Článek
Jak moc tedy prohra 1:3 mrzí?
Každá prohra zamrzí, na druhou stranu to byl náš třetí zápas během šesti dnů. Nebyli jsme tedy v ideální pozici hrát proti jednomu z nejlepších týmů světa. Potřebujete mít absolutně perfektní den, kdežto oni spíš horší. Celý zápas se nám celkem dařilo kombinovat odzadu a nechyběla ani odvaha, ale v útočné fázi jsme nebyli dostatečně nebezpeční. Scházela nám však špetka energie navíc. Nebyli jsme sice sparingpartnerem, ale Bayern vyhrál zaslouženě.
V bundeslize jste odehrál 262 utkání. Z celkem 85 českých hráčů stihl v Německu víc už jen David Jarolím. Jak vám to zní?
Jako velká porce zápasů. (usměje se) Pochopitelně to nepřišlo samo. Během necelých devíti let za tím stojí spousta tréninků, hodně fyzického i psychického vypětí. Jde určitě o pěkné číslo a doufám, že ještě není konečné. Až má kariéra skončí, budu na něj hrdý. Pyšný jsem na něj tedy již teď, ale bylo by divný o tom mluvit, když ještě hraji.
Jarolím je na čísle 318. Jak dlouho myslíte, že jeho rekord vydrží?
Někdo ho překonat klidně může. Taky bych neřekl, že v Brémách nějaký cizinec předčí Claudia Pizzara... (za Werder odehrál 250 duelů, pozn. red.) Ale musel by se do Německa dostat relativně na začátku kariéry, což by znamenalo, že by musel být opravdu velký talent. Není nic snadného tady odehrát takovou porci zápasů, což nejlépe posoudí ti, kteří to zažili a vědí, jaké to je.
Moc vás není. Přes hranici dvou set duelů se vedle vás a Jarolíma přehoupli již jen Štajner, Němec, Drobný a Kadlec.
Pochopitelně je mi ctí být ve společnosti takových hráčů. Opravdu se nejedná o žádnou samozřejmost. Fakt každý zápas člověk musí dokazovat, že je tady právem, protože konkurence je obrovská. Na místo čeká dalších iks hráčů. Můžu to posoudit podle toho, kolik spoluhráčů jsem tady už zažil a za jak velké peníze sem přišli, jenže ne vždy to z nejrůznějších důvodů vyšlo. A jako cizinec máte na začátku výchozí pozici ještě těžší. Já už ji mám pochopitelně po těch letech jinou než první roky.
A možná je prosadit se v bundeslize těžší než třeba na přelomu století, co myslíte?
Takové srovnávání nemám rád, protože se to těžko posuzuje. Tehdy byla jiná doba, hrál se jiný fotbal. To je jako srovnávat v basketbale Le Brona Jamese s Michalem Jordanem...
Ptám se kvůli tomu, že počet českých hráčů v Německu klesá. Teď je vás 8, když jste v roce 2012 začínal, bylo vás 11 a třeba pár sezon předtím i 15.
Je fakt, že v posledních letech je českých hráčů v bundeslize poskrovnu. A tipoval bych, že to bude těžší a těžší se sem dostávat. Alespoň podle toho, když vidím, jak systémově a jakým způsobem se tady vede mládež, jaké množství talentů dokáží vyprodukovat a jak brzy jim dávají šanci, takže se rychleji otrkají. Pokud pominu top talenty, kteří by se mohly v Česku vylíhnout, a budeme se bavit „jen" o nadstandardních hráčích, kteří by mohli jít rovnou do nějakého top klubu v Německu.
Jarolím sice vede v celkovém počtu, ale nasbíral je ve třech různých týmech. Vy vedete na zápasy za jeden klub. Co je pro vás cennější?
Jde jen o statistiky, ale jsem rád, že jsem dokázal být v jednom klubu tak dlouho. Strávit devět let v jedné zemi je náročné po všech stránkách, nezanedbatelná je ta psychická. Hráči často při přestupech říkají, že chtějí čelit novým výzvám a podobně. Protože působit stále na stejném místě trochu upadá do stereotypu. Přiznám se, že pro mě bylo v posledních letech nejtěžší najít před novou sezonou vnitřní motivaci, která vás bude hnát dál.
TOP 10 Čechů podle počtu zápasů v bundeslize: | |
---|---|
David Jarolím | 318 |
Theodor Gebre Selassie | 262 |
Jiří Němec | 256 |
Jiří Štajner | 229 |
Miroslav Kadlec | 210 |
Jaroslav Drobný | 202 |
Vladimír Darida | 191 |
Radoslav Látal | 187 |
Jan Koller | 152 |
Tomáš Rosický | 149 |
Co vás žene dál v této?
Samozřejmě by cílem mohla být Evropská liga, jenže to by bylo docela odpoutaný od reality vzhledem k celkové situaci ohledně koronaviru, naše možnosti jsou dost omezené. Ale tým se po minulé sezoně, která skončila málem katastrofou, stabilizoval a prošel generační obměnou, hrát začali mladí kluci a já jsem součástí tohoto progresu, což je mi v mé fázi kariéry celkem příjemné.
Už několikrát jste zmínil, že tahle sezona je pro vás v Brémách poslední, nabízí se však otázka, zda to není škoda. Stále jste stabilním hráčem základní sestavy.
Velkou roli hraje celková situace. Teď už mi rovnice rodina a kariéra nevychází tak jednoznačně jako předtím. Pro mě je těžko představitelné strávit tu další rok kvůli protiepidemickým opatřením s opravdu jen minimálními kontakty s širší rodinou, jen přes Skype nebo FaceTime. A nemůžu teď spekulovat o tom, jak by to vypadalo, kdyby nebyl koronavirus.
Jde tedy říct, že pandemie přispěla k rozhodnutí v Brémách skončit?
Usnadnila ho. Určitě jde o jeden z faktorů, který aktuálně hraje roli. To nemůžu popřít. Kdyby bylo vše jako dřív, kdy nás rodina mohla přijet navštívit, nebo by byla normální vánoční pauza či jsme dostávali v reprezentační přestávce extra dny volna navíc, aby člověk mohl zajet domů a vidět prarodiče, asi by to bylo jiné. Jenže tak tomu není.
Před vámi jsou tedy necelé tři měsíce. Rýsuje se vaše další angažmá?
Do konce sezony se teď budu soustředit jen na to, co je tady, abychom neměli žádný větší trable. A bavit se o tom můžeme začít, až bude jasné, že nás nečeká boj do posledního kola. Ještě to bude náročné, to je mi po devíti sezonách tady více než jasné.