Článek
Teď je zdravý. Zahojený. Natěšený. S roční smlouvou ve třiatřiceti vyhlíží víkendový start ligy, na jejímž konci chce po čtyřech letech vrátit do Edenu mistrovskou trofej.
„Všichni to chceme. Jestli se mám rozloučit se Slavií a profifotbalem, tak jedině s titulem,“ vyhlásil Bořil.
Mimochodem, v týmu nalezl i nové uplatnění. Studuje trenérskou licenci a při zápasech se jako náhradník často radí s trenérem Trpišovským i s jeho kolegy.
Jak funguje takový hráčský konzultant?
Pořád se bavíme, trenéři to vyžadují. Fotbal vidím stejně jako oni, ale čím víc očí, tím líp. Probíráme, co by šlo změnit. Řešíme rozestavení, které by mohlo na soupeře platit. Střídání, když máme na lavičce vysokého nebo technického hráče. Jde o to, abychom soupeře nějak překvapili.
Zkusíte být konkrétní?
Nejzajímavější moment pro mě byl, když jsme loni hráli na Spartě. Za stavu 1:2 se řešilo, koho nasadíme do útoku. Já navrhoval Standu Tecla. Je připravený. Ví, jak se hrají derby. Je zkušený, silový, rychlý. A dvě minuty po nástupu dal na 2:2. Byl jsem rád, že jsem ho prosadil (usměje se). Bohužel remíza nám nestačila a v závěru jsme inkasovali z penalty.
Upravujete režim na střídačce, když zase můžete hrát?
Je to půl na půl. Někdy jsem si říkal, že se jdu rozcvičit, ale trenéři mě volají zpět. Zrovna na AC Milán jsem chodil tam a zpět, až se mě trenéři zeptali: Chceš jít i na plac? Já jsem blázen, který chce vždy týmu pomoct, takže jsem okamžitě kývl.
Teď jste fit a nejdéle sloužící hráč Slavie. Trkne vás to někdy?
Je fakt, že jsem tu nejdéle ze všech, takže mám i nejvíc pohárů (směje se). Od roku 2016 je to fakt dlouhá doba. Vím, co se děje nahoře i dole. Lidi mě znají, s každým prohodím vždy pár slov, mám dobré vztahy.
Napadlo vás, že se z Edenu stane druhý domov?
Vůbec! Bylo mi šestadvacet, ale přicházel jsem do klubu s respektem. Asi po roce přišla nabídka z Galatasaraye, ale (šéf Slavie) Jarda Tvrdík mě nepustil s tím, že se o mě postará tady. A vážím si toho, že jsem tu takovou dobu.
Věřil jste před dvěma lety, že budete stále platný člen kádru?
To taky ne. Když jsem zjistil diagnózu s kolenem, napadlo mě, že je to konec kariéry, což si mysleli i všichni ostatní. Někteří doktoři mi říkali, že už to na profesionální úroveň nebude. Až pak jsem našel německého doktora, který mě povzbudil, že bezpochyby budu hrát na nejvyšší úrovni.
Zdraví drží?
Slouží, drží. Občas koleno cítím, ale doktor říkal, že to tak bývá po každé operaci. Nic mě nebolí.
Troufl byste si na dva zápasy za týden? Minulou sezonu platilo, že jste nastupoval nepravidelně.
Ona je tady taky velká konkurence! (směje se) Zvládl bych to ale v pohodě, příprava byla taky v pohodě, minutáž jsem v ní měl velkou.
Na jaře byly momenty, kdy jste válel jako před vážným zraněním. Jste rád, že nezůstáváte jen za věrné služby?
Byl bych nerad, kdyby se smlouva brala za zásluhy. Vydřel jsem si to. Trenéři mě viděli, jak makám. Hlavně Zdeněk Houštecký mě držel a postavil se za mě. Jsem rád, že pomáhám týmu. Motivuje mě, že mě zranění nepoložilo a že se Slavia o mě postarala. Chci jí to vrátit se vším všudy. Titulem a dostat se už letos do Ligy mistrů.
Nevadí, že na soustředěních jste byl jako jeden z mála třicátníků?
Fotbal se vyvíjí, zrychlil se. Je dynamický a atletický. Všichni sázejí na mladší generace a pro starší nezbývá tolik místa. Ale naši mladí jsou dobří kluci. Když přijdou, chceme jim pomoct. Už to není jako dřív.
Jak?
Mladší museli starší poslouchat. Dnes mi přijde, že víc posloucháme mladé my, aby měli servis a mohli fungovat na hřišti (směje se). Otočilo se to, je to ale vývoj fotbalu. Dnes je to o mladších hráčích.
V kabině přibyl i Tomáš Chorý. Je lepší mít ho po boku než proti sobě?
Mně nevadil, souboje s ním jsem měl rád. V Edenu jsme se jednou i poštěkali, ale vše v pohodě. Takového útočníka chce každý a je jedině dobře, že ho máme v týmu. Věřím, že s dalšími útočníky budou dávat góly.
V čem může Chorý prospět?
Je výborný a vysoký útočník, který si umí pokrýt balon. Takového potřebujeme a udělali jsme dobře, že jsme ho vzali. Hodí se nejen na standardky. Navíc má těžké zápasy za sebou, věřím mu.
V Plzni vyvolával emoce. Ve Slavii to štymuje na vás, ve Spartě na kapitána Krejčího. Jedna výrazná postava z ligy mizí, dvě se potkají v jednom dresu. Změní to ligu?
(Usměje se) Doufám, že ji změní v dobrém a vyhrajeme titul. Choras má v sobě X-faktor a snad si přenese formu do Slavie, tým bude dobře naladěný.
Jaké bude derby bez Krejčího?
S ním bylo emotivnější, mělo větší grády. Mají nového kapitána (Filipa Panáka), který je úplný opak.
Co poslední derby? Dohrával jste ho se zlomenou lícní kostí.
Bolelo to jako prase! Hned jsem cítil, že je zle. Přišel doktor a chlácholil mě: Hele, v pohodě. Já mu odpovídám: Jo? Co ale ta díra? Hned mi začal ukazovat prst, ať ho sleduju. Neustále mě kontroloval, až mu říkám, ať mě nechá dohrát. Do konce chybělo deset minut a v úplném závěru jsem měl mžitky, na levé oko jsem pořádně neviděl. Dohrát se to ale dalo, jen jsem hned po zápase jel do nemocnice, kde odhalili zlomeninu.
Co na to doma?
Zrovna dcera fotbal dost prožívá. Když další den zjistila, že půjdu na operaci, byla tak špatná, že zvracela a bála se o mě. Myslela si, že už nebudu hrát fotbal a já ji uklidňoval: Neboj, Neli. Je to miniaturní zákrok. Jen se to srovná, malý steh a vše bude zase v pořádku.
Takže dcerka je manažerka, která rozhoduje o vaší kariéře?
Naprosto! Pokračuju kvůli ní i manželce. Malá mi opakuje, že nikdy nesmím skončit s fotbalem.
Co vy na to?
Neli, víš, jsem už docela starej. Smlouva je na rok. Ona ale opáčí: Ne, ty budeš hrát pět let. Já se rozesměju a jen si pomyslím, že v tom případě už to asi nebude ve Slavii.
Byla to vaše poslední letní příprava?
Myslím že jo. Ale uvidíme. Fotbal někdy nemá logiku.
