Článek
Jak moc velkou proměnou jste prošel od doby, kdy jste v dresu Severočechů mezi elitou debutoval?
Ani se to nedá popsat. Je to totální proměna. Tenkrát jsem přišel z dorostu do Sparty, respektive Liberce. A byl jsem vůbec rád, že si mě ve Slovanu nechali. Musela to být pro trenéry těžká volba. Nechodil jsem hrát ani za juniorku. Pak jsem se při pátém startu trefil do sítě Brna a získal sebevědomí. Dal jsem dvě branky Zlínu a v posledním kole v Mladé Boleslavi jsem šel na hřiště přesvědčený, že budu skórovat. A fakt jsem se trefil. A tak to mám teď pořád.
V dorostu jste platil za obrovský talent. Překvapilo vás, jak velký skok posun do první ligy představuje?
Když jsem mířil mezi chlapy, připadal jsem si nepřemožitelný. V dorostu jsem jezdil na zápas s tím, že dám několik gólů. Měl jsem po podzimu pětadvacet gólů. Pak jsem přišel v Liberci na první trénink a bylo to obrovské prozření. Byl jsem psychicky hodně dole. Stačil jeden trénink a byl jsem vyřízený. Směju se, když slyším názory fanoušků, aby se více nasazovali dorostenci. Prostě to nejde. Já zaostával v síle, rychlosti, fotbalovém myšlení, práci s balónem. Musel jsem začít hrát jinak. Psychicky mě to hodně vyčerpávalo.
Během minulé sezóny si vás Sparta nechala v kádru, jenže v rozletu vám na jaře bránila vážná zranění. Bylo to hodně deprimující?
V zimě se zdálo, že bych mohl hrát v základu. Jenže hned na prvním soustředění jsem si poranil kotník a ztratil skoro celou přípravu. Pak jsem naskočil proti Rostovu v Evropské lize a hned si poranil oko. Zase jsem z toho procesu vypadl na měsíc. A pak jsem utrpěl otřes mozku. Ale nenaříkal jsem, proč zrovna já mám takovou smůlu. Šlo přece o pár týdnů. Spíš se jednalo o poučení, že musím být v soubojích chytřejší.
I přes menší herní vytížení a všechny trable jste byl třetím nejproduktivnější mužem ze sestavy, která byla na Letné celou sezónu. Šlo o velké povzbuzení?
I přes tu slabou minutáž jsem byl produktivní. Každá trefa je super pro sebevědomí. Jsem schopný naskočit do zápasu a dát gól. Věřím, že produktivitu potvrdím i v pozici hráče pro základní sestavu.
Když jste viděl, jak Sparta před sezónou nakupuje, tušil jste, že pro vás místo nebude?
Bylo mi jasný, že bych moc nehrál. V minulé sezóně jsem byl pětkrát v základu. A nechtěl jsem další ročník sedět jen na lavičce. Chtěl jsem mít šanci víc nastupovat. V Liberci znám prostředí i trenéra. Byla to jasná volba, protože jsem neměl žádný problém s adaptací.
Není pro dvacetiletého hráče příliš velkým břemenem vyrovnat se s pozicí prvního útočníka?
Přišel jsem s tím, abych se stal ofenzívní jedničkou a dával góly. Nikdy jsem mezi chlapy v takové pozici nebyl. Ve Spartě byli tahouny jiní hráči. Jasně, budu pod větším tlakem. Ale nejsem z toho nervózní. Cítím se dobře. Opírám se o sebevědomí, že jsem schopný dávat góly, i když je to něco jiného z pozice náhradníka a hráče základu.
