Článek
„Je strašně fajn utnout sérii, jakou Plzeň měla. Vždyť Viktorka má tak kvalitní a nadstandardní hráče, jakých v lize moc neběhá. Proto mi dal zápas zabrat víc než kterýkoli jiný. Kmitat v jednom kuse u čáry, dávat střídavě pozor na Kopice a Limberského a hlídat všechny soupeřovy hráče, kteří před šestnáctkou v jednom kuse rotují, to člověku sebere všechny síly," přiznával, že uhrát bezgólovou remízu dalo celému teplickému týmu moc a moc zabrat.
Ale zvládl to a po šestnácti plzeňských výhrách v řadě byl ten teplický prvním, který Vrbův tým o body obral. I díky Vondráškovi, který pár minut po přestávce vykopával střelu Havla z brankové čáry.
„Byla to spíš intuice. Tušil jsem, kam by jeho rána mohla jít a balón mě skutečně trefil. Na chvíli mi ale zatrnulo, aby náhodou netrefil mou druhou nohu, protože už párkrát jsem si takhle dal vlastence. Ale měli jsme i kus štěstí, takže proto jsme uhráli remízu, jejíž opravdovou hodnotu ukáže podle mého až čas," pochvaloval si válečník Vondrášek.
„Předchozích šestnáct výher Plzně nebylo dílem náhody, protože Viktorka i nás přesvědčila, jak kvalitní fotbal hraje. Bylo to s ní hlavně o běhání... Stovkách a stovkách naběhaných metrů, protože Viktoriáni jsou vpředu strašně silní, takže člověk při jejich bránění neví, kam dřív skočit," argumentoval třicetiletý teplický obránce, že remíza s Plzní je pro jeho mužstvo vlastně výhrou.
„Ale vítězný pokřikem jsme ji v šatně neslavili, i když jako výhry jsme si ji cenili. My někde ve skrytu na vítězství mysleli, ale žádný z protiútoků jsme do soupeřovy brány nedotlačili. Plzeň jsme ovšem také drželi na distanc, a kromě dvou šancí jí toho víc nedovolili. Ani v závěru, kdy jsme od ní čekali přece jen větší tlak. Měla však v nohou čtvrteční pohárové střetnutí Evropské ligy s Rumuny, takže zřejmě neměla tolik sil. A my se navíc neuchýlili k pasivitě, takže jsme jí nedovolili, aby zápas rozhodla," glosoval remízoovou partii nadmíru spokojený věštec Vondrášek.
