Článek
„Měl jsem vše postavené buď Bohemka, nebo nic. Nechtěl jsem se stěhovat, někam dojíždět. Skončila mi smlouva a já čekal od vedení nabídku. Ale bylo mi řečeno, že klub chce stavět na mladších, tudíž mi kontrakt neprodlouží a dostal jsem příležitost trénovat u mládeže," vysvětluje překvapivý konec Šírl.
Čtyřiatřicetiletý borec měl divnou předtuchu už od konce podzimní části nejvyšší soutěže, po níž je tým od Botiče třináctý. „Nedostal jsem sporttester ani individuální tréninkový plán. Ale udržoval jsem se. V neděli jsem měl s vedením schůzku, kde jsem se dozvěděl, že pokračovat nebudu a tudíž jsem následně v pondělí už nemusel na trénink," krčí rameny.
„Abych byl upřímný, je to hořký konec. Neměl jsem myšlenky na závěr kariéry. Cítím se zdravý, koleno po operaci drží a myslím, že mám Bohemce v jarním boji o záchranu stále co dát."
Situaci jsem nezvládal v hlavě, říká Šírl
Šírlův program je teď ve srovnání s podzimem mnohem volnější. „Jak se nám nedařilo, spadával jsem do určité rutiny. Můj herní projev nebyl dobrý. Neměl jsem problém fyzicky, spíše v hlavě jsem situaci nezvládal. Teď ze mě všechno spadlo. Ráno jdu vyvenčit psa, pak vyrazím do posilovny. Můžu si den naplánovat podle sebe. Nejsem limitován žádnými zákazy. Neřeším, co mohu a nemohu," vypravuje Šírl, který v tuzemsku prožil většinu kariéry právě u Botiče, ale působil rovněž ve Spartě a Mladé Boleslavi.
Těší se na novou zkušenost v podobě trénování. „Jsem rád, že dostanu šanci právě u mládeže v Bohemce. Ta nabídka všechno přebila. Začnu se dívat k budoucnosti v jiném oboru než hráčském. Zkusím si udělat trenérskou školu a plynule postupovat. Snad mě bude koučování naplňovat," doufá Šírl, jenž si jaro zpestří působením ve Zbuzanech bojujících o postup do Krajského přeboru.
„Kdyby mi trénování nešlo, musel bych se rozhlédnout jiným směrem. Ale na podnikání nemám povahu ani hlavu. Proto se do nové práce vrhnu se stejnou vervou jako do soubojů na trávníku," ujišťuje Šírl, který se pyšní triumfem v Poháru UEFA v dresu Zenitu Petrohrad, s nímž ovládl i Superpohár UEFA či ruskou ligu, v níž prožil osm sezón.
Začátky v Rusku byly těžké
Není divu, že největší vzpomínky kariéry se pojí právě k působení v městě na řece Něvě. „Nejemotivnějším okamžikem bylo, když jsem na podzim 2007 prvním svým prvním gólem sezóny v posledním kole zařídil výhru na hřišti Saturnu a Petrohrad po pětadvaceti letech vyhrál titul. Kdybychom remizovali, skončili bychom druzí," vybavuje si Šírl.
Přitom na ruské angažmá si zvykal těžko. „Začátky byly velmi drsné. S Martinem Horákem jsme byli na hotelu, prožili jsme v Rusku Vánoce. První dva roky jsem nesl hodně těžce. Měl jsem velké krize, stýskalo se mi po domově. Nedával jsem to v hlavě," vypravuje Šírl.
„Třeba hned v prvních měsících šel můj kamarád do banky vyzvednout peníze, ale řekli mu, ať přijde za tři dny, protože investovali a nemají ani rubl. Moje nedůvěra byla veliká. Ale postupně se vše změnilo. A odříkání se mi následně vrátilo v podobě velkých zápasů a triumfů," přemítá Šírl, jenž je jedním z osmi českých vítězů Poháru UEFA, respektive Evropské ligy.
