Článek
„V životě bych nečekal, že se mnou něco zamává jako válka na Ukrajině. Glosáře se mi teď píší těžko. Ač je fotbal můj život, připadne mi za těch okolností až nepatřičné se o něm vyjadřovat.
Pokud mi dovolíte, rád bych se v úvodu zmínil o tragédii, která se odehrává nedaleko od nás. Jsme svědky neuvěřitelné vůle a odhodlání lidí, kteří chtějí jediné: svobodu a demokracii. Nechtějí být otroky, bojují. Na Ukrajině se dějí strašné věci, tamní lidé stojí proti neskutečnému zbabělství a podlosti. Mají můj velký obdiv, stejně tak i spousta lidí v Česku. Prosím nás všechny, abych v podpoře Ukrajinců vydrželi, abychom byli vytrvalí. Zkuste nad tím přemýšlet touto optikou: Někdo vám zavraždí manžela, manželku, dceru, syna, rozbombarduje vám dům...
V souvislosti s vytrvalostí bych se chtěl zmínit o příběhu Barcelony. Je také o vytrvalosti. O nezatracení sebe sama, o hrdosti, kompetentnosti. O nepropadnutí zbabělosti, nářkům. Příběh o neskutečném sportovním odhodlání. Barcelona nezaprodala sama sebe, byť byla v těžké situaci. Vzpomínáte si, kde byla Barcelona předloni v létě, jak se jí celý svět smál, když dostala osm gólů od Bayernu? Vzpomínáte si na plačícího Messiho? V nedělním úchvatném El Clásiku přehrála ve všech směrech Real, který nedávno vyřadil v Lize mistrů Paris St. Germain. Tohle je prostě univerzita fotbalu.
Porovnávat válku na Ukrajině a Barcelonu nechci ani náhodu. Ale statečnost Ukrajinců a chování Barcelony jsou pro mě úžasnou energií, smyslem života. Lidského i toho fotbalového. Vzkazuju všem trenérům, hráčů, rodičům malých fotbalistů: Jde to! Můžeme být zase dobří jako kdysi. Pokud v sobě probudíme fotbalového lva a vlastnosti, které v sobě mají Ukrajinci, a díky kterým se vrátila zpátky Barcelona.
Jenže to, co se teď děje na všech úrovních českého fotbalu... Je úplně jedno, jestli je to vedení FAČR v čele s Petrem Fouskem nebo vedení LFA v čele s Dušanem Svobodou. Bohužel dostáváme v přímém přenosu informace a obraz, kudy vede cesta do fotbalového pekla.
Říkal jsem a psal už několikrát: jde o otázku kompetencí, měřítek, kam chceme patřit. Odvahy, nazvat věci pravými jmény. To, co dělají Ukrajinci a Barcelona, se nám v českém fotbale, bohudík ne v české společnosti, zdá jako sci-fi. Přitom jde o věci, které jsou zvládnutelné i u nás. Nic zázračného.
Nejde o to, že Barcelona má peníze, že je velká, že má takové a takové hráče. Je to o filozofii, myšlenkách, o principech, postojích, o zásadách. Na prvním místě o lidství, že myslím víc na celek než na sebe. Co vidíme v českém fotbale? Nekompetentnost, malost, hašteření, sobeckost. Snahu nikoli věci povznést, ale udržet se.
Ronald Koeman určitě není špatný trenér a hrál za Barcelonu, ale přišel Xavi. Vytvořil minitým čtyř lidí, kteří nyní v Barceloně rozhodují o fotbalu. Kromě něj syn Johanna Cruyffa Jordi, jako fotbalový poradce, šéf Laporta a ředitel fotbalu Alemany. Nastavili jiné myšlení. Barcelona nemá vyhráno, ale její kroky jsou správné. Pojmenovala veřejně problémy, řekla, co musí udělat a také to dělá. Teď si to porovnejte s tuzemským fotbalovým prostředím, kde se nic neřeší, naopak se zastírá a intrikuje."
Josef Csaplár
Josef Csaplár je český fotbalový kouč. Kromě trenérské kariéry působí ve fotbale i jako televizní komentátor a expert. Mezi fanoušky a médii zpopularizoval pojmy jako „Csaplárova past". Jeho největším trenérským úspěchem je zisk mistrovského titulu se Slovanem Liberec, kde působil spolu se zkušeným Ladislavem Škorpilem. Během trenérské kariéry vedl i Slavii, polský Plock, Žižkov, Příbram či třeba Al Ittihad v Emirátech. Pracoval i u reprezentace do 17 let, jeho zatím poslední ligovou štací bylo působení ve Zlíně.
