Bouřlivák i srdcař ze Slavie u zpovědi! Proč chytil kamaráda pod krkem? A kdy mu tekly slzy?

K příjemnému povídání došlo ve Fortuna areně, kde je Slavia doma. Za zády kouče probíhal trénink a Houštecký neskrýval spokojenost, jak dostali slávisté do těla. „Příprava byla proti jiným rokům odlišná. Měli jsme k dispozici třicet hráčů, jinak byla ale intenzivní a tvrdá. Líbilo se nám, jak se s tím hráči poprali," usmál se na začátku povídání kouč Slavie.

Dlouho platilo, že se Houštecký zapojoval do přípravy s týmem, odmakal ji celou bez úlev. Před pár lety prý patřil dokonce v některých věcech mezi ty lepší... „Teď už mě to dohnalo, přišly problémy s kyčlemi, koleny. Zahrajeme si s Jindrou rádi bago a to stačí," naznačil kouč Slavie. Posléze ale přiznal, že když někdo vypadne při hře, tak ještě naskočí. „Ale klukům už se to moc nelíbí, když jim to kazím. Ten vlak mi už ujel," přiznává.

Je jasné, že z role aktivního fotbalisty se mu nechce. Dodnes vzpomíná na to, s jakými osobnostmi si během kariéry zahrál. Kromě nejvyšší soutěže působil sedm let ve druhé lize a tam došlo na osudové setkání s Jindřichem Trpišovským v pražském Xaverově. Houštecký tvrdí, že už tehdy byl směrem k přípravě hráčů pedant a neměl problém vystartovat na borce, kteří nemakají na sto procent.

„Jednou jsem třeba zjistil, že si spoluhráč Pavel Putík zkrátil trasu v lese. Tak jsem ho chytil pod krkem a řekl mu, že ještě jednou a bude bitej. A to byl můj nejlepší kamarád," svěřil se Houštecký. Všechno prý zabral. Putík makal a následně si vyměnil Xaverov za první ligu. Problém mu pochopitelně nedělá vysypat i další jména, kdy se hráči vyšvihli z nižší soutěže klidně do anglické Premier League.

„Součka a Hovorku jsme trénovali na Žižkově, pak jsme si oba vzali do Liberce. A podívejte dneska. Suk je osobností Premier League," prohlásil s pýchou i radostí. „Jsme pořád v kontaktu, fandíme si. Je to příklad pro další mladé kluky. V týmu máme talenty a vidí, že je šance posunout se k fotbalovým nebesům," doplnil.

Když má popsat, jaký byl sám jako hráč, jako první Houšteckého napadne, že moc gólů nedával, zápasy ale hodně prožíval, ostatně jako dnes v roli kouče. „Byl jsem impulzivní, náročný na sebe i spoluhráče, neodpouštěl jsem. Byl jsem vzteklej, vznětlivej, to v člověku zůstane. Neměl jsem rád zákeřnou hru, spíš jsem chtěl, aby se bavili fanoušci," prozradil, že i teď v roli kouče mu srdce zaplesá, když jeho tým pobaví fanoušky pohlednou akcí. Na druhou stranu, když hráč jeho týmu udělá ošklivý zákrok za hranou, neváhá mu naložit.

„Dostane prostě vynadáno. Kluci by měli mít respekt, úctu, živí se tím. Třeba zranění Hovorky mě vzalo strašně moc, byl v největším laufu, zajímaly se o něj kluby z Německa, Itálie, to bylo neštěstí," vzpomínal, jak vezl hráče do nemocnice a po vyšetření i do Edenu. Když přišla zpráva o vážném zranění, nestyděl se za to, že mu po tváři kutálely slzy. „To byl jeden z nejhorších zážitků. On ale neskutečně dře a vždycky udělá maximum pro návrat."

Když se sám nemohl věnovat fotbalu, podnikal. Pomohl mu nejlepší kamarád jeho tatínka, vzal ho do světa byznysu. S ním se dostal třeba k možnosti kupovat pozemky. „Poznal jsem, že je kolem toho spousta práce, jednáte na radnicích. Všechno byly zkušenosti k nezaplacení," poznamenal Houštecký. Jedním dechem dodává, že v košili a kravatě ale na schůzky nechodil. „Jsou situace, kdy je musíte mít, ale když se chováte přirozeně a lidi vás poznají, že si na nic nehrajete, tak se to zvládne i bez saka," dodal.

