Článek
Kdo dánského kouče zná z tiskových konferencí Sparty, nemohl být překvapený. Ve čtvrtek odpoledne se ale při jeho výstupu lišilo dost okolností.
Věty o vlastní kariéře nebo smýšlení nepronášel v tiskovém středisku Sparty, ale v prostorné místnosti budovy České národní banky v centru Prahy. Místo novinářů s „kompjůtry“ před Priskem seděly desítky trenérů z nejrůznějších sportů. Priskeho poslouchal například jeden z nejúspěšnějších Čechů v dějinách NHL Patrik Eliáš, naganský kouč Slavomír Lener nebo trenér fotbalových lvíčat Jan Suchopárek.
Priske vyprávěl o cestě k trenéřině, angažmá ve Spartě nebo o rozdílnosti české a dánské mentality.
„Před příchodem do Česka jsem o tom nepřemýšlel,“ přiznal potemnělému sálu. „Jako Češi máte vlastní názory, ale dodržujete principy, tvrdě pracujete a jste loajální.“
„To mi nezní jako Češi, ale je hezké, jestli to tak cítíte,“ zareagoval pohotově Jiří Welsch. Bývalý basketbalista NBA debatu s fotbalovým řečníkem moderoval, čímž zastoupil mluvčího Sparty Ondřeje Kasíka, který běžně vedle Priskeho při jeho veřejných výstupech sedává.
Rozhovor na konferenci se ale často točil kolem Priskeho zaměstnavatele. „Po příchodu jsem hned poznal, že Sparta je úžasný klub se zázemím, potenciálem a dobrými lidmi v kancelářích. Když jsem se s nimi bavil, cítil jsem z nich ale bolest a hlad po trofejích.“
Brian Priske na Mezinárodní trenérské konference Mosty v Praze.
Priske se nečekaně stal koučem Sparty předloni v létě. Sparta tehdy zakončila osmou sezonu bez titulu a nebylo to příliš dlouho, kdy na její střídačce pohořel jiný zahraniční kouč - Ital Andrea Stramaccioni.
Zdálo se, že i Dán se zařadí do kategorie nepovedených experimentů. Spartu vyšoupl z předkola Konferenční ligy Viking Stavanger, v lize pětkrát po sobě remizovala. Priske vyzdvihl přínos sportovního ředitele Tomáše Rosického.
„Prvních šest měsíců nebo po sérii pěti remíz by lidé začali pochybovat o projektu se zahraničním trenérem,“ pravil Priske. „Tomáš byl ale klidný, na schůzky vždy dobře připravený. Sdílíme stejné hodnoty na členy a hráče.“
Trpělivost se v kancelářích Sparty vyplatila. Loni Priske po devíti letech zrezivělou značku zase pozlatil. V aktuální sezoně se Dánova družina dostala do osmifinále Evropské ligy. V nejvyšší soutěži hájí čtyři kola před koncem nadstavby čtyřbodový náskok před rivaly ze Slavie.
A sobotní derby na Letné může Spartu k obhajobě titulu výrazně přiblížit. I proto Priskeho výstup lákal.
„Pocit úspěchu nepředstavují jen trofeje nebo výhry. Motivuje mě vidět zlepšování hráčů i členů realizačního týmu. Je satisfakce, když roste klub i celé prostředí roste,“ vykládal zahraniční rétor. „Jsem tu, abych měl úspěch, ale můj největší úspěch je vidět progres.“
Za opěrné body vlastní filozofie vybral respekt a tvrdou práci. „Věřím v ni, protože jsem nikdy nebyl nejlepší nebo nejtalentovanější hráč. O to tvrději jsem musel pracovat a platí to i teď, když jsem trenér. A přenáším to na hráče.“
Slova šestačtyřicetiletého Dána hltal zaplněný sál českých trenérů, před nimiž při diskuzi opakovaně použil jedno české slůvko.
Pivo.
„Zaujala mě mentalita české kabiny a týmový duch v ní, se kterým se zvládají i těžké časy,“ přibližoval kouč Sparty. „Je důležité ho budovat, proto na soustředění v Rakousku nebo Španělsku dáváme prostor hráčům, kdy jsou spolu a dají si a little bit pivo.“
Sál pobaveně zašuměl, načež Priske po chvilce doplnil: „Spousta z nich ale zase tolik pivo ráda nemá. To my se v našich časech u tří nezastavili.“
Zatímco Priskeho po přednášce vyprovázel aplaus, v předsálí už přešlapovali hokejoví trenéři ze zámoří v čele s Andrém Tourignym, který povede kanadský výběr na šampionátu v Praze a Ostravě.
Při jejich prezentaci už Dán chvátal z budovy ČNB.
„Bylo složité najít čas na konferenci. Máme zápas v sobotu, potom v úterý a zase v sobotu. Pánové měli štěstí, že jsem na ni kývl před dvěma měsíci, kdy jsem ještě netušil, jak budu mít nabitý program,“ usmál se Priske už jen před hrstkou novinářů.
„Věřím ale, že zodpovědností sportovců a nás trenérů je jen nestát na piedestalu a říkat si: ,Nic ostatní mě nezajímá.‘ Moje kariéra stála na dobrovolnících nebo otcích mých spoluhráčů, kteří mě jako kluka trénovali. Cítím, že to sportu a celému prostředí musím nějak vracet.“
