Červených je moc, ale máme své DNA. Ředitel Hradce o kartách, Koubkovi, hledání jeho nástupce i stadionu

Stejně jako v minulé sezoně skončíte v první polovině tabulky. Je to úspěch?

Pro Hradec každopádně. V minulé sezoně jsme po mnoha letech skončili na šestém místě, cíl pro tu ještě probíhající byl jasný: chtěli jsme na podzim otevírat nový stadion v první lize. To jsme splnili, musíme být spokojení. Říká se, že druhá sezona bývá pro nováčka těžší, což mohu potvrdit. Byla. V létě odešli tři stěžejní hráči Adam Vlkanova, Honza Mejdr, Honza Král, pak ještě Erik Prekop. Přiznávám, že jsem měl obavu, co se bude dít. Podzim jsme zvládli, jaro už takové nebylo. Během roku jsme měli krizové situace, limitovala nás zranění, měli jsme hodně disciplinárních trestů, vyprchalo kouzlo stadionu v Boleslavi. Ale krize k fotbalu patří, vše jsme ustáli, i to svědčí o síle týmu.

Hlavně absence záložníka Adama Vlkanovy se hodně propírala. Jak jeho odchod tým zasáhl?

Adam je jen jeden. V Hradci vyzrál a zasloužil si odejít. Přišla na něj dobrá nabídka, navíc si zahrál Ligu mistrů, dostal se do reprezentace. Tohle všechno je ocenění pro něj i pro práci našeho klubu a trenéra, který mu na tuhle úroveň pomohl. Byla to pro nás ztráta i do kabiny, i když úplným lídrem v ní nebyl. Ale hlavně na hřišti, stejně jako Honza Mejdr měl čísla, Adam je navíc výborný ve finální fázi, je nepříjemný pro každou obranu, má nestandardní řešení situací. Věděli jsme, že to bez něj bude složité, ale začali jsme hrát trochu jinak. Byli jsme týmovější, zodpovědnost na sebe museli vzít další hráči. V kontextu celé sezony se nám ho, myslím, nahradit podařilo.

Nehrál Hradec ještě tvrději? Máte nejvíce faulů, žlutých i červených karet, vyloučených hráčů počítáte jedenáct.

Určitě to není dobře. V klubu nechceme, abychom měli tolik vyloučených. Jedenáct červených je strašné číslo. Ale každá karta má svůj příběh, možná až polovina z nich byla přísně udělená, byly to hraniční věci. Vše si vyhodnocujeme. Na druhou stranu jsme v Hradci, v předminulé sezoně jsme hráli ještě druhou ligu a Míra Koubek náš tým přetransformoval na prvoligový. Jdeme nějakou cestou. Osobně chci, abychom hráli poctivý a náročný fotbal, byli jsme nepříjemní, hráli jsme v intenzitě, týmově, organizovaně, dobře jsme přepínali, dostupovali soupeře. To je naše DNA, Hradec nikdy nebude Slavia nebo Sparta, tým skládáme z hráčů, kteří mají na prvním místě charakter a touhu zlepšovat se. Z téhle cesty nesmíme sejít, nemůžeme si myslet, že jsme borci, a upustíme od náročnosti. Takhle se zkrátka prezentujeme, karty k tomu patří, ale uznávám, že těch červených je moc.

Řešili jste s týmem velký počet vyloučení?

Ano, ale upřímně říkám, že nejsem zastáncem pokut. Tímto stylem jsme situaci neřešili. Kluci mají v kabině sazebník pokut, já ze své pozice pokutu nikomu nedal. Navíc nešlo o karty za řeči nebo nesportovní chování, ale o fauly, které vyplývaly ze hry, z nasazení, z přemíry snahy, z hlouposti. Kluky jsme na to upozorňovali, musíme na tom dál zapracovat. V další sezoně nechci mít zase nejvíc červených v lize.

Po sezoně vyměníte trenéra, Miroslava Koubka nahradí Jozef Weber. Bude se Hradec měnit?

To nechceme. Je jasné, že přijít k týmu po Mírovi Koubkovi není nic snadného. Je za ním kus práce, bude těžké ty dvě sezony opakovat. Ale je na co navazovat a nechtěl jsem, aby přišel nový trenér a všechno se překopávalo. I proto jsem si přál, aby zůstal kompletní realizační tým, tedy Standa Hejkal, Adrian Rolko, Tomáš Poštulka a Marek Mandelbaum, kteří Mírovi vytvářeli servis. Věřím, že i pro Jožku to bude lepší.

Jozef Weber s tím byl v pohodě a žádného vlastního spolupracovníka si přivést nechtěl?

