Chorý exkluzivně: Chci vyhrávat. Jsem připraven za Slavii umřít

Někdy odpověď bez vyzvání rozvine. Stejně jako na hřišti dovede ale být i přímý.

V exkluzivním rozhovoru pro Sport.cz hovoří výrazný reprezentant o námluvách se Slavií. Fanoušcích, které jeho příchod rozděluje. Debatách s blízkými o přesunu a celém divokém období, v němž si pořádně nestihl odfrknout.

Vždyť je to teprve přesně týden, co s nároďákem dohrál na Euru.

Co jste po turnaji stihl?

Moc toho nebylo. Po turnaji jsem jel domů na Moravu, kde jsem si chtěl odpočinout. Na tři dny jsem úplně vypnul i telefon. V neděli jsem ho zapnul a vše pak nabralo rychlý spád.

Zíral jste?

Odstřihl jsem se od sociálních sítí, abych si vyčistil hlavu a nedostal do ní kraviny, které se různě píšou. Chtěl jsem být jen s rodinou, což se povedlo.

Teď jste ve Slavii. Přitom z ligy máte dva tituly, dostal jste se do reprezentace i Ligy mistrů. Víc toho v Česku asi dokázat nelze.

Do ligy jsem vstoupil v roce 2014 v Olomouci. Chtěl jsem odvést to nejlepší a posunout se dál. To se mi přestupem do Plzně podařilo. Teď se chci znovu posunout dál. Na úplnou špici českého fotbalu. Moje motivace je pořád stejná. Bojovat, dávat góly a pracovat pro tým na hřišti i mimo něj.

Co ještě rozhodovalo?

Věřím, že Slavia je správný krok dopředu. Sedli jsme si na to doma se ženou a v klidu si zhodnotili, že změna bude dobrá pro mě i pro celou rodinu. Budu jedině rád, když ve Slavii navážu na úspěchy z Plzně. Nechci říct, že je v klubu větší tlak, ale spíš touha, když se tři roky nevyhrál titul. Těším se, až budu bojovat o to, abychom jej znovu získali.

Jak se vám bude běhat s vizitkou hráče, který v přepočtu stál okolo 90 milionů korun?

Neřeším to. Nevnímám. Je jasné, že se to k vám vždy nějak dostane, ale musíte zůstat plně koncentrovaný a odvádět maximum pro klub, za který hrajete. Budu se soustředit, abych pomohl týmu na hřišti. To je moje priorita.

O přestupu se psalo už před pár týdny, pak debaty utichly. Jak jste to řešil?

Na začátku bylo nějaké naťuknutí. Bavil jsem se o tom v kabině s kluky v Plzni. Když to vyletělo ven, bavil jsem se i se spoluhráči v reprezentaci, kteří byli zase ze Slavie. Bylo pro mě velkým překvapením, že o mě stojí a že by mě jejich kabina chtěla. To bylo taky plus. Věděl jsem, že bych nešel do cizího prostředí, ale mezi kamarády.

Měl vliv i Jindřich Staněk, který se z Plzně do Slavie vydal v zimě?

Známe se roky, jsme kamarádi. Psali jsme si. Jindra byl rád, že jsem se rozhodl jít směrem sem.

Přispěli k přestupu nějak i další slávisté, s nimiž jste trávil Euro?

Stoprocentně. Například s Mojmírem Chytilem se znám už z Olomouce. Když říkal v rozhovorech, jak mu spolupráce se mnou vyhovuje, byla to až agentská práce. (usměje se) Platí to i pro olomouckou kliku Petra Ševčíka s Davidem Zimou. Taky Lukáš Provod, Tomáš Holeš nebo Tomáš Vlček. Když jsem od nich slyšel, že by mě chtěli do kabiny a ke společné cestě zpět k trofejím, hned se na to těším.

Kdybyste přízeň necítil, do Slavie byste nešel?

Chtěl jsem udělat nějaký krok dál. Neřešil jsem, jestli to bude zahraničí, ale taky jsem nečekal, že to bude Slavie. Bavil jsem se o ní s manažery, že bychom tomu byli nakloněni. Jsem rád za příležitost a krok, který můžu udělat. Je mi jasné, že se najdou lidé, kteří to budou kousat hůř. Záleží mi ale na názorech těch, kteří mě znají. A věřím, že ti, co mě teprve v klubu nebo na stadionu poznají, mě uvidí jako člověka a hráče, který jim může pomoct.

