Článek
„Poslední dny se v médiích hodně propíral případ útočníka Jana Kuchty, který měl po čtvrtečním utkání s Legií Varšava slovně napadnout realizační tým. Proboha, tohle není žádný problém. Jen trocha nepohodlí. Problém musí řešit v Barceloně, okolo odchodu Messiho, nebo v Tottenhamu s útočníkem Kanem.
Že Kuchta něco řekl? No a co? Pokud angažujete čtyřicet hráčů, je jasné, že každý z nich chce hrát. Ale ne každý umí nést, když v sestavě není. Kuchta je pracovitý, dal za Slavii spoustu gólů. Je prostě typem, který něco řekne a teprve potom o tom přemýšlí.
V souvislosti s touto kauzou bych rád lidem ve Slavii vzkázal: Nedovolte, aby nejtěžším soupeřem Slavie byla Slavia sama sobě. Nedopusťte, aby vaši soupeři a vám nepřející, udělali z jedné facky hromadnou rvačku se sedmi mrtvými.
Ještě bych se krátce zastavil u Kuchtova spoluhráče, brankáře Ondry Koláře. Valí se na něj kritika za góly, které pramenily z jeho zapojení se do rozehrávky. Tomu chci vzkázat: Ondro, zůstaň sám sebou, neměň se. Chyba by byla, kdybys začal přemýšlet o chybách v rozehrávce. To máš teď začít kopat míče na tribunu nebo ti mají přestat dávat spoluhráči malé domů? Vůbec si nemyslím, že bys měl hlavu v oblacích, jak často slýchám nebo čtu. Jsi zkrátka snadný terč. Že ti někdo předhazuje, že jsi připravil chybou na Ferencvárosi Slavii o miliony? Přemýšlej, kolik milionů jsi klubu vydělal. Vždycky platí pravidlo: vyhrává tým, prohrává tým. Kritici Koláře se můžou podívat, jaký gól dostal o víkendu brankář Juventusu na Udine...
Nejlepší odpovědí Slavie na poslední události byl nedělní výkon proti Ostravě. Jímal mě vztek, když jsem slyšel některá hodnocení tohoto zápasu. Že prý Ostrava to Slavii usnadnila. Tohle nazývám degradací vítězství. Bohužel je typická pro český fotbal, což považuju za velký problém. Zažil jsem to mnohokrát na sobě.
Já otevřu jiný úhel pohledu. Na prvním místě Slavia vyhrála proto, že byla výborná. Ne dobrá, ale výborná! A nikoli proto, že by soupeř byl špatný. Vyhráváme proto, že jsme dobří, ne, že byl soupeř hroznej. Tohle pro mě patří mezi základní pilíře myšlení. A platí to naopak z pohledu Baníku. Nebyl slabý. Prostě narazil na kvalitu, která mu nedovolila vůbec nic.
Musím říct, že poslední ligové kolo jsem po dlouhé době vyhodnotil jako hodně pozitivní. Padlo v něm dost gólů. Nejen ligoví trenéři by se měli podívat, jak by to mělo vypadat ve finální i předfinální fázi. Viděl jsem hráče, kteří gól chtěli dát, ne při zakončení zavřít oči a dát ránu. Přihrávky, kdy nahrávající opravdu spoluhráče hledal. Ne, že nakopnul míč na náhodu do šestnáctky. Viz gól Teplic, branka sparťana Hložka, druhý gól Slavie, trefa Zlína. Nebo kolmice Olomouce. Šestnáctka je nejcennější prostor na hřišti, tam si musím dát záležet.
V posledním glosáři jsem psal o tom, že mladíci ze Sparty Adam Hložek a Adam Karabec nenaplňují svůj potenciál. Musím říct, že proti Hradci se posunuli výš. Ale zase, při vší úctě k soupeři, tohle byl Hradec Králové, ne Monako. Ovšem tleskám jim, byli oba vidět."
Josef Csaplár
| Josef Csaplár (58) je český fotbalový kouč. Kromě trenérské kariéry působí ve fotbale i jako televizní komentátor a expert. Mezi fanoušky a médii zpopularizoval pojmy jako „Csaplárova past“. Jeho největším trenérským úspěchem je zisk mistrovského titulu se Slovanem Liberec, kde působil spolu se zkušeným Ladislavem Škorpilem. Během trenérské kariéry vedl i Slavii, polský Plock, Žižkov, Příbram či třeba Al Ittihad v Emirátech. Pracoval i u reprezentace do 17 let, jeho zatím poslední ligovou štací bylo působení ve Zlíně. |
