České dresy jsou jak z pravěku. Slavia mění hru, říká umělec, který ji ošatí

Sešívaní už tuzemský fotbal inspirovali herním stylem, jedinečnými příběhy nebo prací s fanoušky. Nyní chtějí určovat trend i v módě. A nejen na hřišti.

„Z českých dresů mi dřív krvácely oči. Dnes už je to lepší, ale pořád je to oblast, ve které doháníme desítky let bolševického marasmu,“ poví Pasta Oner.

Venku se setmělo a on sedí ve svém ateliéru v pražských Vysočanech. V nevšedním rozhovoru pro Sport.cz nevypráví o obrazech, které má po celé dílně. Vypráví o spojení se slavnou tuzemskou sportovní značkou.

Ta o tom informovala v polovině listopadu. V nových sadách od nového výrobce budou hrát slávisté v příští sezoně, představí je před další sezonou. Ve čtvrtek před utkáním Evropské ligy proti Fenerbahce ale přímo v Edenu i na internetu zahajuje prodej voucherů na přednostní doručení.

„Věřím, že ty dresy budou tak cool, že se stanou běžným módním doplňkem nejen na zápas, ale třeba i do školy nebo na večírek,“ tvrdí popartový umělec, průkopník českého graffiti a street artu.

Co pro vás znamená fotbal?

Dětství. Na začátku 80. let se venku nedalo dělat nic jiného než kopat do meruny. Každý měl gumotextilky, ve kterých se chodilo standardně ven. Ať jsi dělal cokoli, obul sis špunty.

Proč nestřílíte někde góly dosud?

Moc si nepamatuju, že by někdo od nás ze školy kopal nějak organizovaně. Vyrůstal jsem na Praze 6, na Divoké Šárce. V Liboci je obrovská základka postavená v 50. letech v duchu socialistického realismu, pískovcová fasáda, Leninovo mauzoleum s protiatomovými kryty.

Nezamluvili jsme fotbal?

Vyprávělo se, že v Praze neexistuje víc bolševická škola. Jenže i v ní bylo škvárové hřiště. Když jsi upadl, škvára se ti dostala do rány a nečistoty zarůstaly. Po měsíci vám pod kůží zůstávaly černé tečky. Fotbal ve mně zůstal i dál. Líbila se mi příslušnost ke klubovému náboženství. A třeba z pohledu revolty byl pro nás naprosto zásadní film Proč?

Ten je o sparťanech. A z Prahy 6 bývá k Letné nejen geograficky blíž než ke Slavii.

Pocházím z československého svazku, táta je původem z Plzně a máma ze Slovenska. Nemám fotbalovou historii, nikdo v rodině nefandil žádnému pražskému klubu. Párkrát jsem byl v Ďolíčku, chodila tam část lidí z rapové komunity jako třeba Orion, který je bohemák. Jinak mám v mé sociální bublině spíš oddané slávisty.

Čekal jste, že se fotbal oklikou vrátí do vašeho života?

Asi jo. Sestřenice má od 90. let britské občanství, přivdala se do rodiny z Manchesteru. S bráchou jsme párkrát navštívili zápasy United a pochopil jsem, že fotbalová kultura je úplně někde jinde. Dalo se předpokládat, že se to jednou posune i u nás a mně se zase dostane do života.

Vážně?

Fotbal v 90. letech prošel bouřlivým vývojem. S rozvojem kapitalismu se rozvíjely a tunelovaly kluby. Pro společnost představoval šedou zónu a kultivace nastala až poději. Teď se dostává na společenskou úroveň, kterou si zaslouží. A Slavia na tom má asi největší podíl.

Proto jste se jí ozval?

Nabídka si mě spíš našla sama. Bylo pro mě jednodušší jít do prostředí, o kterém jsem věděl, že má zajímavou fanouškovskou základnu. Do Edenu chodí writeři, lidi z graffiti nebo rapu. Nešlo přehlížet, jak se vyvíjí Tribuna Sever a její prezentace skrz chorea. Je znát, že mají k výtvarnému projevu blízko. Slavia je dost napřed i v porovnání s největší pražskou konkurencí, z ní jsem necítil takovou homogenitu a soudržnost.

Nebudou vás fandové za nové sady dresů jednohlasně kritizovat?

Věřím, že je naopak ocení, ale nebudu vám lhát, že spolupráce není riziko. Nepamatuji si, že bych v životě dělal něco složitějšího, co se týče mentálního nastavení. Není to obraz, který namalujete a pošlete na výstavu. Není to sranda, pro fanoušky je dres naprosto klíčový a každý má plné právo na názor. Přitom ve sportovních organizacích se u nás moc neřešil.

Proč?

U většin klubů je to zanedbané, když to srovnáváte se sportovním světem. Roky mě z českých dresů krvácely oči. I když se to nějak posouvá, vidím potom zápasy Ligy mistrů a hned poznám práci profíků. Naopak v Česku jsme totálně v pravěku. Až Slavia přišla s myšlenkou, která mění hru. Teď se budou snažit všichni.

Doteď se nikdo nesnažil?

Obvyklá cesta je, že dodavatel splní základní zadání na domácí dres. Venkovní se zase vybere z katalogu, se kterými běhá většina ligových klubů. Přitom je to uniforma! Čeští vojáci by si přece nevybrali oblečení z Číny, na uniformách hradní stráže pracují špičky oboru. Dresy si zaslouží pozornost a péči.

