Článek
Kadeřábek už je legendou, jeho mladší krajan stojí teprve na startovní čáře své profesionální kariéry. Do Německa se přesunul loni v létě. Podepsal tříletou smlouvu a zařadil se do mužstva U17. Nebýt zranění kolena a posléze kotníku, mohl by sezonu hodnotit bezmála jako dokonalou.
„Už v přípravě jsem odehrál dobré zápasy. A v soutěži také. S výkony jsem spokojený. Jen mě mrzí, že jsem toho tolik neodkopal," litoval Honajzer, který s Hoffenheimem ovládl základní část bundesligové skupiny. „Takže jsme se stali mistry jihu, což je sice příjemné, ale až tolik to neznamená," dodal blonďatý talent, který nastupoval na pozici středního záložníka.
Plnil jak ofenzivní i defenzivní úkoly. „Jsem osmička, box to box hráč. Pohybuji se mezi oběma vápny. Dopředu mě to baví, umím i docela dobře bránit, jsem pracovitý," popsal svoje přednosti Honajzer a tvrdí, že se v bundesligovém klubu zdokonalil i po taktické stránce. „Hodně se na ni tady dbá, u nás se to tolik neřešilo," porovnal.
Jak se mu to povedlo? Vysvětlení je jednoduché. „Už my mládežníci máme třikrát až čtyřikrát týdně video, v Baníku jsme ho pouštěli jen před zápasem. Tady je rozbor po utkání, v půlce týdne příprava na soupeře, v pátek jeho standardní situace. Kdo chce, může zajít s trenérem ještě na individuální rozbor, já na něj chodil," využíval pověstnou německou preciznost.
Před každým tréninkem navíc musí trávit čas v posilovně. „Každý má svůj plán, mobilizační a stabilizační cviky. A samotné tréninky jsou delší, trvají dvě a půl hodiny, jsou bez přestávky a intenzivní," vykreslil český fotbalista dril. „Konkurence je tady velká, ale zase vás to nutí pořád makat. Myslím, že jsem si nějakou pozici vybojoval."
Pavel Kadeřábek dosáhl 200. startu v bundeslize jako osmý Čech v historii.
V Německu se 182 centimetrů vysoký hráč změnil i jako člověk. V cizině je sám, bez rodičů. „Začátky nebyly úplně snadné, stýskalo se mi, ale už jsem si zvykl. Rodiče za mnou několikrát přijeli," svěřil se Honajzer, jehož jméno čtou Němci jako Elex. „Ze začátku jsem komunikoval anglicky, teď už německy rozumím a jednoduššími frázemi odpovídám. Také mě mentálně zocelila zranění. Přestupu nelituji, určitě to byl dobrý krok."
Zatímco bundesligový TSG 1899 Hoffenheim hraje zápasy na nově vybudovaném stadionu Prezero-Arena v pětatřicetitisícovém Sinsheimu a spolu s mužstvem U23 trénuje v Zuzenhausenu, mládež má základnu přímo v třítisícovém Hoffenheimu. „Je to spíš taková vesnice, pro fotbal ideální. Všechno je v areálu, nemá nás co rozptylovat, nikam nepotřebuji. V Sinsheimu je kino, a když chceme jinam, za půl hodinky jsme vlakem v Heidelbergu."
Honajzer se momentálně vrací do tréninku po zranění kotníku, které si přivodil během reprezentačního srazu sedmnáctky. Za měsíc se v Hoffenheimu posune do kategorie U19, kde se potká se Slovákem Milanem Rehušem, s nímž už teď trávil nejvíc času. A v českém národním týmu bude patřit do výběru osmnáctiletých.
Mezitím sledoval úspěšnou záchranářskou misi Hoffenheimu v bundeslize. „Byl jsem na třech zápasech. Víceméně je pořád vyprodáno. Je skvělé, že to kluci zvládli a udrželi nejvyšší soutěž, tlak byl ohromný. Věřím, že příští rok už zase budou hrát výše, ideálně o evropské poháry. Fanoušci by si to zasloužili. Klubem žijí a jsou hodně hlasití," dodal.
