Beci mě brání míň než ve Spartě, tvrdí šutér Sigmy. Nedávno se přitom smiřoval s koncem

Tohle je těžký vysvětlovat. Hned v prvním kole v Teplicích se mi povedlo dát ze tří střel dva góly, od té doby to zkrátka nějak jelo, a přitom vlastně nevím jak (úsměv). V zápasech jsem neměl ani moc šancí, ale padalo mi to tam. Určitě ale neblázním, že se mi povedlo dát nějaký góly.

Od prvního týdne jsem měl dojem, že tady můžu být úspěšný. Nechci kritizovat Bohemku, ale tam jsem ten dojem prostě neměl. I když možná i tím, že jsem tam šel hostovat po ročním zranění a rovnou naskočil. V Sigmě se mi ale fakt od začátku všechno líbilo. Hra, tréninky... I kdybych nedal tolik gólů, stejně bych tu byl strašně spokojenej.

Fajn, i fyzicky jsem na tom docela dobře. Přijde mi, že mě tady v Olomouci soupeřovi beci míň brání než ve Spartě. Když jsem hrával na Letné v útoku třeba s Davidem Lafatou, hned po nás šli. Tady mi přijde, že dávám góly, kdy jsem často sám. Jasně vyspěl jsem a umím si najít prostor, ale proti Spartě jdou všichni na totální doraz. V tomhle směru je to tam těžší.

Tady se kasíruje jenom za první gól. Už jsem zaplatil, takže to už mám snad z krku. Jedině, že bych dal teba hattrick... (úsměv)

Bylo by to krásný, ale rozhodně se nebudu upínat k tomu, abych střílel ze všeho a překonal pana Druláka. Akorát prostě doufám, že pokud se zase bude hrát, góly budu dávat dál.

Nic extra, tak normálně. Spíš já jsem k sobě kritickej, protože vím, že umím hrát daleko líp v mezihře. Občas kazím nahrávky, dávám sice góly, ale na rozdíl třeba od Mojmíra Chytila, ve hře zase tolik nejsem.

Měl jsem úlomek kostičky v chodidle. Nikdo mě nešlápl. Nevím, jak se to stalo, jestli jsem nějak blbě běhal... Píchlo mě v tom, ale mohl jsem pak normálně chodit. Nepotřeboval jsem berle nebo sádru. Klusal jsem a bylo to dobrý. Jenže přišel první trénink a zase mě v noze píchlo. Čtyři měsíce lékaři nevěděli, co s tím. Pak mě manažer poslal do Belgie, kde jsem loni v únoru absolvoval operaci.

Vysvětlovali mi, že to musejí vyndat zeshora z nártu, zkrátit mi nějak kosti a že budu po operaci ještě mimo hru půl roku, protože se to stalo na blbém místě, kde jsou zrovna nervy. Byl jsem ale u dobrého doktora, za kterým jezdí třeba belgické fotbalové hvězdy Hazard nebo Lukaku.

Bylo to hrozný, když člověk nemůže nic dělat. Ale kdybych nejel do Belgie, tak jsem už asi fotbal nehrál.

Já byl o něm už skoro přesvědčený. Když už byli lékaři bezradní. Naštěstí to vyřešili v Belgii. Bylo to těžký, máme v Praze barák a já nemohl půlrok jít po schodech bez bolesti. Však jsem pak taky říkal ženě, jaká je to teď úleva. (úsměv)

Je to tak. Narodila se vlastně v době, kdy ke zranění došlo. Bral jsem to tak, že malá se narodila a já můžu být s ní.

Je to krásný, ale náročný. Nevím, jestli je náročnější trénovat nebo být doma s malou (úsměv). Má teď zrovna období, kdy hodně lítá. Je dost akční. Je to ale moc fajn. Hlavně, že je zdravá.

Po mně. Manželka je chytrá, hodně čte knížky. Malá furt běhá s míčem. Když se jí zeptáme, jestli je holčička, tak říká, že je kluk. (smích)

Nelze říct, že bych úplně zapomněl na fotbal. Ale předtím jsem měl zkrátka jenom fotbal a teď mám fotbal a rodinu.

Ne, bydlíme v bytě přímo na stadionu, takže na trénink to mám asi minutu (úsměv). Tady je hlavně všechno blízko. V Praze jsme bydleli v Letňanech a teď v Březiněvsi, což je zhruba 40 minut od centra. Přijde mi, že kdybych měl tady jezdit čtyřicet minut, tak objedu třikrát celou Olomouc. Kamkoliv jsme vyrazili, všude nám navigace ukazovala 8 až 10 minut.

Naštěstí na druhou stranu, to by bylo už moc (smích). Ale jsou tady i byty, které mají výhled na tribunu. Jsem tu jenom na čtyři měsíce a hledal jsem tedy bydlení, které by bylo blízko a bylo hlavně co nejdřív, protože na tak krátkou dobu mi nikdo nic nepronajme. Já ani neměl sílu hledat, protože jsme ze začátku dost trénovali. Takže když mi tohle klub ukázal, neváhal jsem. Máme hezký a vybavený byt.

Když jsem byl zraněnej, nebyla to úplně idylka. Celý dny jsme byli zavření doma, já nemohl chodit, byl jsem naštvanej a vedl řeči, proč mě to zase bolí, kdy mě to přestane bolet a jestli budeme mít na to zaplatit barák... Nebyl jsem příjemnej. Teď jsme si to užívali. Ona o mně ale nikdy nepochybovala. Chodí na každý zápas, vědu ale z mojí střelecké formy jsme ale doma nedělali. Něco jsme si řekli, dali pusu, pogratulovala mi a jelo se dál.

Po zápase mi to tady bylo blbý. Kluci ze Sparty tu seděli hotoví, kluci ze Sigmy zase výskali. Přál jsem si remízu třeba 3:3, aby padaly góly a bylo to atraktivní pro lidi.

Je to sport, nejde o život. Teď se jim nedaří, ale nejsou patnáctí, že by se strachovali o sestup. Jedna sezona se prostě nepovede, i když tým se v poslední době zvedal. Ani u nás v Olomouci neodehráli špatný zápas. Mám ve Spartě hodně kamarádů, je mi líto jich. Vím, jaký to tam je. Když se nedaří, jste tam za blbce. Je mi to líto vůči fanouškům, i do Olomouce jich přijelo dost, mančaftu se nedaří, přesto furt jezdí a skvěle fandí.

Měli jsme partičku s Ondrou Zahustelem, Vaškem Kadlecem, Michalem Sáčkem. Venda chudák nedávno s fotbalem skončil, Ondra hraje za Slovácko a s Michalem si píšeme hodně. I s Dávidem Hanckem jsme si psali, Lišákem (David Lischka)... Ve Spartě se tvoří dobrá parta, jenom to chce čas.