Chorý: Šádek mi nezvedl telefon. Můj odchod do Slavie nepřijal

Přijde mi, že v ní nejsem dva měsíce, ale půl roku. Mám pocit, že jsem toho v ní zažil už strašně moc. Zapadl jsem, kluci mě berou, výborný vztah mám s členy realizačního týmu, s rodinou jsme se v Praze zabydleli. Jsem maximálně spokojený. Nebylo jednoduché opustit po necelých sedmi letech Plzeň, ale myslím, že jsem udělal krok dopředu.

Byl to jeden z faktorů a impulzů, proč jsem do Slavie šel. Bavili jsme se o tom s Lukášem Provodem, Tomášem Vlčkem, Tomášem Holešem, Matějem Juráskem na Euru, všichni mě chtěli. Bylo to hodně pozitivní.

Ne. Myslím, že jsme na stejné vlně. Prakticky denně si dáváme v kuchyňce kafíčko a kecáme. Máme stejně staré dcery, řešíme podobné věci. S minulostí problém vůbec nebyl. Béřa byl jeden z těch, který mě v týmu chtěl. To samé ostatní zkušení borci jako Lukáš Masopust nebo členové sportovního vedení.

Jo, určitě to nebylo jednoduché. Když jsem informaci o zájmu Slavie poprvé dostal, řešil jsem vše nejdřív s manželkou. Nechávali jsme tomu čas. Manželka mi říkala, že na mě bude ještě větší tlak. Odpovídal jsem, že tlak mám rád, že ho unesu a nepodělám se. Ona mi věřila, stála za mnou, to mi nalilo krev do žil. Řekla mi, že ať se rozhodnu jakkoliv, půjde se mnou.

Ale ano. Praha je daleko větší, řešili jsme školu a školku pro děti a další věci. Teď jsme se zaběhli, jsme spokojení a můžu mluvit jen v superlativech.

Po pravdě ne. Ze začátku jsem se tomu vyhýbal, prosil jsem manželku, ať mi nic neříká a sama nic nevnímá. Ze sociálních sítí mám jen instagram. Dal jsem na něj jen to, že přestupuju do Slavie, rozloučil jsem se s Plzní a pak jsem ho na několik dní vypnul. Manželce jsem říkal, že přijdou zápasy, kdy lidi uvidí, jaké mám nastavení, a že můžu Slavii pomoct. Nepřišel jsem do Slavie jen vydělat peníze, ale udělat úspěchy a pomoct týmu a celému klubu. Myslím, že to dělám. Na hřišti bych se roztrhl.

Bavil jsem se s několika lidmi, kteří se ve fotbale pohybují a prošli si zajímavými přestupy. Hovořil jsem třeba i s trenérem reprezentace Ivanem Haškem. Všichni mi řekli, ať do Slavie jdu.

Dostávám spoustu pozitivních zpráv. Ano, vnímám od některých fanoušků z tribuny Sever nespokojenost, například po posledním zápase s Pardubicemi. Mohl jsem dát víc gólů, ale podvědomě jsem věděl, že jsem udělal maximum. Když jsem střídal, cítil jsem, že lidé z protilehlých tribun vstávají a tleskají mi.

Ano. Třeba i známí fanoušci jako Leoš Mareš nebo Michal Suchánek jsou rádi, že jsem ve Slavii. Vědí, že jsem dříč a bojovník. To vám taky na sebevědomí pomůže.

Jo.

Kdo by to neslyšel rád? Je to pro mě zadostiučinění. Věděl jsem, že to pro mě nebude jednoduché a že vše bude potřebovat čas.

Taky se to stalo. Jednou mě zastavili dva lidi, jeden z nich byl dokonce sparťan. Ten mi říkal, že jsem blázen, protože jsem sem šel. Ale také mi to přál a smekal klobouk, jak to zvládám. Bylo to zajímavé.

Nebudu lhát, měl jsem obavy. Ale fanouškům se musí poděkovat, protože vytvářejí skvělou kulisu. Hrají si celý týden s choreem, podporují tým. Musí fungovat vzájemný respekt. Ano, udělal jsem věci, na které nejsem pyšný. Ale je to za mnou. Když tam jdu a někdo na mě něco zařve, jedním uchem to přijmu a druhým pustím ven. Chci, aby děkovačka proběhla, tak jak má.

Nepřemýšlím nad tím a je těžké na to odpovídat. Chce to čas. Někteří lidé mi psali nebo řekli, že nebyli zastánci mého příchodu a teď jsou rádi, že ve Slavii jsem. Třeba to jednoho dne nastane i u fanoušků z tribuny Sever. I někteří z nich mi psali, že chápou, proč jsem sem šel. Že jsem přišel pro úspěchy, a já chci být úspěšný.

Jasně. Už na začátku jsem říkal, že odpovědi leží na hřišti. Myslím, že jsem dal zatím slušné odpovědi. Řekl bych, že dosud nebyl zápas, který by se mi nepodařil nebo kde bych házel rukama a nesoustředil se. Takový ani nejsem. Dokud budu moct, budu šlapat a dřít do krve.

Nejdřív jsem mluvil s panem Šádkem (předseda představenstva Plzně - pozn. aut.), který mi pak ale nezvedl telefon. Prosil jsem PR oddělení, jestli bych se mohl hezky rozloučit, ale řekli mi, že vyjde příspěvek, že opouštím Plzeň. Ale já se chtěl rozloučit tak, že lidem něco vzkážu. Proto jsem napsal tu svoji zprávu na instagram.

