnější, jak se po složitém startu rozjel.
Ve Slavii byl po příchodu z norské ligy pár týdnů, když ho trenéři nasadili do základní sestavy na slavném San Siru.
Proti AC Milán. V osmifinále Evropské ligy. A trenér Trpišovský mládenci kladl na srdce: „Malick, hlavně si nenech dát žlutou kartu!“
Pokyn splnil. Vyvázl bez žluté. V 26. minutě viděl rovnou červenou, když ošklivě fauloval Pulisice.
Diouf není ageresivní nebo záludný plejer. Jen občas těžko koriguje sílu, emoce a chtíč, z čehož vyplyne nepěkný zákrok. Ve Slavii to o něm věděli, vždyť vyloučen byl už i při zápasech v Norsku.
„Vyloučení na AC ho poznamenalo. Prohru si dával za vinu. Trápil se, přitom chtěl týmu pomoct,“ líčí Houštecký.
Slavia s italským velkoklubem po statečné snaze vypadla, Diouf zase postupně vypadával ze sestavy při marné honbě za ligovým titulem. Nevěřil si, což přiznal i trenéru Trpišovskému.
Na jaře proto dokonce šel párkrát vypomoct rezervě Slavie do třetí ligy. Kopl si proti Motorletu nebo Písku. „Děláme si srandu, že nastoupil za béčko, kde se zranil. Od té doby se snaží, aby tam nikdy nešel,“ vtipkuje Tecl.
Borci ze zahraničí se mnohdy perou s nástrahami tuzemského prostředí. „Českou ligu neznají. Je specifická, tvrdá, soubojová, běhavá,“ vyjmenovává Tecl. „Kluci přicházející do Slavie nejsou zvyklí trénovat každý den v takové intenzitě, plynou z toho zranění. Když to člověk přežije, může poskočit a Malick je ukázkovým příkladem.“
Odboural i ostych a jazykovou bariéru. I když… Ta možná ani nikdy nebyla. „Měl jsem dojem, že rozumí jen francouzsky a že s angličtinou má problémy,“ přizná Schranz. „On ale odjakživa rozuměl všemu, spíš se projevovala jeho tišší osobnost.“
Dioufa stále není plná kabina, na to nemá povahu ani věk. Zapojuje se ale do debat, nestraní se, nepeče výhradně s africkými kumpány a Tecl přikyvuje: „Malick je mnohem sebevědomější.“
V chování se odráží jeho rozmach na hřišti. Po rozpačitém jaru Diouf i Slavia zavrhli hostování. V létě dřel, až si o něm trenéři říkali: „Nepřehání to?“
„Neuvěřitelně do toho kopnul. Každé cvičení i zajížděcí trénink po zápase šel na krev, až jsme ho museli brzdit,“ vykládá Houštecký.
Z Dioufovy hry i při tréninku zmizely nedostatky - už ho nešlo snadno obehrát, přestal ztrácet běžecky, zvýšil aktivitu ve chvílích, kdy se míč při zápase pohybuje na opačné straně.
Dioufa nainstalovali trenéři do ligové sestavy ve 2. kole doma proti Budějovicím. Připsal si asistenci a v zahajovací jedenáctce vydržel.
Trenéři si na něm necení jen herní dovednosti. Postřehli jste to někdy? Diouf bývá často ten, který hecuje a podporuje ostatní. Asistent Houštecký to dokládá zápasovou momentkou, kdy zahodil šanci útočník Chorý.
„Malick mu centroval. Všiml si, jak se Choras chytil za hlavu. On k němu dosprintoval, aby ho poplácal a uklidnil. A pak zase valil na svoje místo,“ líčí pobaveně Trpišovského druh.
A sám hlavní kouč připojuje též připojí historku, která mu utkvěla už chvil, kdy Slavia o Dioufa usilovala: „Jeho tým vstřelil branku. On nebyl autorem gólu, ale slavil ho s fanoušky, jako by ho dal sám. Líbila se mi jeho verbální a neverbální komunikace při utkání.“
Pozdravy ze Senegalu a zájem z Anglie
Ze Slavie se také Diouf vyšvihl do senegalského nároďáku, kde nastupuje s hvězdnými krajany jako Mané, Koulibaly nebo Jackson. Z podzimního reprezentačního srazu přivezl Diouf do Edenu pozdravy i podepsaný dres Abdallaha Simy, který ze Slavie odešel do anglického Brightonu za čtvrt miliardy korun.
Podobná cesta se předpovídá Dioufovi. V Británii se o něm ví. V závěru listopadu publikoval The Mirror článek, v němž citoval Tecla z pořadu Přímák.
El Hadji Malick Diouf vs Burundi pic.twitter.com/BAloOxQXcU
— Senegal Comps 🇸🇳 (@SenegalComps) November 20, 2024
„Malick je chytrý kluk, který ví, že se může stát cokoli. Potřebuje dobře dojet podzim a potom se budeme bavit o tom, jestli bude ochotný nám půlrok ještě pomoct.“
Britský web využil i informaci o skautech z devíti anglických týmů, kteří sledovali klání Slavie. Rozkryl alespoň, že mezi zájemci se vyskytují Nottinhgam Forrest, Crystal Palace nebo Brenford.
„Myslím, že i jeho sen je Premier League,“ tuší Houštecký. „Má dobrou kopací techniku, vytrvalost, rychlost, skvělý centr, zakončení, hlavu. Komplexní hráč, který vydrží lítat celý zápas. Podle mě ho Anglie nemine.“
Jen zůstává otázkou, kdy to nastane.
Konec podzimu a rozřešení se blíží.