Článek
„V úterý skončila kvalifikace o postup na mistrovství světa, hodí se tedy malá rekapitulace. Český tým skončil na třetím místě ve skupině. Za Belgií a Walesem, předskočil Bělorusko a Estonsko. Můžeme si dát malé srovnání. Se zeměmi, s Českem podobné co do velikosti rozlohy a počtu obyvatel. Přímo na šampionát postoupilo z Evropy Dánsko, Belgie, Chorvatsko, Srbsko, Švýcarsko. Tedy z celkových deseti postupujících tvoří tyto země polovinu. Nemrazí vás z toho?
A ten, kdo viděl utkání jednadvacítek Anglie - Česko, má už možná kopřivku. A nejde vůbec o to, že jednadvacítka prohrála jedna tři. Jde o způsob hry, jakým se prezentovala. Její trenér Jan Suchopárek je výborný kluk. Mám ho rád, je pracovitý, v životě něco dokázal. Možná je ode mě trochu nefér, když si vytáhnu jednu větu, kterou řekl po utkání s Anglií. Uvedl, že hráči na sobě musejí v klubech víc zapracovat.
Chtěl bych mu vzkázat: Honzo, jsi vedle jako ta jedle. Víš, kdo na sobě musí v první řadě zapracovat? Právě trenéři. A dále sportovní ředitelé, kondiční kouči, šéfové a trenéři akademií. Desetkrát víc než hráči. Ne, hráči nejsou viníci současné mizerné situace.
Nejmenovaný trenér jedné z mládežnických reprezentací nedávno prohlásil, že všechno je o výsledcích. Přesně naopak, pánové! Kdybych přišel na svaz, s tímhle myšlením už tam dotyčný kouč není.
Nechci být posel špatných zpráv, fotbal miluju. Vidím ale realitu, čísla, fakta. Vím, kde český fotbal byl, vidím, kde je, a vidím jeho budoucnost. Řada lidí teď říká: Ten ročník dva tisíce i mladší kluci, jsou šikovní. Bude zase dobře. Dělají si naděje. Třeba na základě výhry sedmnáctky nad Německem v minulém týdnu.
Já tvrdím: Pro mě není tragédie, když jednadvacítka prohraje s Anglií a zároveň nevýskám, že sedmnáctka porazila Němce. Výsledek u mládeže, včetně jednadvacítky, by neměl být nikdy primární věcí, ze které budeme měřit úspěšnost. NIKDY! Výsledek je důležitý, ale ne nejdůležitější. Zásadní je způsob hry. Jestli je konkurenceschopný, individuálně orientovaný směrem k budoucnosti. Teprve potom přichází na řadu výsledek.
Před sedmi lety jsem měl přenášky v Polsku, v Německu i prezentace na Slovensku. Na téma nesoulad českého fotbalu. V té době naše mládežnická mužstva vozila ze závěrečných turnajů medaile. Vysvětloval jsem, jak je možné, že na úrovni mládeže dokážeme sbírat medaile, ale křivka A-týmu je sestupná.
Můj závěr byl jednoznačný. Hlavní důraz byl kladen na týmovou taktiku, bojovnost, týmovost. Když se mladíci dostali do dospělého fotbalu, jejich zahraniční vrstevníci o týmové taktice nevěděli ještě nic. Ale byli o parník vpřed v individuálních dovednostech. V okamžiku, kdy do nich kouči nalili taktiku a týmový duch, najednou jsme neměli nárok. To bylo kdysi. Když se podívám na dnešní devatenáctku, jednadvacítku, na áčko, ten obraz je daleko tristnější.
Jsme národ pivařů. Pivovary přece musejí vyrobit špičkové pivo, z prvotřídní vody a chmele. A nechat ho zrát potřebný počet dnů. Teprve potom můžou řešit, kolik se piva prodá, vytočí. Pokud budou vyrábět břečku a kochat se, že ve čtyřiceti stupních v létě se udělali super výtoč, doběhne je to.
A rozebírat příčiny, proč jsme ve fotbale tam, kde jsme? Začít se bavit o číslech, o ekonomice (poměr cena-náklad)? To možná v dalších glosářích. Ale to už se vám opravdu líbit nebude."
Josef Csaplár
Josef Csaplár je český fotbalový kouč. Kromě trenérské kariéry působí ve fotbale i jako televizní komentátor a expert. Mezi fanoušky a médii zpopularizoval pojmy jako „Csaplárova past". Jeho největším trenérským úspěchem je zisk mistrovského titulu se Slovanem Liberec, kde působil spolu se zkušeným Ladislavem Škorpilem. Během trenérské kariéry vedl i Slavii, polský Plock, Žižkov, Příbram či třeba Al Ittihad v Emirátech. Pracoval i u reprezentace do 17 let, jeho zatím poslední ligovou štací bylo působení ve Zlíně.
