Článek
„Párkrát za život jsem dostal pět gólů a vždy si myslel, že jde o maximum, jež jsem schopen pustit," vzpomíná nyní padesátiletý Vaniak na vystoupení, které se zapsalo do dějin. Rodák z Ústí nad Labem figuroval čtrnáct dnů ve statistikách jako brankář, jenž dostal nejvíce gólů v utkání základní skupiny. „Ostuda na druhou," vybavuje si Vaniak, jehož stejně jako celou Slavii o čtrnáct dnů později v čele statistik vystřídal Besiktas, který dostal v Liverpoolu 8:0.
Vaniak byl přitom klíčovým mužem Slavie při historickém postupu do Ligy mistrů. Slavia tehdy na šestý pokus proklouzla mezi klubovou elitu starého kontinentu. Vaniak vychytal nulu v Amsterdamu (0:1), doma pak inkasoval z kopačky Suáreze, ale v 2. půli odvety čaroval. Vychytal Huntelaara, Stamma, Suáreze, a když Vlček, nynější vedoucí týmu, skóroval, Slavia juchala. „Vznášeli jsme se v oblacích," usmál se Vaniak při zmínce o senzačním postupu.
Pražané na úvod skupiny porazili Steau Bukurešť 2:1. Pak padli v Seville. „Prohráli jsme sice 2:4, ale výsledek brali. Dali jsme dva góly a při troše štěstí mohli domácí obrat o bod. Jenže na Emirates Stadium to bylo jiné," říká Vaniak.
Jaké jsou vzpomínky na vystoupení v Londýně? „Snažil jsem se registrovat jen obdélník před bránou a nic jiného si do hlavy nepouštět. Nevnímat šedesát tisíc anglických fanoušků, kteří hučeli při každé zpětné přihrávce nebo malé domů tak silně, že stadion málem zbořili," směje se Vaniak, když si vybaví jedinečnou kulisu.
„Dokud jsme nedostali první gól, ještě to šlo. Jenže za pět minut vzala naše předsevzetí za své. Po pětadvaceti minutách nám běloruský bombarďák Hleb zasadil druhým gólem další ránu. A čtyři minuty před přestávkou bylo vymalováno úplně," vzpomíná Vaniak na trefu Walcotta, která Slavii zlomila vaz.
Gólman Pražanů na ni měl nemalý podíl. „Možná přežít první poločas jen s dvěma Hlebovými zásahy, neodjeli bychom z Londýna s takovým přídělem. Třeba by nás Arsenal vyprovodil ještě dvěma či třemi trefami, my poděkovali za krásný zážitek a byli šťastní, že jsme prohráli celkem přijatelně," přemítá Vaniak.
Jenže tehdy ve spolupráci s Pudilem naservírovali soupeři třetí trefu. „Ta minela, pod kterou jsme se podepsali, nás odrovnala. Nevím, co Danovi cvaklo v hlavě, když se u půlící čáry otočil a práskl balon na mou bránu. Hodně prudký. Ani na Španěla Almuniu v domácí bráně za celý zápas takhle nevystřelil. Lekl jsem se. Proti mně vystartoval Theo Walcott. Šrotovalo mi v hlavě, co udělat a jak prekérní situaci řešit. Pustit Danovu střelu znamenalo dostat čistokrevného vlastence. Pokus o zpracování zaváněl malérem, protože se zkrocením balonu by měl potíže každý hráč, natož já, který to nohama nikdy moc neuměl," vypravuje Vaniak.
Brankář Slavie Martin Vaniak (vlevo) při loučení s kariérou.
Čtyři minuty před pauzou se rozhodl balon napálit kamkoliv. „Bylo mi fuk, jestli se Angláni uhvízdají, hlavně když bude míč fuč," šátrá v paměti Vaniak. „Jenže místo pískotu jsem za pár vteřin slyšel, jak radostí vyšilují a mohou se pominout, jak mě ten devatenáctiletý kluk znectil. Chtěl jsem prudký balon odkopnout placírkou, jenže na mokrém trávníku mně sjel na podrážku kopačky a já míč naservíroval Walcottovi tak, že by to lépe nesvedl žádný z jeho spoluhráčů. Byla to hrubka jako hrom. Walcott mi udělal kličku a poslal balon do prázdné branky. Definitivně nás odrovnal. Mě tedy určitě."
Slavia po pauze schytala další čtyři kusy. Podruhé se trefili Hleb, Fabregas, Walcott, pak ještě Bendtner a rekordní debakl byl na světě. „Arsenal nás přejel jak suchou větev. Vycházelo jim naprosto všechno. Napálili balon do tyče, ale místo, aby se odrazil k některému ze spoluhráčů, přišla další rána a gól. Kopali jsme roh a místo výhody zírali, jak se na nás valí další útok, který skončil gólovou trefou. Byla to beznaděj," vypravuje brankář, který si vysloužil přezdívku Čaroděj.
„Po páté brance jsem hledal hodiny, abych zjistil, kolik času zbývá. Po šestém gólu jsem je pohledem popoháněl. Dostali jsme sedmičku a londýnský stadion se naší ostudou bavil. Fotbalová Evropa s ním," vzpomíná Vaniak.
