CSAPLÁRŮV GLOSÁŘ: Tleskám Křetínskému! Mohl si koupit klidně deset titulů, ale neudělal to

„Zaregistroval jsem před pár dny zprávu, že Daniel Křetínský by měl navýšit v brzké době podíl ve Spartě na šestapadesát procent. K ekonomickým věcem celé transakce se vyjadřovat nechci, není to můj šálek kávy. Jen ryze sportovně.

To, že se na Spartě děly a dějí jisté věci, o nich jsem psal mnohokrát. Mají bohužel přesah i do LFA. Mám ale ještě jednu poznámku. Konečně jsem se tedy nyní oficiálně dozvěděl, kdo je majitelem Sparty. Pokud to takhle bylo po celou dobu od chvíle, kdy Daniel Křetínský přišel na Letnou, na jeho éře shledávám nejpozitivnější, že si nekoupil úspěch.

Vzhledem k jeho finanční palební síle si mohl koupit klidně deset mistrovských titulů. Což pro mě není důvod k ohromným oslavám. Ale vzhledem k tomu, v jakém prostředí se český fotbal vyráběl, za ocenění tohle rozhodně stojí. Už jen pro to, že si to mohl dovolit. Ale nesáhl k tomu.

Hodnotím toto vysoce pozitivně. Určitá odlišnost v myšlení a ve vnímání hodnot tady rozhodně je. Prokazatelně. Za mě klobouk dolů. Pevně doufám, že už skončil styl, jakým český fotbal léta fungoval. Dlouhodobě tvrdím, že s českým fotbalem bude hůř a hůř. Což si myslím i teď. Ale pokud by neměl skončit způsob jeho fungování z posledních roků, umře. A to velmi rychle.

Rád bych se ještě vrátil k tématu zimní přípravy v českém podání, které jsem nakousnul v předchozím glosáři. A sice k názoru, který zastávají někteří trenéři, že galeje jsou potřeba. Zasmál jsem se tomu při sledování některých víkendových utkání top evropských lig. Nadšený jsem byl nejvíc ze zápasu Premier League Aston Villa - Manchester United (doporučuji zhlédnout). V duchu jsem si představoval, jak někteří naši hráči v tuto dobu běhají v lese, plahočí se, polykají čtyřstovky, osmistovky, kilometry. S jazykem na vestě. A já koukám na takový zápas. Říkám si, jestli zastáncům galejí dojde, že galejemi cesta dopředu opravdu nevede.

Jakou asi máme šanci konkurovat evropskému top fotbalu? S klidným svědomím odpovídám: pokud se tento přístup u nás nezmění, tak nulovou. V zemích, které určují trend světového fotbalu, se hraje většinou bez zimní přestávky. A takto se chová mládež i amatérský fotbal. Jak je proboha chceme dohonit, když naši hráči zaostávají v rychlosti, výbušnosti, činnosti s míčem, v situacích jeden na jednoho...

O kolik víc činností s míčem provedou hráči v těchto zemích oproti těm českým, které vedou kouči, vyznávající galeje? Pokud z galejníků neuděláme zase fotbalisty, zapomeňme, že budeme někoho dohánět. Pokud tedy někdo rozhodne, že fotbal se v první poločase bude hrát na čtyřstovky, osmistovky, hod oštěpem, skok do výšky a do dálky, pak máme šanci vybudovat si před druhým poločasem náskok. Ale pokud půjde pořád o fotbal na devadesát minut, opravdu se nikam neposuneme.

Tleskám koučům, kteří toto pochopili. Vnímají, že pokud se chceme rovnat nejlepším, téma zimní příprava neexistuje. A těm, kteří si myslí, že Csaplár je vůl, že se musí běhat a běhat a běhat, ty budu neustále přesvědčovat argumenty.

Není třeba k zamyšlení počet zraněných hráčů v českých klubech po letní i zimní přípravě? U kolika dochází ke zraněním kvůli nesmyslnému, neadekvátnímu běhání, které nemá s fotbalem nic společného? O kolik finančních prostředků kluby přicházejí, když tyto zraněné nemůžou nasazovat do zápasů? Uvědomují si zastánci přehnaného běhání, kolika hráčům ukončí předčasně kariéry takzvanými galejemi? Vyplývá mi z toho poučka: fotbal se neběhá, nepracuje, neskluzuje, nespekuluje. Fotbal se hraje."