Baroš má v Baníku stejnou startovací čáru jako ostatní, říká nový kouč Kozel

Nebylo to zase tak hektické, snad jen ten pátek, protože jsem tu byl poprvé a nevěděl jsem, zda jednání dopadnou. Doufal jsem, i když ve chvíli, kdy jsem do Ostravy přijel, nebylo podepsané nic. V pátek jsem se vlastně poprvé potkal s realizačním týmem, rozhlédl se tady. Měli jsme na sebe asi čtyři a půl hodiny času a najednou jsme zjistili, že je to málo. Nastavili jsme si i nějaké věci k úvodu přípravy a doufám, že se to rozjede bez větších problémů.

Pro mě ani ne. To spíše pro Baník, protože jsem byl pod smlouvou. Nejsem trenér, který mění působiště nějak rychle. Tam, kde jsem byl, jsem vydržel docela dlouho. I nyní mám směrem k reprezentaci určité závazky. Byla to jedna z mých podmínek, chtěl jsem s hráči, které jsem rok a půl vedl a snažili se někam posunout, zůstat. Kdybych dva měsíce před hlavním turnajem odešel, tak by to nebylo úplně seriózní. Díky vstřícnosti Baníku i FAČRu se podařilo najít řešení, jak to do toho března skloubit.

Nemyslím si. Ten nároďák je z 95 procent daný, navíc ta finální kvalifikace je v březnu. Leden a únor je spíše o tom, abych věděl, zda jsou hráči zdraví a hrají. A pokud hrají, tak v tom nároďáku budou. Toho sledování nemusí být tolik, je to o komunikaci s klubovými trenéry, takže mě to nějak extra neomezí. Kvalifikace je v reprezentační pauze, kdy se liga nehraje, takže věřím, že to mou práci v Baníku ovlivní co nejméně.

Především chci říct, že to neberu tak, že Baník nebyl úspěšný, jak to někdy vyznívá. Tak to není. Co jsem se díval, tak Baník z posledních třinácti utkání prohrál akorát v Plzni a na Slavii, což výsledkově vůbec není špatné. Myslím si, že tady trenér Páník odvedl výbornou práci. Baník se posunul na úroveň, která ho předurčuje k tomu hrát o evropské poháry. Jestli se to teď povede, nebo ne, to už je prostě fotbal.

Takový ten hlavní stimul, který cítím z klubu je ten, že sice respektovali výsledky, ale také cítili, že herní styl nebyl pro diváky úplně atraktivní. Mým cílem bude naučit tým hrát více kombinačněji, techničtější fotbal. Ale samozřejmě divák se na to vždycky bude dívat optikou výsledků a ne vždy platí, že změna stylu přináší lepší výsledky. To slíbit nemůžu. Budeme hrát fotbal, který mám rád a o kterém si myslím, že hráče rozvíjí a posouvá individuality na vyšší úroveň. Druhá věc je, že jsou tu někteří mladší hráči, o kterých si myslím, že tu šanci dostat mají a musí. Tím, že jsem teď byl u mládeže si myslím, že ten přehled docela mám. Nebudu se bát jim tu šanci dát, pokud si o ni řeknou. Ale zadarmo nedostanou nic.

Každý trenér má svou vizi, jak má fotbal vypadat. Důležité je, aby ta vize v takovém klubu vedla k výsledkům. Pokud budete prohrávat, tak to nikdo chtít nebude. Celosvětový trend je takový, že fotbal, který se hrál před deseti patnácti lety už nestačí. Můžete tým dostat na nějakou úroveň, ale otázka, zda je to strop. To budeme muset poznat.

Baník je vnímám jako velice zkušený tým, je tu dost starších hráčů. Ale věk není problém, pokud má hráč výkonnost a dává týmu, co by měl. Pokud je starších hráčů ale hodně, těžko bude tým růst. K nějaké obměně může postupně dojít, ale bavili jsme se s vedením o tom, že tenhle půlrok do léta nebudou změny nějak rozsáhlé. Aktuálně skončil jen Pazdera, kterému vypršela smlouva, dalším hráčům končí v létě, kde bych viděl prostor pro větší změny. Do té doby bude ideální čas k tomu, abych poznal, s kým chci pracovat i nadále a s kým už ne. Budeme se chtít podívat i na mladé hráče, na to, jak daleko mají do áčka. Zda by ti, kteří patří v republikovém srovnání k nejlepším, neměli už v áčku být taky. Třeba Drozd. Vnímám, že v Baníku k tomuhle vůle je.

Mám pocit, jako by tady měl být Milan Baroš ta žába na prameni. Doufám, že tomu tak není a nebude. Znám ho osobně, hráli jsme proti sobě. Dlouho jsem ho ale neviděl hrát, nevím, v jakém je stavu. Je to všechno o komunikaci. V první řadě si musíme spolu sednout, abych zjistil, jak uvažuje. Za to, co odvedl pro český fotbal i pro Baník si zaslouží důstojnou tečku za kariérou. Ale on musí říct, zda ji chce udělat už teď, nebo má motivaci dokázat, že byl na vedlejší koleji neoprávněně. Startovní čáru má stejnou jako všichni ostatní. Z mého pohledu, pokud bude připravený a zdravotně v pořádku, tak má mužstvu stále co dát.

