Článek
„Nemůžu se nevyjádřit k nynější smutné situaci, kdy Rusko vtrhlo na Ukrajinu. Svět také řeší, jak se velké sportovní asociace včetně UEFA a FIFA postaví k ruským klubům, sportovcům, ruské reprezentaci. Vždycky jsem zastával názor, že politika do sportu nepatří. Politikaření už vůbec ne. Názor teď měním. Stalo se něco šíleného, červená linie byla překročena. Tentokrát to není politika, politikaření. Teď je to válka!
Neumím si představit, že Polsko pojede k baráži o mistrovství světa do Ruska, že finále Ligy mistrů bude v Petrohradě. Nebo že Velká cena formule jedna bude v Soči nebo se bude v Rusku konat Světový pohár v lyžování. Je hrozné, že to říkám z pozice člověka, který se pohybuje desítky let ve fotbalu. Ale jiná cesta není. Je třeba Rusům vzkázat: Jestliže máte takového vůdce, sami jste se izolovali od civilizovaného světa. Udělejte si nejdřív pořádek doma.
Pozor, nebavím se ale obecně o Rusku. Byl jsem tam několikrát, mám tam známé i kamarády. Jsem přesvědčený, že tohle není o Rusku, ale o šílencích, kteří sedí v Kremlu. Nemám vůbec nic proti lidem v Severní Koreji nebo v Rusku, kteří v jejich zemích kácí stromy, jako já tady v Česku. Perou se se životem, musejí se postarat o živobytí. Ale mám problém s diktátory. Je jedno, jestli se jmenují Putin, Kim Čong-un nebo Trump. Jde o psychicky narušené lidi, kteří jdou bez skrupulí za svým cílem, ať to stojí, co to stojí.
Mladé generaci, která nezažila osmašedesátý a následné období normalizace, chci říct: Jestli si někdo z vás myslí, že konflikt je daleko, tak ať na to zapomene. Zažil jsem jako malý kluk, jak kousek ode mě jezdí po Příbrami ruské obrněné transportéry. Vedle mě lidi, kteří brečeli. Proč, to jsem začal chápat v období normalizace. Vzpomínám si, jak nás strejda vezl ze Slovenska. Zastavovali nás ruští vojáci se samopaly a kontrolovali, kam jedeme. Mám z toho trauma do dneška. A to nikdo nestřílel!
Možná nás teď daleko víc začnou zajímat dezinformační weby, které propagují Kreml a ohlupují lidi. Měli bychom si, sportovní rétorikou, udělat pořádek ve svém týmu. Mezi sebou. Zjistíme pak, že v něm máme lidi, co hrají za úplně jiné mužstvo. Kterým by vůbec nevadilo, kdyby se i u nás děly hrůzy, co se dějí na Ukrajině. Kteří chtějí, aby tady byla gubernie a oni by dostali svoje funkce.
Znovu opakuji, moje opovržení není namířené proti obyčejným Rusům, ale proti válečným zločincům. Putinovi a jeho suitě. Jsem připravený za cenu významného snížení životní úrovně se od nich odstřihnout. Každý, byť sebemenší, projev nesouhlasu proti nim, je důležitý. Jakákoli drobnost má smysl. Když se totiž budeme tvářit, že se nic neděje, hádejte, kdo příště bude na řadě..."
Josef Csaplár
Josef Csaplár je český fotbalový kouč. Kromě trenérské kariéry působí ve fotbale i jako televizní komentátor a expert. Mezi fanoušky a médii zpopularizoval pojmy jako „Csaplárova past". Jeho největším trenérským úspěchem je zisk mistrovského titulu se Slovanem Liberec, kde působil spolu se zkušeným Ladislavem Škorpilem. Během trenérské kariéry vedl i Slavii, polský Plock, Žižkov, Příbram či třeba Al Ittihad v Emirátech. Pracoval i u reprezentace do 17 let, jeho zatím poslední ligovou štací bylo působení ve Zlíně.