Zůstaňme u těch, co vás znají. Jak reagovali na přestup vaši blízcí?

Samozřejmě jsem jim to taktně oznámil. Odpovídali, že je to zajímavá štace. A kdybych to tátovi neřekl osobně, nevěřil by. Věřím, že se s tím on i děda tam nahoře smíří.

Vím, že otec kopal Slavii Kroměříž, ale jinak se v rodině přálo Spartě.

Z toho také vzniklo před lety video, které se znovu objevilo na sociálních sítích. Děda byl ten, který tátu i s jeho bráchou vychovával směrem ke Spartě. Tím se to v mládí přeneslo i ke mně. Samozřejmě se to po letech v Plzni změnilo. Sparta byla náš úhlavní rival. Stejně jako je od nepaměti rivalem pro Slavii. A teď jsem součástí jejího týmu. Je mi ale bohužel jasné, že se nezbavím třeba toho, co jsem křičel v Plzni po titulu…

Předběhl jste mě, pokračujte.

Byl jsem pod vlivem emocí. Jdete s fanoušky a křičíte to, co ostatní. Vím, že to ze sebe nesmyji, ale věřím, že to odčiním na hřišti a že postupem času mě uvidí jako hráče v novém dresu, za který budu bojovat.

Jaké očekáváte přijetí od fandů Slavie?

Je mi devětadvacet, v životě jsem něco zažil. Na některé věci jsem pyšný, na některé vůbec. Přicházím s pokorou. Vím, že minulost ze dne na den nezmizí. Jsem tu, abych pomohl týmu. Tomu nikdy nebude jinak. Vždycky nechám na hřišti všechno a pro tým jsem ochotný umřít. Takový jsem. A teď mě takového má Slavia.

Na sítích se mezitím řeší vaše minulost i styl hry. Když ne k vám, tak k blízkým se to dostane.

Žijeme v době, kdy sociální sítě vládnou světu. Je hezké se od toho odříznout, ale je možné, že něco vnímá manželka. Jsem rád, že to doma neřešíme. Stojí za mnou, což je nejdůležitější. Občas doma na Moravě zaslechnu, co se o mně říká. Já kývnu, že je to možné, ale lidi mě znají z hřiště, co jsem schopný udělat v zápalu boje. Neznají mě ale mimo něj.

Vaše cesta trochu připomíná Michaela Krmenčíka. Útočník. Reprezentant. Silné vazby s Plzní. Posila Slavie pro boj o přímý postup do Ligy mistrů, která ale v Edenu neuspěla. Napadly vás spojitosti?

Rozhodně ne. To je případ Krmenčík.

Jak jste se rozloučil v Plzni?

Popravdě jsem to pořádně nestihl. Teprve se na to chystám a vím, že to nebude jednoduché. Za sedm let jsem tam za sebou nějakou stopu zanechal. Mám tam spoustu kamarádů, narodily se mi tam dvě dcery. Ke klubu mám výjimečný vztah, spoluhráči nebo vedení mi vždy dokázalo pomoct. S panem Šádkem to někdy nebylo snadné, ale také jsme se vždy na všem domluvili. Je to můj druhý domov, kam se budu vždy rád vracet.

Slavil byste gól proti Plzni?

Určitě bych se neradoval. Není to můj styl. Jsou tam lidé, se kterými budu vycházet do konce života. Do Plzně pojedu s chutí vyhrát, ale také úctou. Nedovolil bych si o jediném člověku tam říct něco špatného.

Pěkně o vás teď poslední dny mluví šéf Slavie Jaroslav Tvrdík. Zastává se vás.

Bavili jsme se dohromady asi třikrát a je hezké, když si s někým sednete. Těší mě to. Jen doufám, že důvěru vloženou ve mně dokážu splatit nejen jemu, ale i celému týmu.

V čem může být váš přínos pro Slavii?

Nevypustím žádný souboj, náběh nebo standardku v našem a hlavně soupeřově vápně. Vím o sobě, že jsem nepříjemný. Soupeřům nechutnám. Někdo řekne bojovník, zabiják nebo i magor. Ale zopakuju, že nálepky neřeším. Jdu do všeho na sto procent.

Budete mít dost šťávy? Euro vám zkrátilo přípravu.

Ještě chvíli si odpočinu. Manželka a dcery už se na to moc těší a já taky. O fotbalové budoucnosti mám jasno, takže společně načerpáme síly a energii, ať se do toho mohu pustit. Navíc nejde jen o mě, ale o celý tým.