V tuto chvíli to vnímám tak, že Baník je konsolidované mužstvo a nikde nás extra bota netlačí. Když jsme procházeli ten kádr, tak na každý post jsou skoro dva hráči. Nemyslím si, že by bylo nějaké místo, kde bychom potřebovali nutně posílit.

Žádné rozestavení nedělá výsledek. I velké týmy ho mění. Neznamená to ale změnu způsobu hry. Když se budeme bavit o tom, co chci, tak chci důraz na konstruktivní rozehrávku, kombinační fotbal po zemi s variabilitou postů. Většinou jsem hrál čtyřobráncový systém, ale viděl jsem Baník se třemi stopery. Když zjistíme, že nám to vyhovuje více, tak můžeme hrát takhle. Ale to nic nemění na způsobu hry.

O některých jménech jsme samozřejmě hovořili, ale není z toho teďka hotového nic, proto je nechci říkat. Začínáme se stávajícím kádrem, který tu byl na podzim, mimo Lukáše Pazdery. Vrací se Ondřej Šašinka ze Slovácka, kde dával góly. Myslím, že už to je hráč, který Baníku má co dát. Půjdou s námi i mladíci Tamajka, Drozd, Barkov, Buchta, kterého si pamatuju z nároďáku. V juniorce se jevil velice dobře. Za podzim dal deset gólů, měl i plno asistencí. Měl by dostat šanci. Mám v plánu trochu to více otevřít mladým, ale neříkám, že tam budou nastálo. Budeme chtít, aby si více hráčů čuchlo k tréninkovému procesu áčka. Zadarmo ale nic nedostanou.

S Vaškem Procházkou jsem hrával v Plzni, ale spíše beru Baník jako pro mě neznámý tým, protože jsem většinu hráčů nevedl. O to možná budou mít větší motivaci mi dokázat, že do týmu patří.

Známe se z dřívějška a chtěl jsem asistenta, který má zkušenost z pozice hlavního trenéra v lize. Je to velice pracovitý trenér a má i lokální zkušenost, protože působil nejen v Opavě, ale i v Karviné a Vítkovicích. Má dokonce i hráčský start za Baník, takže to jsou všechno předpoklady k tomu, aby mi tady pomohl.

V momentě, kdy jsem o Baníku začal přemýšlet, jsem měl jsem přání dát se Radkem zase dohromady. Známe se se z hráčské kariéry, znají se i naše rodiny, protože jsme spolu byli v Maďarsku, kde jsme rok bydleli v jednom baráku. Vím, že fotbal cítí podobně jako já a v Baníku je šéftrenér mládeže, takže pro mě jasná volba.

Jdou, ale nemůžu slíbit, že výsledky budou hned. Ale Baník na mě působí tak, že ví, co chce. Není pro ně priorita, co bude za měsíc. Přemýšlejí v dlouhodobém horizontu, a to je to, co mě lákalo. Samozřejmě, když na hřiště pošleme dva sedmnáctileté kluky, tak výkonnost týmu trochu poklesne. Ale věřím, že za půl roku bude výš, než byla.

Plzeň jsem odmítl v momentě, kdy jsem podepsal novou smlouvu, to jsem prostě nemohl vzít. Slavii jsem si myslel, že si vezmu, ale tam to bylo přesně naopak co se týče jednání. Na něčem jsem se u stolu dohodli a za hodinu to neplatilo. Nevzal jsem Slavii ne proto, že se někde něco objevilo, ale proto, že jsem viděl reakci lidí z klubu. Neuznali, že to vyšlo z jejich strany. Házeli to na mě, že prý jdu do války. Ale já nejdu do války, chci dělat fotbal, jaký se mi líbí. Když bych věděl, že k tomu dostanu prostor, tak bych to třeba vzal. Měl jsem za sebou slávistickou minulost, bylo to pro mě blízké a možná srdcové. Ale důležitější je, s jakými lidmi děláte. A pro trenéra je daleko důležitější vědět, že má nad sebou lidi, kteří plní to, co řeknou.

Hodnotím tu změnu velmi kladně. Profese reprezentačního trenéra je hodně manažerská práce, která mi přinesla neocenitelnou zkušenost v podobě konfrontace se zahraničím. To vám oči opravdu otevře. Setkáváte Angličany, Holanďany a hrajete proti dorostencům, kteří v Česku hrají maximálně třetí ligu. A tam tihle kluci dostávají šanci v ligovém áčku. Pustil jsem si Anglický pohár a za Liverpool hráli tři hráči, kteří nastoupili proti nám. Nebo Nizozemec Joshua Zirkzee. Dvakrát teď dal gól za Bayern Mnichov. Ti kluci jsou v zápase skoro srovnatelní s těmi našimi a zvládnou to. Tak se ptám, co je za tím, že se u nás ti kluci najednou v osmnácti devatenácti zastaví a trvá jim dva tři roky, než se prosadí? Docela mi to rozšířilo obzory na dynamiku růstu týmů i hráčů. Mám pocit, že ten pohled je u nás trochu zabrzděný.