Článek
Kdy jste se dozvěděli, že se v Kolíně hrát nebude?
Asi hodinu před utkáním. Už jsme se chystali, když nám to přišlo říct vedení mužstva.
A řekli vám, proč se nebude hrát?
Neřekli... Pouze nám bylo sděleno, že je přísný zákaz, abychom se k tomu jakkoliv vyjadřovali.
Takže jste nevěděl, že to bylo k vůli údajnému pokusu o sebevraždu sudího?
Samozřejmě to bylo ve zprávách, ale nezlobte se, opravdu se k tomu nebudu vyjadřovat. Nechci riskovat problém, který bych mohl mít kvůli porušení zákazu..
Zažil jste někdy něco takového?
Nikdy. Alespoň si nevzpomínám. Ale na toto téma už neřeknu ani slovo.
O bundeslize a Mohuči mluvit můžete?
V tom není problém.
Soutěž jste začali velmi dobře. V posledních týdnech jste se ale zadrhli. Jednou vyhrajete, vzápětí body ztratíte. Docházejí mužstvu síly?
V tom problém není. My jsme minimálně vyrovnaným soupeřem i mužstvům z horní poloviny tabulky. Náš problém je v tom, že nedokážeme zápasy dotáhnout do konce, rozhodnout je, i když šance na to máme.
Je to tím, že je neproměňujete?
Přesně tak. Umíme si vytvořit i tlak, ale pak udělá soupeř jednu dvě povedené akce, dá z nich gól nebo i dva a je po nás.
Máte horší útok nebo obranu?
Vidím to tak půl na půl. V ofenzivě se neprosadíme gólově a vzadu zbytečně inkasujeme. Hrajeme dobře mezi šestnáctkami, ale uvnitř jsme slabší na jednom i druhém konci hřiště. V prostorech, kde se zápasy rozhodují, nejsme tak agresivní a důrazní.
Nepropadá už mužstvo malomyslnosti?
Nepropadá, ale nálada pochopitelně není nejlepší. Vždycky si trochu oddechneme, když se nám podaří bodovat, ale všichni si uvědomujeme, že Mohuč hraje o záchranu. A to není nejlepší. Sám jsem o záchranu už dlouhá léta nehrál. Ale mám v Mohuči smlouvu na dva roky s opcí, takže si na novou situaci zvykám.
Vaší doménou byla jízda po pravé straně hřiště, podpora útoku a chodil jste se i do zakončení. Dostáváte se ke své typické hře?
Zpočátku jsem se trochu držel zpátky, bylo to i kvůli zdravotním problémům. Teď už zase jezdím podél lajny, ale gól jsem ještě nedal. Měl jsem zatím na podzim všehovšudy dvě šance, které jsem neproměnil. Doufám, že nějaký gól ještě vstřelím.
V Kodani jste si asi zahrál lépe...
Co se týká útočení, tak určitě, ale s bundesligou se nedá dánská liga srovnávat. V ní Kodaň vládla, Mohuč hraje o záchranu. Navíc v bundeslize je tempo mnohem vyšší, na nic není čas. Víc se dostávám do kontaktů s protihráči. V Kodani jsem hrál skoro jako pravé křídlo a vrátil jsem se, když bylo potřeba. Nebyl problém si pravou lajnu pohlídat. Teď víc bráním než útočím, i když Mohuč hraje ofenzivním stylem a při zakládání akcí vyrážím dopředu, ale víc toho oproti Kodani odehraji na vlastní polovině.
Jsou v bundeslize rozdíly mezi mužstvy hodně veliké?
Není to tak hrozné. Bayern má samozřejmě velice silné mužstvo, těží ze svého jména, soupeři, zejména takoví, jako jsme my, z něj mají respekt. Hodně dobrý je také Dortmund. Ale Mönchengladbach, Brémy, Leverkusen nebo Schalke už tak silní nejsou.
Bundesliga je vaším splněným přáním, ale jak se žije v Mohuči mimo fotbal?
Pořád se rozkoukávám. Když se prohrává, tak člověk nemá moc chuť někam chodit. Mám tam pěkný byt. Fanoušci nás poznávají a jsou příjemní, i když se nám nedaří. Prostředí v Mohuči a okolí je hodně fotbalové, chodí na nás pořád přes třicet tisíc diváků, většinou je vyprodáno, stadión má kapacitu čtyřiatřicet tisíc.
Rodina je v Mohuči s vámi?
Kdepak, dcera chodí do školy, takže za mnou přijedou jednou za měsíc na pár dnů. Já se dostanu domů jen o dovolené. Ani při srazech reprezentace není čas.
