Článek
Ligové utkání jste chytal naposledy v květnu doma proti Zlínu. Jak jste se cítil v brance po tak dlouhé pauze?
Strašně nabuzený. Sám jsem nevěděl, co od sebe mám čekat. Bude mi čtyřicet a není snadné, když takhle na delší dobu vypadnete. Měl jsem nešťastně zlomený prst, pak se ozvala záda. Možná se to na mě trochu podepsalo. Mohl jsem tam lépe vyřešit některé situace, ale po té dlouhé době si myslím, že to nebylo až tak hrozné.
Jak jste snášel, že nechytáte? Roky letí, každá sezona může být vaší poslední...
Bylo to těžké, čekal jsem, že se do branky vrátím dříve. Na druhou stranu ta cesta s mladšími kolegy je asi správnější. Přesto přiznávám, že mě to že nechytám štvalo. Ale byl jsem trpělivý. Teď už záleží na mě, jak budu chytat. Uvidíme také, jaké má trenér Látal záměry. Zda budeme rotovat.
Na konec kariéry jste nemyslel?
Necítím se ještě do důchodu. Chtěl bych překonat Blažka (brankář Jaroslav Blažek odchytal poslední utkání v lize ve věku 42 let, 4 měsíce a 24 dní) a být nejstarším gólmanem v lize. Uvidíme. Teď si budu užívat každý zápas, ve kterém dostanu šanci. Na druhou stranu věk nezastavím a musel bych se s tím smířit. Máme dva další skvělé gólmany a musím na to, že dostanou přednost být asi připravený.
Z Ostravy jste si odvezli bod, může vás nakopnout?
Určitě. Z Baníku je bod skvělý, protože měli z pěti domácích zápasů pět výher. Velmi si toho ceníme, ale štve mě, jak jsme k němu došli. Bylo to se štěstím. Dopředu jsme nevymysleli nic, začali jsme hrát od 80. minuty. Naštěstí jsme vyrovnali, ale proč takhle nehrajeme alespoň poločas, ale jenom deset minut?
