Začalo to gymnastikou. Leverkusen se díky historii pyšní i důležitou výjimkou

Leverkusen (od našeho zpravodaje) - Řeč je o (ne)populárním pravidlu 50+1, které v Německu platí od roku 1998. Ve zkratce řečeno jde o to, že nadpoloviční většina akcií týmu musí zůstat v rukou členů klubu, fanoušků či mateřských spolků.

Privátní firmy či investoři se zkrátka dostanou maximálně na 49 procent vlastnictví daného klubu a nemohou mít rozhodující slovo v jeho chodu.

„Německý fanoušek chce být spojen co nejúžeji se svým klubem. A když začne cítit, že je místo toho pouze zákazníkem, bude z toho problém,“ hlásil v roce 2018 někdejší šéf Borussie Dortmund a předseda dozorčí rady Německé fotbalové ligy Hans-Joachim Watzke.

Právě on patřil v minulých letech mezi nejhlasitější zastánce tohoto pravidla. Na druhé straně stál například čestný prezident Bayernu Mnichov Uli Hoeness, podle něhož omezený vliv vnějších investorů brzdí německý fotbal. Podobný názor měl i někdejší výkonný ředitel bavorského giganta Karl-Heinz Rummenigge, který varoval před ztrátou konkurenceschopnosti v porovnání s jinými zeměmi, kde do fotbalu vstupují různí miliardáři či šejkové.

Pravidlo je jasné, mezi kluby první a druhé bundesligy však existuje pár výjimek z důvodu historických vazeb na dané podniky či osobnosti. A v malé skupince je i Leverkusen, jehož dres aktuálně oblékají čeští reprezentanti Patrik Schick s Matějem Kovářem, v minulé sezoně k nim patřil i Adam Hložek a v minulosti Michal Kadlec nebo Jan Šimák.

V Leverkusenu hraje klíčovou roli to, že klub byl založen v roce 1904 zaměstnanci německé farmaceutické společnosti Bayer, která ve městě už tehdy sídlila. A jejíž spojení s fotbalem stále trvá. Velmi podobný je případ Wolfsburgu a automobilky Volkswagen.

„Tyto dva kluby byly vždy vlastněny příslušnými společnostmi, a to již dlouho před jejich příchodem do bundesligy, a proto jsou z tohoto pravidla vyňaty – ne že by s ním všechny skupiny fanoušků souhlasily,“ vysvětluje oficiální web německé nejvyšší soutěže. Nedávno se výjimka týkala například i Hoffenheimu a miliardáře Dietmara Hoppa, v roce 2023 ale bylo odhlasováno, že k udělení další už nedojde.

Leverkusen má tak i možnost využívat „Bayer“ ve svém názvu a neobcházet pravidla jako například Lipsko se svými vazbami na Red Bull a zkratkou RB, která má oficiálně znamenat RasenBallsport.

Možný větší vliv investorů je u našich západních sousedů velké a citlivé téma. Jen vzpomeňme na rok 2024 a protesty namířené proti vedení nejvyšších dvou soutěží, které hodlalo prodat osmiprocentní podíl z televizních a marketingových práv soutěže soukromému subjektu. Lidé po celé zemi zasypali hřiště tenisáky, hopíky, ovocem nebo čokoládovými mincemi.

Sílily obavy, že tento krok může mimo jiné vést k postupnému upozadění pravidla 50+1. Nakonec se od plánů i s ohledem na nespokojenost veřejnosti upustilo.

A jak vlastně vznikly vazby mezi fotbalovým klubem a farmaceutickým gigantem? Musíme se vrátit do roku 1903, kdy část zaměstnanců továrny známé jako Friedrich Bayer & Co adresovala dopis vedení společnosti s tím, že žádá o podporu založení soutěžního gymnastického klubu.

Výzva se ukázala jako úspěšná, svým podpisem ji dle oficiálních klubových stránek podpořilo 170 mužů a o rok později vše oficiálně začalo. Byla postavena tělocvična, ale postupem času se ukázalo, že gymnastika láká spíše ženy, kterých pracovala v továrně většina, a muže moc ne.

A tak byl v roce 1907, se souhlasem gymnastického klubu, založen i fotbalový oddíl, jehož členové se za začátku stále museli účastnit vybraných gymnastických večerů. To jen ve zkratce počátek Bayeru Leverkusen, historie samozřejmě daleko obsáhlejší by vydala možná na několik textů.

Každopádně faktem je, že z toho všeho vznikl klub, který v roce 2024 oslavil premiérový bundesligový titul. V nejvyšší německé soutěž navíc bojuje nepřetržitě od sezony 1979/1980.