V čem například?

Často se řeší jen barva, ale už nikdo nechápe, že obrovskou součástí je například i font. To je disciplína sama o sobě. V počítači máte tisíce fontů, ale 99 procent z nich jsou typografické paskvily. Pro slávistické dresy jsem na čísla a písmena vybral font od Tomáše Brousila, který léta učil na Umprum.

Na plátně nemáte omezení. U dresů existují možnosti výrobce, tradice, přání vedení…

… a nezapomeňte na pravidla UEFA. Například je nutné mít jednobarevné trenky.

Fajn, jak se vám v tom všem kličkuje?

Těžce. Musím ale říct, že mi vedení Slavie dalo maximální volnost. Pracoval jsem s prvky, které budou proveditelné. Udělal jsem radikální posuny v implementaci loga na dresu. Celkově se dresy setkaly s velkou podporou u vedení, kabiny i celého realizáku. Bál jsem se, že přijde tisíc připomínek, ale nestalo se a všichni to přijali za své. Klukům se to líbilo, je to jejich uniforma. Něco, co mají jednou až dvakrát týdně na sobě. Musí se jim to líbit.

Dovolte nemístný dotaz. Co se dá vymyslet na sešívaném dresu? Půlka červená, půlka bílá a v ní znak. Hotovo.

Tu otázku jsem si taky položil (usměje se). Podoba dresu je jedna z nejstarších v zemi a možná i na světě, prostor na překročení tradice je velmi malý. Tendence posunout to někam dál už se objevovaly v minulosti, ale tady jde spíš o tradici zpracovanou novějším pojetím.

Vysvětlíte?

Dres není jen plocha, ale složitý kus oděvu se spoustou detailů jako třeba ukončení lemů, límečků a podobně. Podceňuje se ušití, práce s logy partnerů a jejich umístění. Samotné logo klubu by se nemělo řešit jednoduchou nažehlovačkou. Je to detailing, tmelící prvek vše povyšuje.

Jak vypadají další sady?

Domácí je vedená tradicí, venkovní sada musí pracovat se změnou barevnosti. Nechybí tomu odvaha a progres. Už v minulosti se o tom diskutovalo a třeba mintové dresy z minulé sezony jsou super, i když jsou katalogové. V zahraničí jde o běžnou záležitost, ale na české poměry jsou vážně zajímavé.

Co ta třetí?

Má dvě roviny. První je, že vznikla čistá věc, která by neměla zvedat ze židle. V rámci čistoty ale jde o minimalistické umělecké dílo, motiv a design, který u nás nemá srovnání. A můžu prozradit ještě něco?

Ano?

Vyrobili jsme i rozcvičovací sadu, kde se otevřela stavidla úplně. Ta je nejodvážnější.

Tohle je moderna, kam se přesunout z tuzemského pravěku?

Snad mě nikdo nechytí za slovo, poslední roky se to zlepšovalo. Pořád ale platí, že většina klubů převážně západně od Česka věnuje dresům jinou péči než my tady. My měli úplně jiné starosti - stadiony, dobré pivo, organizaci zápasů. V hodně věcech jsme na začátku cesty a doháníme ztrátu po desítkách let bolševického marasmu. Až někde vzadu se nacházela propagace klubu a za tím design dresů nebo merchandisingu, což se dramaticky mění.

Fotbal se posunul, kam se posunou dresy?

Neměl by to být jen kus sportovního hadříku, měl by souviset se stylem oblíkání. A to až tak, aby mohl být součástí kultury. Třeba si ho vezme rapper, když půjde vystupovat na pódium nebo holky, co jdou na party. Dres se i u nás proměňuje na něco, za co se lidi přestávají stydět. V Bilbau měl dres každý druhý školák, půlka právníků na obědě a v den zápasu úplně každý. Bylo to i o hrdosti a tradici. U nás to může být o tom, že to bude vzhledově pecka.

Obleče si ho i smrtelník do zaměstnání?

Dovedu si to představit. Zkrátka se z dresu stane důstojný kus oblečení a žádné bavlněné tričko. Dřív to bylo děsivé, ale všichni výrobci zamakali na kvalitě materiálů. Věřím, že se stane dres běžným módním doplňkem.

To se stane?

Třeba, ale nebude to hned. Jsem velký baseballový fanoušek New York Yankees a nosím jejich kšiltovky nebo trička jako spousta ostatních. Přitom si myslím, že oni z 90 procent netuší, co nosí. Takhle svět funguje, baví mě a i já miluji značky a brandy. I dres může být cool. Fotbaloví fanoušci nebudou možná souhlasit, ale proč by někdo nemohl nosit dres klubu, který nikdy neviděl hrát?

Jste rád, že jste pronikl do jejich světa?

To umožňují podobné spolupráce, jako společnost totiž žijeme v bublinách. Třeba pražskou O2 arenu v týdnu vyprodaly dvě holky s podcastem o reálných zločinech. Přitom já o něm nikdy neslyšel, ale má zjevně velkou fanouškovskou základnu. Současný fotbal se poslední roky posouvá v nejlepším slova smyslu. Já jsem rád, že vstupuji do fotbalové bubliny. A věřím, že společně s ní a Slavií uděláme něco, co u nás vstoupí do dějin sportu.