Článek
Užíváte si návrat na fotbalové trávníky?
Ohromně! A jsem rád, že jsme začali s Herthou dobře. Kéž by to pokračovalo. V Mohuči jsme uhráli cenný bod, ve čtvrtek doma porazili Freiburg, to byl první krok. Dýchá se nám lépe, i když zachránění definitivně ještě nejsme. Ale nepochybuji, že to zvládneme. Druhým krokem jsou zápasy v neděli doma s Bielefeldem a ve středu na Schalke. Když z nich uděláme šest bodů, bude se nám dýchat ještě lépe, každá ztráta ale může být fatální. V předposledním kole máme doma Köln a končíme v Hoffenheimu. To je třetí krok, kterým budeme chtít záchranu potvrdit. Důležité je bodovat se soupeři pod námi, s Pavlem Kadeřábkem už bych si chtěl zahrát jako jistý účastník bundesligy v příštím roce.
Čtyři těžké zápasy v deseti dnech, to musí být obrovský nápor na fyzičku i psychiku...
Není to lehké. Do prvního zápasu jsme šli z domácí karantény kvůli covidu. Ale všichni jsme dělali maximum, abychom si udrželi fyzickou kondici. Hned po vyhlášení karantény jsme dostali domů běhací pásy a samozřejmě i program, jak budeme trénovat. Makali jsme hodně tvrdě, ale běhání na pásu je úplně něco jiného než pohyb na hřišti. Na nějaké sehrávání bylo minimum času. Trenér Pál Dárdai ale od prvního utkání rozložil síly. V Mohuči nastoupila jiné jedenáctka než pak proti Freiburgu. Samozřejmě některé hráče prostřídal, ale umí udělat správný mix sestavy. Máme dostatek kvalitních fotbalistů, takže si to můžeme dovolit. Čtyři zápasy v deseti dnech by byly strašně náročné, ale v součtu odehraných minut přibližně zprůměroval zátěž asi na jeden zápas za šest dní. Věřím, že v tom bude pokračovat a nám to bude sedět dál.
Vy jste ale s fyzickou zátěží nikdy problém neměl. Snášíte to dobře?
To máte pravdu, ale sám na sobě cítím, že to není jednoduché, vrátit se po čtrnácti dnech do zápasu. Herní výpadek se projevuje na pohybu, především na koordinaci, ale lepší se to.
Hodně jste toho v karanténě naběhali na pásu. Ale chyběl vám kromě společných tréninků i osobní kontakt se spoluhráči?
Samozřejmě chyběl, ale v kontaktu jsme byli. Přes ZOOM jsme se v čase koučem určených tréninků propojili, viděli jsme se, povídali si, což bylo dobré a důležité. Samozřejmě jsem koukal v televizi na všechny možné zápasy. Nenudil jsem se, ale hřiště a míč mi chyběly.
Nehráli jste a jen koukali na tabulku, jak padáte do pásma sestupu. Nebyli lidé v klubu a fanoušci nervózní?
Nebylo to příjemné, ale vedení klubu, trenér i fanoušci nám dávají stále najevo, že nám věří a podporují nás. Nejsme pod psychickým tlakem, že musíme, který by nás svazoval nebo dostával do nějaké křeče. Víme sami, co je třeba udělat. Všichni to vzali za správný konec.
Mohou v Německu na fotbal fanoušci?
Nesmějí. Kvóty zaplní lidé, kteří jsou na utkání bezprostředně potřeba. Myslím si, že v téhle sezoně už se do hlediště nevrátí.
V úterý bude do startu mistrovství Evropy zbývat měsíc. Pochopitelně prvořadá je záchrana, ale přeci jenom, nedostává se do hlavy pomalu i šampionát?
Malinko ano (usmívá se). Samozřejmě, teď je nejdůležitější Hertha, ale už se těším i na kluky a šampionát. Chci tam přijet s úsměvem a v co nejlepší náladě, jako účastník bundesligy.
