Článek
Pardubický obránce Tomáš Čelůstka na stadionu Pod Vinicí.
Pardubický obránce Tomáš Čelůstka zažije ve 29 letech debut v lize.
„Je to splněný sen. Pro mě osobně zázrak. Nevím, co víc bychom si mohli přát. Slovy to nejde popsat," hlásí 29letý obránce Východočechů. Přitom se načapal při zvláštní situaci. O dva roky staršího a slavnějšího sourozence, který hrál posledních devět let trvale v cizině, totiž neustále nabádal, aby v zahraniční misi pokračoval. Tentokrát ho vábil k návratu domů.
„Bráchu jsem teď už nahlodával," pokyvuje hlavou. „Ale rozhodl se úplně sám. V tomhle je Ondra strašně silný, ví, co chce. Verdikt si nechá uležet v hlavě a vždycky se rozhodne správně," hřeje zlínského rodáka. Právě v Baťově městě se oba učili fotbalovou abecedu. Jako malí čutali s kamarády na plácku za činžákem a zároveň zkoušeli další sporty. Hokej, florbal, navštěvovali také házenkářskou školu. Ve finále ale zvolili kopačky. I díky otci Rudolfovi, bývalém obránci Zlína. „Brával nás do kabiny. Člověka to nadchlo. Věděli jsme, za čím jdeme," vysvětluje Tomáš.
Fotbalové dráhy bratrů se dlouho míjely. Ondřej válel v Itálii, Anglii, Německu nebo Turecku, Tomáš se proháněl po trávnících v nižších soutěžích. Teď se oba sejdou v české první lize. „Nedávno jsme spolu byli na večeři a já mu povídám, pamatuješ, jak jsme si za barákem kopali? Řekl bys tenkrát, že jednou budeme spolu v lize? Ondra chvíli kroutil hlavou, smál se a pak řekl, že je to fakt neuvěřitelný," líčí šikovný zadák Pardubic.
Na ostře sledovaný duel si však musejí počkat až do konce listopadu, kdy ligový nováček v rámci 12. kola zamíří na Letnou. „Před zápasem rozebíráme standardky, kdo koho brání. Já se určitě přihlásím, že chci bránit bráchu. Doufám, že se potkáme v nějakých soubojích. Myslím, že se těší taky," utrousil Tomáš. Se sourozencem se těsně před utkáním i trochu pošpičkuje. „Asi něco padne. Jsem na to zvědavý, vůbec nevím, co od toho čekat," říká.
Na den D ostatně nejsou nažhaveni pouze hlavní aktéři, frontální útok na českou metropoli podniknou vedle rodiny Čelůstkových i kamarádi a známí. Pár lidí se už dokonce ozvalo. „Čekám veliký zájem. Pokud budou vzhledem k omezením vpuštěni na stadion, přijede jich opravdu hodně. Nevím, jestli budu mít na lístky," směje se Tomáš. Rodiče neskrývají obrovskou pýchu, přesto horlivě dumá, na čí stranu se při vzájemném souboji vlastně přikloní.
Ondřej Čelůstka oblékl rudý sparťanský dres.
„Přemýšlel jsem nad tím, ale bude to určitě fifty fifty. Palce budou držet oběma stranám," vykládá blonďatý bek, jenž v loňské sezoně druhé nejvyšší soutěže nastoupil do 29 duelů a patřil k pilířům pardubické defenzivy.
Bratr byl pro něj od útlého mládí vzor, v minulosti mu dokonce zachránil kariéru, což mu dodnes připomíná. „Bylo mi asi 22 let. Nestál jsem si za svými názory, měnil klub po půl roce. Nechal se odtahovat od fotbalu jinými lidmi. Fotbal mě přestával bavit, někteří lidé mi ho zprotivili, chtěli mě vidět na dně a já si řekl, že to nemá dál smysl. Ondra byl ale rezolutně proti. Řekl mi, že jsem tolik času, potu a krve neobětoval tomu, abych to teď zabalil," vybavuje si osudový moment Tomáš. Letní posila Sparty však vliv na mladšího bratra odmítá. „Tvrdí, že za tím stojí moje dřina, odříkání a obětování fotbalu. Ale je to doopravdy zásluha Ondry a rodičů, že dnes ještě hraju," ujišťuje.
K sourozenci, který se od začátku ujal role ochránce, ho pojí silné pouto. Byť se v dětství neubránili klasickému pošťuchování. „Když jsme se řezali, měl Ondra navrch. A když jsem po nějaké rvačce začal brečet, začal se ještě smát," šklebí se Tomáš. „Vztah ale máme odmala nádherný, čehož si vážím. Rodiče nás vždy vedli k tomu, abychom se měli rádi, respektovali jeden druhého a myslím, že se jim to povedlo na výbornou," raduje se.
K dokonalosti nyní chybí jediná věc: zahrát si společně v jednom týmu. „To už bychom asi chtěli moc. Nikdo ale neřekl, že tohle je konec příběhu. Necháme tomu volný průběh," dodal Tomáš.