Zamrzelo mě to. Ale nebudu kopat kolem sebe, to není můj styl. Pan Šádek se k tomu vyjádřil. Myslím, že neakceptoval, že jsem chtěl do Slavie jít. Ale na pana Šádka nemůžu říct křivé slovo, i když to takhle dopadlo. Vždycky mi se vším vyhověl.

Půl roku zpátky jsem měl nabídku ze zahraničí. Myslím, že byla z Holandska. Řekl mi, že to nejde, že za mě nemá náhradu a že jakmile přijde další nabídka, tak mě pustí. Chápal mě. Vůbec jsme se nebavili o tom, co kdyby se ozvala Sparta, Slavia, Baník nebo kdokoliv jiný. Řekl, že mi umožní odejít. A když přišla Slavia, začalo to drhnout.

Řekl jsem mu, že jsme se nebavili o tom, jaký klub to může být. Mrzelo ho, že to byla Slavia. Nedokázal to pochopit, že je to trochu víc. Ale pro Plzeň jsem odvedl maximum, klubismus pro mě hodně znamená. Skončilo to otázkou, jestli chci odejít. Řekl jsem, že ano. Na to mi odpověděl, že vyjde zpráva, že jsem chtěl odejít a nechtěl zůstat v Plzni.

Ne.

Úplně v pohodě. Píšu si s Lukášem Červem, Pavlem Šulcem, Robinem Hranáčem, Honzou Kopicem. S klukama mám super vztahy, neodešel jsem ve zlém. Třeba Lukáš Hejda to taky těžce kousal. Byl jsem u něho po Euru a naznačil mu, že Slavia má zájem, že do ní chci a že to asi dopadne.

V tu chvíli si to nedokázal představit. Nechápal mě, ale hned mi řekl, že zůstaneme kamarádi. S klukama i realizačním týmem jsem se pak rozloučil, jak se sluší a patří. Bylo mi to líto, ale chtěl jsem se posunout.

Myslím, že určitě. Těžko říct, jak by se zachoval někdo jiný. Dokud nabídku nemáte na stole vy sám, nikdy se do toho nevžijete a nevíte, co byste dělal.

Přišel jsem pro tituly, poháry, pro to, abychom hráli evropské poháry a super zápasy jako proti Lille. Doufám, že jsme na dobré cestě. Myslím, že jsme si s trenérem sedli, snažím se plnit novou roli, co mi zadává. A snažím se i klukům vštěpovat do hlavy, že jim můžu pomoct. Je to o sehranosti. Myslím, že poslední evropské zápasy ukázaly, že si vyhovíme a že máme obrovsky silný mančaft.

Něco jiného se po mně chce, ale nebudu rozebírat naši hru. V Plzni jsem hrál se Šulcikem, každý si kontroloval nás dva. Když jsem přišel na Slavii, řekl mi trenér Trpišovský, že před nedávným zápasem v Plzni, kde Slavia 0:1 prohrála, celou dobu na přípravě říkal: ‚Chorý nebude zakončovat, bude to sklepávat na Šulce. 86. minuta a 1:0.‘ Tak teď se to snad prý otočí.

Ze srandy jsem mu říkal, ať jde za mnou. Fotbalové cesty jsou nevyzpytatelné. Ale nevím, jestli by do třetice někdo šel z Plzně do Slavie. To by asi bylo hodně třaskavé.

Jo. Hned po jeho přestupu jsme se bavili. Těším se na spolupráci s ním. Se Šulcikem si jsou podobní, jsou běhaví, siloví a umí si najít gólový prostor. Na to, že Linži ve Feyenoordu neodehrál tolik minut, nějaké branky dal. Věřím, že nám pomůže.

Snažil jsem se to hned hodit za hlavu. Řešila se Slavia, chtěl jsem být v klidu. Tři dny jsem měl vypnutý telefon. Po bitvě je každý generál. Každý by věděl, co udělat jinak proti Gruzii, Turecku, Portugalsku před gólem na 1:2. Rozhodují detaily a na ty jsme prohráli.

Byl jsem nachystaný a čekal na šanci. Ale tak to mám v každém zápase. Je jedno, jestli dostanu pět minut nebo půl hodiny. Pořád se snažím být koncentrovaný. Nepřemýšlím, jestli mě trenér na hřiště dá, nebo ne. To nejsem já. Po zápase za mnou pan Hašek přišel.

Že mě tam asi měl dát. Říkal jsem mu, ať je v klidu, vždyť se nic nestalo. Mohli jsme vyhrát s Tureckem. Proti němu jsem šanci dostal, byli jsme kousek od postupu i v deseti. I když jsem na Euru tolik minut nehrál, udělal jsem maximum.

Je to náš cíl, ale musíme jít postupně. Cesta na mistrovství světa je dlouhá. Nejdřív se musíme připravit na Gruzii, pak na Ukrajinu. Vždy se musíme soustředit na nejbližší postupnou metu. Nemůžeme se hned vidět na mistrovství světa. Takhle to mám já. Bylo by krásné se tam dostat. Věřím v to a jsem připravený jakkoliv pomoct.

Nikdy jsme spolu neměli problém. To, co se děje na hřišti, tam zůstane. Jsme v pohodě, kamarádíme se, normálně spolu pokecáme. To stejné je s Matějem Kovářem nebo Patrikem Schickem. To jsou taky sparťani. Schicky mi třeba řekl, že můj přestup chápe, že jsem udělal dobře. S klukama si rozumím. Jsem rád, že mě tu berou.