Co jsou čtyři Priskeho noví cizinci proti celé jedenáctce pro Stramaccioniho, srovnává Hložkův bodyguard

Valletta (Od našeho zpravodaje) - Dorazil na ostrov až v průběhu soustředění, z rodinných důvodů začátek soustředění nestihl. Na Maltě potkává Lukáš Štetina staré známé.

Jak zajímavý je pro vás s ohledem na minulá působiště turnaj s účastí dvou českých týmů? Navíc s Libercem, kde jste ještě nedávno působil.

Bydlíme tady všichni na jednom hotelu. Některé kluky znám ze Sparty, s trenérem Kozlem jsem působil čtyři roky v Dukle. Je tedy příjemné si s nimi sednout a zase pokecat.

Až na Maltu za vámi dorazili fanoušci z Trnavy. Trenér Gašparík říká, že za žádným jiným slovenským klubem by nepřijeli, jen za Spartakem.

Musím jeho slova jen podtrhnout. Asi si tady udělali i dovolenou, ale klobouk dolů před nimi. Ukázali skutečné trnavské srdce. Jen škoda, že jsme se jim neodvděčili lepším výsledkem.

Ve Spartě jste svého času fungoval jako bodyguard Adama Hložka, když v áčku začínal. Dnes je až v Leverkusenu, jste s ním stále v kontaktu?

Už tehdy bylo znát, že má velký talent. Potřeboval ale víc času, aby se chytil v prvním týmu. Tvrdě pracoval a na hřišti měl skvělá řešení, takže nabral velký progres. Proto se dostal do bundesligy. V kontaktu jsme stále, i když je přece jen znát velký věkový rozdíl mezi námi. (úsměv)

Bydleli jste spolu na cestách, chodili do posilovny. Bylo těžké na hřišti držet ochrannou ruku nad mladičkým talentem?

Nešlo mi jen o Adama, ale o všechny spoluhráče. Aby každý soupeř pocítil, že hraje proti Spartě. O to samé se teď ostatně snažím i v Trnavě.

Jak na Spartu vzpomínáte?

Extra velké úspěchy jsem tam nezažil, až na zisk domácího poháru. Zažil jsem v ní lepší, ale také horší časy. Přesto ji mám v srdci. Jak se říká, jednou sparťan, navždy sparťan. Přeju jí, ať je úspěšná, ať se jí splní, po čem už dlouho touží. Hodně to přeju i Tomáši Rosickému, protože vím, s jakým nasazením se snaží.

Sparta před lety přivedla italskému kouči Stramaccionimu celou jedenáctku cizinců, vy jste byl jedním z nich. Teď Dán Priske dostal v zimě čtyři zahraniční posily.

Celá jedenáctka cizinců, to bylo opravdu složité, aby si mužstvo sedlo a dalo se do kupy. Ve srovnání s tím by čtyři noví hráči neměli představovat velký problém. Zvlášť pokud mají dobrý charakter.

Často jste na Letné musel bojovat o místo v sestavě. Když jste ve stoperské dvojici s Dávidem Hanckem zažíval asi nejlepší období, po souboji s klubovým kapitánem Bořkem Dočkalem jste se v utkání Ligy národů vážně zranil. Určitě trpká vzpomínka.

Asi to byl osud. Když už mě měl někdo zranit, jsem rád, že to byl spoluhráč z týmu. Můžu si být stoprocentně jistý, že to Dočki nechtěl.

Opravdu jste na něj nikdy nebyl ani trochu naštvaný?

Bylo mi to líto, samozřejmě. Začalo se mi zrovna dařit, nadechoval jsem se. Po nešťastném souboji jsem na dlouho vypadl. Vrátil jsem se, ale pak si zase zranil lýtko. Už to bylo těžké... Kdyby to byl jiný soupeř, mohl bych mít podezření a ptát se, jestli v tom nebyl nějaký úmysl. U Bořka rozhodně ne.