Článek
Jednatřicetiletý oblíbenec sparťanských fanoušků, velmi dobře rozumí česky a už si troufne i povídat. „A také mluvím polsky, ale občas se mi to plete," přiznává s úsměvem. Svým rodným jazykem si v kabině nepopovídá, za to v posledních měsících dokonale uplatní angličtinu. „V Zimbabwe to je tak říkajíc druhý rodný jazyk, oba se učí současně a oběma se mluví i na úřadech," vysvětluje jednatřicetiletý fotbalista.
Nejlépe znal Mandjecka a Mavubu
V létě přišlo do Sparty jedenáct nových hráčů. Jména některých slyšela většina „starousedlíků" v kabině poprvé. „Znal jsem Georgese Mandjecka, protože jsme před lednovým Pohárem afrických národů hráli přípravné utkání s Kamerunem, za který nastoupil. Když přišel do Sparty, měl jsem představu, kdo to je a co umí. Ria Mavubu jsem neznal osobně, to je ale velmi známé jméno, věděl jsem o něm. Proti Vukadinu Vukadinovičovi, když byl ve Zlíně, jsem hrál osobně a přímo na něj," vyjmenovává.
Ve Spartě je už čtyři roky, takže jej nové zahraniční posily často žádají o rady. „Současná situace je jiná, než když jsem přišel na Letnou já a byli tu jako cizinci jen Tiémoko Konaté a Manuel Pamič. Ale teď to není tak, že by ‚úředním' jazykem v kabině byla angličtina, tou hovoří hlavně trenér. Novým klukům především vysvětluji základní fotbalové výrazy jako pravá, levá, záda, a podobné, samozřejmě jen slušné," zubí se s šibalským výrazem v očích.
Rozhodně odmítá, že by je vodil, jak se říká, za ručičku. „Oni jsou samostatní, hráli ve Francii, Itálii, znají svět. Když se ale třeba zeptají, kam si zajít, a kde jsou zajímavá místa v Praze, poradím jim a třeba jdu s nimi. Párkrát jsme si takhle vyšli, poseděli na hezkém místě, popovídali si," prozrazuje Costa.
„Pochopitelně jim také poradím, kde jsou jaké úřady, cizinecká policie, zkrátka místa, kde si vyřídí potřebné záležitosti spojené s pobytem. My hlavně máme v klubu pana Josefa Krulu, který tyhle záležitosti perfektně vyřizuje. Není potřeba, abych byl jejich průvodcem," dodává.
Česká kuchyně není zrovna tou, kterou by on a jeho noví spoluhráči vyhledávali, ani po pivu nelační. K vínu mají blíž. „Co se mne týká, já nepiji žádný alkohol, tedy ani pivo. Česká kuchyně je specifická. Upřímně, nevyhledávám taková ta tradiční tučná jídla. Kluci znají dobře francouzskou kuchyni a ta je trochu podobná té české třeba v úpravě kuřecího masa. Ale jestli jim chutná pivo, to nevím, zeptám se," odpovídá pobaveně.
Každý přinesl něco nového
Sparťanská kabina je malý Babylon, i s technickým vedoucím mužstva Řekem Leonidasem Vokolosem, chorvatským trenérem brankářů Mariem Galinovičem a italskou částí realizačního týmu čítá šestnáct národností. „Když jsem před čtyřmi roky přišel z polského Lubinu na Letnou, převažovali v kabině výrazně čeští hráči a já poznával českou kulturu a zvyklosti, které byly odlišné, než co jsem znal. Teď je pro mne zajímavé poznávat mnohé nové kultury. Každá ta kultura mě něčím obohacuje. Je to vzájemné," říká vážně Costa.
Je i optimista, co se týká sladění v jeden fungující tým. „Nelze říct, že začneme na sto procent fungovat od toho či onoho bodu nebo data, za týden či za měsíc. Měli jsme na sehrání málo času, který je potřeba. Přicházeli další hráči. Znám Spartu a vím, že se tady musí vítězit. To už si uvědomují i noví spoluhráči. Jdeme správnou cestou a postupně se zlepšujeme. Ta očekávaná vítězství určitě přijdou," slibuje fanouškům.
