Článek
Znalce zákulisí v českém fotbale nejspíš vůbec nepřekvapilo, když se Libor Kovařík, po Pavlu Královci česká rozhodcovská „dvojka", rozhodl na samotném začátku sezóny ukončit kariéru. „Hlavním důvodem (mého kroku) byl místopředseda svazu Roman Berbr. Protože rozhodčí u nás v profesionálních soutěžích neřídí Dagmar Damková, ale právě její manžel Roman Berbr," vysvětlil devětatřicetiletý Kovařík.
Známý sudí k tomuto přesvědčení směřoval postupně. Oči mu otevřela až událost, která se odehrála letos v zimě. V únoru letěl společně s dalšími sudími na seminář do Madeiry. Letecká společnost ale měla potíže a na místo je přepravila o den později. On i ostatní rozhodčí tak žádali na letecké společnosti kompenzaci za zpoždění, jelikož cestu na semináře si sudí hradí z vlastní kapsy.
„Tehdy pan Berbr přiběhl na seminář rozhodčích v Praze a celý rozčilený křičel, že ten, kdo chtěl ušetřit dvanáct tisíc, přijde o pětasedmdesát tisíc korun. A že od tohoto okamžiku si na měsíc nezapíská šest hlavních rozhodčích a pět asistentů," vzpomíná Kovařík. „A další měsíc jsme jezdili všichni pouze na dorostenecké soutěže. A aby nás to ještě víc bolelo, tak nás posílali co nejdál. Rozhodčí z Prahy a Liberce jezdili například do Olomouce a Uherského Hradiště," dodal.
Rozhoduje o mně člověk s takovou minulostí
V té době si tak Kovařík zakusil, že Bebrova moc je hmatatelná. „V tu dobu jsem absolutně ztratil motivaci a chuť do pískání a začínal jsem přemýšlet o svém konci. Uvědomil jsem si, že o mně rozhoduje jediný člověk. Navíc člověk s estébáckou minulostí," svěřoval se pro Sport Kovařík, jenž se tento krok rozhodl učinit až v srpnu. Poté, co byl jako čtvrtý rozhodčí potrestán za chybějící praporky v zápase Sparta - Baník, což nespadalo do jeho povinností.
Berbr prý rozděluje rozhodčí na své oblíbence a ty ostatní. „(Ti oblíbení) mu dodávají informace, které si on tak rád na každého sbírá a jimiž se pak chlubí," říká Kovařík s tím, že ti ostatní musejí zažívat nepříjemné chvíle, jako například veřejné zesměšňování. „V praxi to vypadá tak, že pan Berbr vysloví nahlas jméno, dotyčný nešťastník se musí přihlásit a pak je přede všemi rozhodčími, celou komisí rozhodčích a někdy i delegáty veřejně zesměšněn či jinak dehonestován," prozradil Kovařík.
Asistent z Moravy si půl roku nezapískal
K upevnění své moci pak požaduje po všech sudích, aby podepisovali petice. „Někdy byly o vyjádření podpory paní Damkové, jindy o něčem jiném," vzpomíná Kovařík. „Oficiálně byla dobrovolná, ale vždy nám bylo jasně naznačeno, že kdo to nepodepíše, tak skončí. A rozhodčí, který nedostává delegace, není žádným rozhodčím a delegace rozdává Roman Berbr...," připomněl dnes už bývalý sudí.
Jako příklad Kovařík uvádí nejmenovaného asistenta, který se z jistých důvodů Berbrovi znelíbil. „Pan Berbr zorganizoval petici, kterou jsme všichni museli podepsat. V petici stálo, že k dotyčnému nemáme důvěru a nechceme s ním jezdit na zápasy. Pak tomu asistentovi ty podpisy ukázali a řekli mu, že ho nemají s kým posílat," vzpomíná Kovařík, jenž přiznává, že po připojení podpisu se za sebe styděl.
Není náhodou, že zmíněný asistent pochází z Moravy, o jejíchž členech se podle Kovaříka Berbr vyjadřuje pohrdavě jako o Asiatech. A jak to dopadlo se „zlobivým" sudím? „Za půl roku na semináři pak pan Berbr vystoupil a sdělil nám všem, že za ním dotyčný dojel, a tak že mu tímto uděluje amnestii," vzpomínal Kovařík na jednání Berbra.
