Článek
„Před týdnem začaly českým týmům zimní přípravy. Pokusím se na tento termín podívat odborně. Víte, co mají společného Bayern Mnichov, Real Madrid, Barcelona, Manchester United, Liverpool, Benfica Lisabon, Villarreal, Paris St. Germain a další úspěšné kluby? Vyhrávají evropské poháry nebo se dostávají do jejich závěrečných kol, hrají nejkvalitnější fotbal, jsou vzory pro ostatní. Jak toto souvisí s českým fotbalem? Zajímavě. Tyto kluby nevědí, co je zimní příprava.
Jaké z toho vyplývá poselství pro české kluby včetně amatérských, stejně i pro mládež a akademie? Jednoduché. Představa, že kolik toho v zimě naběháme, tolik sil budeme mít na jaře, je přežitá. Proč o tom mluvím? Protože se bohužel nadále setkávám s tímto zakořeněným názorem. Jen si vezměte, o kolik fotbalových tréninků, o kontaktů s míčem, se tímto připravujeme oproti konkurenci. Vyspělé kluby mají soutěžní období, které začíná v srpnu a končí v květnu.
S tímto jsem nikdy problém neměl. Dělal jsem vždycky fotbal. Věřte nebo nevěřte, moji hráči nikdy neuběhli delší trasu než padesát metrů. Žádný můj hráč nezná stovku, dvoustovku, čtyřstovku, osmistovku, kilometr. Mohl jsem se pochlubit tím, že moje týmy byly jedny z fyzicky nejlépe připravených. Toto období je ideální pro rozvíjení individuálních silných i slabých stránek jednotlivců. Technických, taktických i těch kondičních. Ale smysluplných!
Šimon Falta na tréninku ostravského Baníku
Například s Libercem jsme před dvaceti lety v zimě trénovali v domácích podmínkách, výhradně fotbalové věci. Odehráli jsme potom jedno ligové utkání a byli jsme schopni přehrát mistra Francie Olympique Lyon v osmifinále Poháru UEFA. Prostě fotbal, fotbal, fotbal. Zapomeňte na termíny zimní příprava, že se musí běhat, že musí být galeje! Rozuměl bych tomu, kdyby evropské poháry vyhrávaly české kluby. Jenže ono to tak není.
Chtěl bych se ještě vrátit k jedné věci. V jednom z prvních glosářů jsem nabádal trenéry, aby si na papír napsali, co si představují pod tím, když svým hráčům říkají: Chtějte hrát, nebojte se hrát. A aby o to samé poprosili hráče. Co si pod tím představují oni.
Pokud se k tomu postaví poctivě a seriózně, garantuju jim, že do ruky dostanou jeden z nejužitečnějších nástrojů. Pokud se s hráči potkají aspoň v padesáti procentech, je to bingo. Sáhl jsem k tomu několikrát, především v zahraničí, kde je jazyková bariéra. Moc mi to pomohlo.
Je zásadní, aby se obě strany co nejvíc potkaly. Aby věděly, jak ta druhá přemýšlí, co chce. Co říkáte, vysvětlujete hráčům, je opravdu důležité. Ale to, co si z toho vezmou hráči, je daleko důležitější. Protože oni jsou interpreti.
Trenér Slovácka Martin Svědík.
Na závěr dnešního glosáře se chci zmínit krátce o jedné věci. Připravuju pro některé kluby manuály, jak by měla vypadat celková strategie a filosofie klubu. Od žáčků až po A-tým. Vypíchnul bych jeden zajímavý poznatek. Zástupci klubů a trenéři se mě ptají, co by měli umět hráči v daném věku. Říkám jim, aby se pokusili přijmout, že svoje hráče nikdy nenaučí všechno. To samé platí i pro týmy. V něčem bude mužstvo skvělé, v něčem průměrné.
Na dokreslenou. Zkuste si vzít papírek a napište na něj tři jména. Messi, Ronaldo a Souček. Jedná se o dva nejlepší fotbalisty světa za posledních iks let a nejslavnějšího českého hráče současnosti. A vypište, co podle vás neumí... Proč to tak je, jaké kouzlo z toho pro vás vyplývá? O tom někdy příště."
