Článek
Vybavuje se vám ještě ten nešťastný okamžik?
Naprosto přesně. Byla to výstavba hry, když jsem dostal dlouhý balón od Aleše Mandouse. Zpracoval jsem si ho, v souboji natáhl nohu, blbě došlápl, hned cítil křupnutí v kolenu a věděl, že je to špatně.
Tušil jste v té chvíli, že to bude tak velká patálie?
S koleny jsem nikdy do té doby neměl problém. Proto jsem nevěděl, co mohu očekávat. Další den jsem však šel na magnetickou rezonanci a ta potvrdila přetržení předního křížového vazu. Doktor mi pak řekl, že je nezbytná plastika.
Co vám po stanovení nepříjemné diagnózy probíhalo hlavou?
Už ten první moment byl pro mě šokem. Neměl jsem totiž vůbec ponětí, jak dlouhá bude rekonvalescence. Až když mi to lékař popsal. Musel jsem se s tím popasovat. Po nějaké době jsem to ale bral už jen jako překážku, kterou je třeba překonat.
Léčba z počátku neprobíhala optimálně. V čem byl problém?
Po plastice jsem začal lehkým cvičením, napínáním kolena, rolováním míče, abych dokázal koleno ohnout. V jednom momentu se to však zaseklo, nevěděl jsem proč. Nelíbilo se to ani doktorovi, a tak rozhodl, že koleno se musí rozhýbat pod narkózou. To mi strašně moc pomohlo. Říkal, že na dobu rekonvalescence to nebude mít vliv. Bylo to prostě nutné udělat, dopadlo to dobře a já jsem za to rád.
Jak těžké období po operací pro vás bylo?
Měl jsem to rozdělené na několik etap. Po operaci jsem mohl jezdit jen na rotopedu, pak se postupně přidávala zátěž. Bylo to těžké. Zvládal jsem to, hlavně zpočátku díky rodině, za což jim děkuji. Každý si to ale stejně sám musí srovnat v hlavě, vytěsnit z ní zkrátka černé myšlenky. Rozhoduje mentální síla. Člověk za tím návratem musí jít, aby se vrátil silnější.
Jak jste čas rehabilitace trávil?
Ze začátku jsem trénoval externě, sám. Nebylo příjemné, když kluci přicházeli na tréninky, z nich, a já na ně mohl jen koukat. Jak začala letní příprava, už jsem ale byl na stadionu každý den. Ani zápasy, na které jsem se díval z tribuny, nebyly pro mě příjemné. Zvláště, když jsem viděl, jak se kluci, když dali gól, radují. Na druhé straně, zároveň mě to motivovalo vrátit se.
Na soustředění na Maltě jste ještě s týmem nebyl. Proč?
Trenér řekl, že tam vezme jen hráče, co půjdou do zápasů. Já jsem doběhl program, který jsem měl naplánovaný, tedy kondiční a silový blok, a mohu říct, že se cítím dobře. To vše jsem už dělal bez úlev. Od loňského listopadu jsem s týmem absolvoval přihrávková cvičení bez kontaktních her, abych byl na leden stoprocentně připraven.
Takže už do všeho jdete s čistou hlavou, beze strachu?
Ano. Musel jsem si ale koleno otestovat v soubojích a to jsem, zatímco kluci byli pryč, udělal s béčkem. Je to fajn, drží.
Kdy naskočíte také do zápasů?
Těžko říct. Je to na trenérech. Pocitově jsem si myslel, že bych mohl ještě nějaké utkání stihnout i na podzim. Nechtěl jsem však nic hnát, uspěchat. Dal jsem na doporučení lékařů, abych od ledna měl zelenou. Myslím, že teď už jsem připravený na nějakou postupnou minutáž, jak jsme se s trenérem bavili.
Úvod sezóny Sigmě vyšel náramně. Nynější desátá příčka a zisk pouhých dvaadvaceti bodů však není dobré vysvědčení...
Je to tak. Nemá cenu se však k tomu vracet. Už jsme si to zhodnotili. Nyní už je téměř za námi zimní příprava, kluci to skvěle zvládli herně i výsledkově na Maltě. Potřebujeme to však odšpuntovat hned v úvodních jarních kolech. Zlín má na nás jen tři body, musíme se dívat za sebe, ale také máme jen čtyři body na šesté místo, takže je třeba zabojovat a jít si za tím. Kvalitu na to určitě máme a já myslím, že to bude dobré.
Případnou účast v pohárové Evropě neřešíte? Šanci na ni máte třeba přes MOL Cup?
Slova o tom v kabině momentálně vůbec nepadají. naším cílem je postupně se zlepšovat, abychom atakovali už zmíněnou první šestku.
Vy sám to nebudete mít s návratem snadné. Konkurence v útoku je v Sigmě obrovská?
To je jen dobře. Musí být v každém mužstvu. Posouvá hráče dopředu. Pro návrat jsem udělal všechno. Hlavně, ať jsem zdravý. Když ano, budu se rvát, bojovat.
