ANALÝZA: Tři nuly, padesát milionů, dost otázek. Vyplácí se Slavii nejdražší brankář?

Upřímně? Ta otázka je dost ošidná a taky proměnlivá.

Jedna kolosální Staňkova minela může způsobit, že zavrtíte hlavou: „Ne, byla to hloupost.“ Jenže ono to funguje i přesně naopak. Pokud by se Slavia se sedmadvacetiletým gólmanem v březnu senzačně protáhla přes AC Milán do čtvrtfinále Evropské ligy, vyinkasovala by bonus 1,8 milionu eur (zhruba 45 milionů korun).

V podstatě by se tím investice do Staňka splatila. Uvádí se, že i s odeslanou kompenzací do Plzně (záložníky Červem s Valentou) vyšel na 50 milionů korun. Žádný přesun fotbalového brankáře mezi dvěma českými mančafty nebyl nákladnější.

Pokud by Staněk v srpnové kvalifikaci vychytal Slavii postup do hlavní fáze Ligy mistrů, vyplatil by se téměř desetinásobně!

A to by klidně v dalších měsících nemusel chytit ani rýmu…

Už chápete, proč jsou podobné úvahy a propočty zrádné? Vše lépe odhalí statistiky a data, které zodpovídají i další dotazy, které se množily po překvapivém Staňkově stěhování do Prahy.

- Nezpůsobí to neplechu, když má Slavia na soupisce reprezentační gólmany Aleše Mandouse s Ondřejem Kolářem?

- Potřebovala současná Slavia nejnutněji zkvalitnit brankářský post?

- A hodí se Staněk vůbec do její hry, při níž se do kombinací často a konstruktivně zapojuje gólman?

Deset jarních kol nabízí poměrně reprezentativní odpovědi.

Kolářův zdravotní stav a zřejmě i nastavení mysli způsobily, že se o bránu v lize dělí Staněk s Mandousem.

Staněk v Edenu do skříňky odložil helmu, s níž v Plzni dokončil podzim. Za Slavii odchytal šest ligových zápasů. Vychytal tři nuly, tři góly inkasoval ze 16 střel.

O čtyři roky starší Mandous zvládl čtyři starty a dvě čistá konta. Pustil čtyři góly z 11 pokusů. Kdo ví, zda by zkušenější brankář neodchytal ještě méně, kdyby ze startu jara netrápilo posilu z Plzně zraněné lýtko.

Také je pravdou, že inkasované góly daleko víc souvisí s defenzivní prací celého týmu. Nabídnou ovšem i určitou nápovědu, jak si vede samotný gólman.

Víc vypovídající jsou pokročilejší data. Staněk podle nich na jaře čapnul 1,3 gólu nad očekávání. Mandous nechytil nic navíc, ale taky podle čísel vlastně nic laciného nepustil.

„Jindřich Staněk zabránil 1,3 gólu, stačilo mu k tomu jen šest zápasů. Lepší čísla má na jaře jen Jiří Letáček (Ostrava), 2,9 gólu v deseti startech, Adam Zadražil (Hradec), 3,3 gólu v deseti startech, Matouš Trmal (Boleslav), 2,2 gólu ve třech startech, a Peter Vindahl (Sparta), 1,8 gólu v devíti startech,“ vyjmenovává analýza společnosti Opta.

Pohled do celosezonních statistik je ještě zajímavější. Vévodí jim hradecký Zadražil, který až do února neodchytal jediný ligový zápas. Hned za ním je reprezentant Staněk, jenž v součtu s plzeňským podzimním počínáním zabránil 3,1 gólu nad očekávání.

Možná si řeknete, že tři chycené góly v dosavadní sezoně není žádné ohromující numero. Ale bacha, může to znamenat tři výhry o gól, což v součtu může udělat devět bodů.

S nimi hrajete ve skupině o titul, bez nich vás čeká skupina o záchranu. Takhle to aktuálně vypadá v ligové tabulce. Hned to zní jinak, viďte?

Mimochodem, Aleš Mandous se díky podzimním výkonům a kladné hodnotě 1,6 nachází na šesté příčce mezi ligovými gólmany, což se jeví také jako velice slušné umístění.

Zároveň je nutné zmínit, že brankář ve Slavii není jen od toho, aby zabraňoval zkáze. Kouč Jindřich Trpišovský dlouhodobě požaduje, aby se podílel na kráse, konstruktivně rozehrával a neodpaloval bezmyšlenkovitě balony.

Staněk přitom spíš patří do sorty jiných gólmanů. Představuje spíš monstrum, které v lize nebo Evropě vyčarovalo úžasný zákrok. „Jindra odvedl neskutečné výkony, kdy vychytal Ligu mistrů. Bez něj by tam Plzeň nebyla, klub by se bez něj (ekonomicky) nezachránil,“ vyprávěla i v pořadu Přímák legenda Viktorie David Limberský.

Na druhou stranu, ani známý Limba v monologu nezmínil, že by mezi Staňkovy největší přednosti patřila kopací technika nebo hra nohou. V tom naopak Mandous vyniká.

První měsíce ve Slavii ale ukazují, že Staněk není bídný ani ve chvíli, kdy má míč u nohou. Na jaře v průměru za zápas zvládne víc přihrávek než Mandous. I procento úspěšnosti je o chlup vyšší než u konkurenta.

Navíc při tvorbě strategie i trenér Trpišovský zohlednil Staňkův přínos. A nepřímo tím i zmínil, že Staněk umí nohama.

„U Jindry to bylo trochu odlišné, při zakládání útoků hraje pravou nohou. Využili jsme i jeho nákopů, při nich je schopný překopnout první vlnu soupeře,“ líčil Trpišovský v březnu po bezgólovém derby, při němž si Staněk odsloužil debut ve Slavii.

U bodu, odkud a kam gólmani posunují míče, ještě chvilinku zůstaňme. Ze shluku šipek vyobrazujících směr nahrávek lze lehce vyčíst, že Mandous o něco častěji vyběhne při rozehrávce z velkého vápna.

Statistiky naopak nezohledňují, pod jakým tlakem brankář míč rozehrává. On je rozdíl přesně nahrát míč před dvěma dotírajícími protihráči než při poklidné rozehrávce, při které číhají soupeři až někde u půlicí čáry.

A je logické, že proti Slavii nastupují ligoví vyzyvatelé zpravidla z hlubšího bloku. Díky tomu i Mandousově rozvaze a umu patří aktuální dvojka Slavie v přesnosti pasů k absolutní elitě. Dlouhodobě se drží okolo 80 procent.

Na druhém místě se v celosezonních statistikách nachází sparťan Vindahl, na třetí místo se už vyhoupl Staněk. V Plzni nebýval v distribuci pasů tak přesný, což ovšem vycházelo i z odlišného stylu hry Viktorky, při nich častěji brankář nakopával.

Dokazuje to i aktuální plzeňská jednička Martin Jedlička, který se může pochlubit přesností lehce přes 60 procent.

Se Staňkem v bráně nestrádá Slavie při rozvoji ofenzivních akcí. Stejně jako mu stoupají počty úspěšných přihrávek, v součtu se zákroky zvedá i brankářskou kvalitu Slavie.

Jaká je tedy odpověď na úvodní otázku, zda se Staňkův nákup vyplácí? Vypadá to, že ano.

Ale nejspíš vám sami pánové s rukavicemi zdůrazní, jak jejich řemeslo dokáže být pomíjivé a jedna fatální hrubice názor dost změní…