Na první schůzce si každý z nás řekl své představy, jednalo se o tom, že by si přivedl Honzu Baránka jako asistenta, ale na dalším jednání jsme se dohodli, že přijde sám.

Jak hledání trenéra vůbec vypadalo? Jednal jste s Vítězslavem Lavičkou, nabízel jste místo hlavního kouče pak i Stanislavu Hejkalovi, který nakonec zůstává asistentem.

Od soustředění v Turecku v lednu jsem věděl, že Míra Koubek po sezoně skončí. Měl jsem dost času přemýšlet. S Víťou Lavičkou jsem v kontaktu byl, měl jsem s ním krásné tři schůzky. Od samého začátku jsem ale věděl, že dostat takhle zkušeného a úspěšného trenéra do Hradce nebude jednoduché. Nebavili jsme se ani o penězích nebo o složení realizačního týmu. Na třetí schůzce mi řekl, ať se nezlobím, ale že čeká, jestli se neobjeví třeba nabídka ze zahraničí. Ale hodně to zvažoval. A rozhodnutí Standy Hejkala respektuju. Cítí se dobře v roli asistenta, jako hlavní trenér si prošel stresovým obdobím, měl zdravotní problémy a už to dělat nechce. Je to skvělý chlap a odborník, pro nového trenéra bude stěžejní a loajální.

Čím vás zaujal Weber?

Vnímám ho jako pracovitého trenéra, který je už i zkušený. V lize se pohybuje dost dlouho. Má za sebou tři dlouhá angažmá v Bohemce, Karviné a Boleslavi. To, že se mu poslední dvě štace v Karviné a Českých Budějovicích z nějakých důvodů nepovedly, je realita. Jožka tohle nechce opakovat. Už pracujeme na nové sezoně. Jsem přesvědčený o tom, že to bude fungovat.

Zmínil jste, že pro každého trenéra by bylo těžké přijít do Hradce po Miroslavu Koubkovi. Předčily dva roky s ním vaše očekávání?

Jsem rád, že jsem ho do Hradce dostal. Když jsem před dvěma lety přišel s tím, že přivedu Míru Koubka, ne všem se to líbilo. Fanoušci i někteří lidé v klubu vyjeveně koukali na to, že beru staršího trenéra, který předtím už nějakou dobu netrénoval. Ale to, co jsem si od něj sliboval, splnil do puntíku. Jsem mu vděčný za to, co tu odvedl. Pomohl celému klubu v transformaci z druholigového na prvoligový, řada hráčů pod ním udělala znatelný progres. Patří mu velký dík.

Když ale končil, v zákulisí se mluvilo o tom, že jeho vztahy v klubu trochu ochladly. Jak to z vašeho pohledu bylo?

Míra je náročný. A to ke všem okolo, ale i k sobě, bez toho bychom nebyli tam, kde jsme. Jaro přineslo několik stresových situací, on má určitý věk a doléhalo to na něj. Vše vyvrcholilo tím, že onemocněl, měl těžký průběh covidu. Hráči už taky neměli takovou jiskru, ale k tomu přispívaly různé okolnosti, třeba neustálé dojíždění na zápasy. Kategoricky ale popírám, že bychom se hádali. Covid ho skolil na čtrnáct dní, poté už ho nemělo cenu povolávat zpátky, když se ani on sám fyzicky necítil ve stoprocentní kondici. Jsme pořád v kontaktu, týmu fandí, aby dopadl co nejlépe.

V nové sezoně se Hradec vrátí domů na nový stadion. Stihne se vše do začátku ligy?

Vše běží. Samozřejmě když se takhle velká stavba chýlí ke konci, může docházet k nějakému časovému pnutí. Ale poslední informace je taková, že stadion bude hotový. Pracujeme s tím, že první dvě kola nového ročníku odehrajeme venku a třetí kolo budeme hrát doma. Takhle jsme teď nastavení, nikdo si neumí představit, že by to mělo být jinak. Všichni dělají maximum pro to, aby se vše zvládlo. Maká se, stihne se to. Možná někde nebude položený kousek dlažby, ale stadion bude připravený.

Jaký čekáte zájem fanoušků?

Zájem cítíme. Lidé se na nový stadion těší, někteří na něj čekají desítky let. Máme spuštěný registr na předprodej permanentek, v tuhle chvíli máme patnáct set žadatelů o permanentky. Myslím, že lidé budou zvědaví, budou chodit. Na začátku by boom mohl být, mohlo by být vyprodáno, ale pak samozřejmě bude záležet hlavně na nás, jak budeme hrát a jak se nám bude dařit.