Článek
Co se vám vybaví na první dobrou, když se řekne EURO jednadvacítek?
Speciální turnaj, který pro nikoho není jednoduchý. Měl jsem možnost si ho zahrát jen jednou a o to víc jsem radši, že to pro nás tak krásně dopadlo. Dodneška si titulu cením.
Byl to zlomový moment vaší kariéry, nebo byste v létě 2002 přestoupil ze Sparty do Rennes i tak?
Důležité pro mě bylo i to, že jsem v té sezoně nastupoval za Spartu v Lize mistrů a skauti mě tam viděli hrát. Na EURO jednadvacítek se kluby můžou ujistit, jestli vyhlédnutý hráč obstojí i na velkém turnaji proti nejlepším ve své kategorii. U mě to vyšlo: zlato, cena pro nejlepšího hráče šampionátu a přestup do Francie.
Čím to, že vašemu týmu EURO tak sedlo?
Začalo to u skvělé party plné talentu, obrovského odhodlání a soudržnosti. Hodně tomu pomohli trenéři Brückner s Beránkem, kteří tým vyladili během kvalifikace. Všichni jsme si lidsky sedli a byla to právě parta a pohoda v týmu, která nás dokázala přenést přes všechny překážky.
První jste museli zvládnout hned po úvodním zápase s Francií: bylo důležité, že vás porážka 0:2 nesrazila?
Ten zápas se nám vůbec nepovedl, výkon se ani trochu nepřibližoval kvalitě našeho týmu. Myslím, že jsme nad tím zbytečně moc přemýšleli a kvůli porážce jsme se dostali do situace, kdy jsme museli další zápas jednoznačně vyhrát. Zklamání z toho, že jsme proti Francii neodehráli maximum, nás nakoplo. Tým se semkl a věděli jsme, že jsme schopní to zvládnout. Nakonec se to potvrdilo, byla z nás cítit obrovská víra.
Rostli jste pak s každým dalším zápasem? I v play off jste dokázali vyrovnané partie urvat na svoji stranu: semifinále s Itálií v prodloužení a finále s Francií na penalty.
Po porážce v prvním zápase jsme se dostali do situace, že jsme už nemohli na nic čekat. Proti Belgii jsme byli lepší a dokázali jsme vyhrát. Byli jsme pod tlakem, ale ustáli jsme to. Pak jsme ještě remizovali s Řeckem a přes Italy jsme prošli do finále.
Pomohlo vám, že jste si před penaltovým rozstřelem o zlato na pár minut lehl na trávník a přetáhl si dres přes hlavu?
Tohle byl klíčový moment. Dolehlo to na mě, cloumala se mnou nervozita. Všichni jsme moc chtěli vyhrát a najednou jsme byli hodně blízko. Cítil jsem, že potřebuju najít způsob, jak se vypnout. Chvíle před penaltami jsou pokaždé dost intenzivní, každý se snaží radit, vymýšlet, hecovat. Ale já potřeboval klid, nic jiného.
Pomohl vám i kouč Beránek, viďte? Když jste byl kluk, bydleli jste v Plzni ve stejném paneláku.
Dobře mě znal a nakázal klukům: „Nechte Petra být, on vám to pak vyhraje." Dopřáli mi pár minut relaxu, nachystal jsem se a dobře to dopadlo.
Studoval jste před finále francouzské střelce?
Pikantní bylo, že všechny penalty kopal Djibril Cissé, který ale odjel s áčkem Francie na mistrovství světa. Moc jiných francouzských penalt jsme dopředu neviděli, takže jsem se snažil připravit spíš intuitivně. Představoval jsem si, co budu dělat, jak se budu snažit střelce rozhodit a získat nějaký centimetr navíc. Nakonec to vyšlo báječně.
Jaké byly oslavy?
I po letech si vybavím prvotní euforii přímo na hřišti. Vedle našeho hotelu v Basileji byl klub, který jsme měli jen pro sebe. Tam se slavilo nejvíc, nikdo nespal. Ráno jsme jeli rovnou na letiště a do Prahy. Každé oslavy zpětně trochu splývají: únava, radost, mejdan. Všechno se ve vzpomínkách slije dohromady.
Pojďme do současnosti: jak moc je EURO jednadvacítek sledované v Anglii, kde žijete i po konci kariéry? Angličané budou v Gruzii prvním soupeřem českých Lvíčat.
Tenhle turnaj tady má velkou váhu, což je dané tím, že většina hráčů z anglické jednadvacítky pravidelně nastupuje v Premier League a někteří patří k hvězdám svých týmů. Bedlivě se sledují výsledky i hra. Mladým Angličanům to moc nepomáhá.
Pravda, oba tituly z jednadvacítek přišly už v osmdesátých letech.
Když kluci z Anglie jedou na EURO, jsou pod velkým tlakem. V minulosti měli našlapané týmy, ale turnaje se jim moc nepovedly. Myslím, že se špatně vyrovnali právě s tlakem okolí. Uvidíme, jak to bude tentokrát.
Ovšem v kvalifikaci Anglie neměla s Českem problém, vyhrála oba zápasy. Jak dopadne čtvrteční bitva na EURO?
Předně: turnaj je něco jiného než kvalifikace. Navíc po dlouhé sezoně je na tom každý hráč jinak. Někdo se v rytmu udrží, někdo ne. Z mého pohledu je až příliš času mezi koncem klubové sezony a prvním zápasem na EURO. Bude záležet na momentální formě i štěstí, což je podle mě důležitější než dvě porážky v kvalifikaci. Taky se říká do třetice všeho dobrého, je to otevřené.
A co absence zraněného brankáře číslo jedna Matěje Kováře? Nebude to pro český tým fatální?
Matěj bude chybět, odchytal většinu zápasů a tým na něj spoléhal. Nepříjemné je i zranění Tondy Kinského, trenéři museli měnit plány. Ovšem nová jednička Vítek Jaroš má kvalitu, EURO je pro něj velká příležitost. Je jasné, že na takový turnaj by se hodilo mít všechny nejlepší hráče pohromadě, ale bohužel ne vždycky to vyjde.
Česko v Gruzii čeká papírově náročná skupina s Anglií, Německem a Izraelem. Může se zopakovat váš příběh z roku 2002?
Ve skupině číhají dva silné týmy a ošidný Izrael, který to může zamotat. Vychází mi z toho, že jedna porážka nemusí znamenat konec. Když se povede nasbírat třeba jednu výhru a jednu remízu, mohlo by to stačit na postup. Jak se ukázalo už tenkrát v roce 2002, zásadní je pevná parta a správně načasovaná forma. A každý musí dokázat zahrát na hranici svých možností. Když se tohle všechno sejde, český tým bude mít šanci.