Na cit a intuici dá i v kabině, kde s trenérským týmem šéfuje třicítce hráčů. Umí ustoupit, podřídit se. „Pomohlo mi i to, když jsem měl devět obchodů po celé republice. Chodil jsem i prodávat, lidi na krámě mi něco vysvětlovali, že to nejde. tak jsem přišel a o víkendu a ukázal jim, že to jde," usmál se a připomíná, že skvělého spolupracovníka poznal třeba v plzeňské fotbalové legendě Zdeňku Bečkovi. „„Nebál se obyčejné práce. Makal a úplně si mě získal. Dodnes máme skvělý vztah."

Teď už je ale pěkných pár let na prvním místě zase fotbal. Naplno funguje v trenérském týmu Jindřicha Trpišovského. Sám má jako kouč licenci B, na vyšší zatím nemyslí. „Fotbal miluji, chci u něj být, ale nikdy jsem nepředpokládal, že bude profesionálně trénovat," přiznal. Jenže právě taková je realita. Houštecký to ale zvládá i bez licence. „Jsem přírodní praktik, fotbal nějak cítím. Vím, jakou úlohu mám a nevidím, že by mi udělání licence něco přineslo," dodal s tím, že při současné vytíženosti by bylo složité vměstnat do programu ještě studium. „Šidil bych práci, kontakt s hráči je pro mě nejvíc."

Jeho prací je i tmelení party. I proto musí mít v hlavě informace o všech hráčích. Nastavené je to ve Slavii tak, že trenérský tým řeší problémy fotbalistů i mimo hřiště. „To všechno nás spojuje. Síla kolektivu je ohromná," svěřil se. Složitější je vše o to víc, že má Slavia spoustu cizinců, hráči jsou mnoha národností. „Snažíme se vybírat hráče, co dobře známe. Někteří kluci prošli už českými kluby, ale o všech sháníme informace. Fotbal musí milovat, musí ho umět hrát a k tomu mít charakter. Pro někoho není jednoduché zapadnout, musí to být všechno nějak nastavené."

Houštecký si dobře uvědomuje, že nikdo není neomylný. O hráčích má nějaký obrázek, ale nikoho určitě dopředu nesoudí. „Problémy řešíme na rovinu. Když hráč přijde a řekne sorry, tohle jsem pokazil, beru to. Když ale někdo nemluví na rovinu, na to jsem alergickej," přiznal kouč Slavie. „Každá chyba se dá napravit. Ale když jednadvacet lidí maká a žere trávu a jeden ne, tak to prostě nejde a ten člověk, co neplní to, co chceme, dostane kapky."

Nový hráč ve Slavii určitě nejdříve pozná principy, na jakých klub funguje. Pak už záleží jen na něm samotném. „Kluci ale makají a zlepšují se. Za tři roky od nás odešlo do TOP týmů jedenáct hráčů," pochlubil se. Problém prý není ani to, že hráči ze zahraničí nemusí být zrovna naladěni na tradiční české vtípky a žerty.

„Musím to zaťukat, ale s nikým nebyl problém. Nejlepší vztahy mám s Ibrou Traorem. Ostatní jsou taky v pohodě, třeba Sor když jde kolem, často do mě šťouchne, pořád si dělá legraci, ta chemie funguje," prozradil Houštecký s tím, že když se zapojí do nějaké hry a něco se mu nepovede, stane se terčem posměchu. „Třeba něco netrefím, pak mi to dají sežrat. Musím to přijmout, stejně jako kluci ode mě," dodal.

Každému z hráčů bez rozdílu prý ale zdůrazňuje, že na hřišti musí hráči odevzdat maximum. Třeba kvůli fanouškům, kteří obětují peníze a volný čas a jdou jim fandit, případně zamíří třeba i na stadion soupeře. „Je třeba, když někdo ustřelí, aby hráči viděli reálný svět a uvědomili si, jak se mají dobře. Nebudeme si nic nalhávat, oni žijí v jiném levelu, trochu v bublině, je o ně postaráno. Víme, že to kluci nemají zadarmo, odvedou hodně tvrdé práce. Ale když někdo nedá do zápasu sto procent, určitě to uslyší," poznamenal Houštecký.

Se Slavií zatím zažil třikrát postup do čtvrtfinále evropského poháru. Trenér bouřlivák neskrývá, že by tuhle metu třeba už v této sezoně rád pokořil. „Snem je vyhrát pro Česko evropský pohár. Konferenční ligu má kvalitu, uvědomujeme si to, ale všichni slávisti vědí, kde se hraje finále. Dostat se tam, to by bylo úžasný," zasnil se trenér vršovického celku. Zatím má Slavia za sebou úvodní zápas 3. předkola Konferenční ligy, kdy doma vyhrála nad řeckým Panathinaikosem 2:0.