Článek
Za Baník dosud nastupoval jen v pohárových zápasech, přičemž ten poslední absolvoval začátkem listopadu proti Zlínu. Někdy chodil za béčko. „Ale nervózní jsem nebyl. Na Spartě už jsem v minulosti chytal, za Baník jsem hrál v pohárech nebo přípravě, s týmem se znám,“ podotkl dvaadvacetiletý gólman.
O tom, že půjde do akce, se dozvěděl kvůli nejasnému zdravotnímu stavu Letáčka na poslední chvíli. „Chtěl jsem se něčím chytit,“ přiznal Markovič.
To se mu povedlo. Ve 23. minutě lapil nájezd Janu Kuchtovi. Za pár minut vytáhl další pokus stejného hráče. Ovšem krátce před pauzou ho křižnou střelou překonal Veljko Birmančevič. „Trefil to o tyčku. Musím se podívat, jestli jsem nestál moc vepředu,“ přemítal gólman Baníku.
Ve druhé půli ho překonal po dalším nájezdu Kuchta. Následně uklízel míč Kuchta do prázdné brány po přihrávce Birmančeviče. Jako poslední ho pokořil nádhernou ranou zpoza vápna Lukáš Haraslín. Těmto třem gólovým ranám mohl těžko zabránit, ostatně i trenér hostí Pavel Hapal přiznal, že před nimi docházelo k individuálním chybám jeho družiny.
„Chyby se ve fotbale normálně dějí. Rozdíl je v tom, že Sparta je oproti jiným potrestá. A to se stalo,“ uvedl Markovič, který ve druhé půli zlikvidoval Haraslínův volej, tvrdou střelu Victora Olatunjiho nebo hlavičku Martina Vitíka z bezprostřední blízkosti.
Proti Spartě měl i speciální motivaci. V létě totiž přestoupil do Baníku ze Slavie, které patřil šest let, byl však na několika hostováních. Ale na rivalitu nezapomněl. „Ve Slavii jsem byl dlouho, rivalita byla. Zůstalo to ve mně, i když teď chytám za jiný klub. Trošku osobní to bylo,“ potvrdil Markovič. Bývalému klubu ale zásadně nepomohl, obrat slávistického konkurenta o body v boji o titul se mu i přes dobrý výkon nepovedlo.