Sparta - Plzeň 0:3Černá sparťanská neděle vygradovala. I pro fotbalisty je po vysoké prohře s Plzní titul už jen utopií

Ještě že penalta přišla. A hlavně že přišla tak brzy. Šlágr jara dostal náramné grády a tempo už po deseti minutách, neboť gól inkasovaný z pokutového kopu nabudil domácí Spartu natolik, že po pár desítkách sekund mohla skóre nejen srovnat, ale i otočit.

To trefa Vaňka, jenž se ujal exekuce penalty nařízené za faul Jiráčka na Petrželu, Pražany vyprovokovala k aktivitě, která jim v úvodu střetnutí chyběla. Nechali Plzeň hrát a doplatili na to. První příležitost Vaňka sice ještě Bičík lapil, za sedm minut se ale nechal obelstít a skočil k opačné tyči.

Lídr ligy na Letné vedl, jenže záhy se mohlo skóre otáčet. Sparta se vrhla do útoku jako tsunami na pobřeží a plzeňskou obranu roznesla do všech stran. Juliš měl obrovskou možnost vyrovnat, po jeho zblokované ráně se stejná příležitost nabídla i Lafatovi, ale ani on nepochodil.

A stejně skončily i dva slepené rohové kopy domácích. Jen zmatky před Kozáčikem, efekt však žádný.

Ani po čtvrthodině se nedostavil, i když Dočkalovi se nabídla stejná příležitost, jako Vaňkovi. Petržela totiž fauloval v šestnáctce Krejčího, sudí Zelinka nařídil druhou penaltu, jenže jindy spolehlivý exekutor Dočkal selhal a bránu vysoko přestřelil.

Deset minut před přestávkou sice Kozáčik zahalený do červeného kouře z explodujících dýmovnic kapituloval, jenže po narážce Konatého s Julišem hlavičkoval Krejčí z ofsajdu, takže gól neplatil.

Hosté, v jejichž sestavě se překvapivě objevil uzdravený Ďuriš, se tak mohli držet režie, která jim evidentně vyhovovala. Sparta hrála, oni bránili, čekali na příležitost a vyráželi k rychlým výpadům. Ten Kolářův jim těsně před půlí málem vyšel, jenže Bičík svůj tým pohotovým zákrokem spasil.

Po přestávce, kdy tempo viditelně opadlo a hra se rozmělnila do spousty osobních soubojů a ještě většího množství nepřesností, se Pražané přece jen pokusili vzepřít osudu.

Hlavně v první čtvrthodině, kdy zpřesnili kombinaci, zlepšili pohyb, dostávali se k odraženým míčům a na dlouhé minuty se nastěhovali před plzeňskou bránu. Cestu do šestnáctky ale hledali marně. S defenzívou hostů si nevěděli rady, takže Kozáčika prakticky neohrozili. Jen Frýdkova střela zblokovaná Hubníkem představovala větší nebezpečí...

A když pak dvacet minut před koncem poslal Juliš Kozáčikem vyražený míč přímo do jeho rukavic, jako by Sparta pochopila, že všechno už se mění v marnost. Ta se skutečně dostavila, neboť v 84. minutě utekl od půlky střídající Krmenčík, vstřelil druhý gól a plzeňští fanoušci v ochozech mohli skandovat: Mistři, mistři!

Zvláště, když v poslední minutě přeloboval Krmenčík Bičíka podruhé, takže Sparta si vypila kalich hořkosti až do dna.

Jedinou útěchu snad po uštědřené lekci pro ni mohlo představovat jen to, že Viktoria nemohla vzhledem k počtářským hrátkám slavit mistrovskou obhajobu na Letné.