Vychovává mladé gólmany Bayernu. Hrozně mě to baví, říká Drobný. Co má na starost?

Naplňuje vás práce trenéra brankářů u rezervy Bayernu Mnichov?

Hrozně mě to baví a jsem moc spokojený. Tohle mě vždy lákalo, nechtěl jsem být v kanceláři nebo nedělat nic. Chtěl jsem trénovat, být na hřišti s klukama. A koho jiného bych mohl trénovat než brankáře?

Jak jste se do Bayernu vlastně dostal?

Je to dlouhá historie, musíte mít kontakty a za tu dobu, co jsem působil v bundeslize, jsem si nějaké udělal. Věděl jsem, že se to může stát. To procento bylo docela vysoké. A stalo se.

Máte od trenéra béčka Martina Demichelise volnou ruku?

Co se týká brankářů, tak určitě ano. On mi jen říká, co po gólmanech chce. Jak chce rozehrávat, kde by měli na hřišti stát, jakým systémem chceme hrát. O tom všem se bavíme a já s nimi pak na všem pracuji.

Věnujete se jen rezervě, nebo vypomůžete i u ostatních celků? S áčkem do kontaktu přijdete?

Starám se jen o rezervu, ale občas chodím s áčkem na tréninky. Můžu tam jít, kdy chci, a být s nimi na hřišti. Jinak jsme ale se všemi ostatními trenéry v mládežnických kategoriích, u ženského týmu a v áčku propojení. Zhruba jednou za měsíc jdeme na večeři, ale voláme si každý den, sdílíme si videa. Můžu se dívat, jak trénuje devatenáctka, sedmnáctka. Když mi pošlou nějakého gólmana, můžu se podívat, co dělal den nebo dva předtím. Komunikujeme každý den, na videu je to vždy nejlepší vidět.

V týmu máte hodně mladých talentovaných hráčů. Je vaším hlavním úkolem připravit je pro áčko, případně pro prodej do jiného klubu, nebo kladete důraz i na výsledky?

Je to propletené. Od doby, co jsem přišel, je už asi osm hráčů pryč. Hrají druhou německou ligu nebo první v Nizozemsku, Belgii, Skotsku, jeden hráč šel do Ameriky. Na áčko zatím nemají, takže jdou na hostování, kde získají zkušenost s chlapským ligovým fotbalem.

Jaké jsou vaše trenérské ambice?

Jsem hlavně rád, že jsem tady a že můžu být v takové organizaci, jakou Bayern je. Jsem naprosto spokojený. A co přijde, to přijde. Když jsem byl v Budějovicích, měl jsem nabídku jít trénovat do Düsseldorfu, který tehdy působil ještě v bundeslize. Odmítl jsem, protože jsem sám ještě hrál, ale jinak ta nabídka byla velmi dobrá.

Z čeho nejvíc poznáte, že je Bayern světový velkoklubu?

To vidíte všude na první pohled. Tréninková zázemí, která máme v Campusu nebo na Säbener Strasse, jsou špičková. Celý servis je na velké úrovni. Když vezmu áčko, musíte jen vyhrávat. Bayern má jen nejvyšší ambice a chce pořád trofeje.

Výrazně větší tlak byl asi cítit ve chvíli, kdy Bayern neměl nejlepší vstup do bundesligy v této sezoně, že?

To se může stát, zápasů je ještě hodně. Ale ligu vyhrát musí, tak to tady prostě je. Měli by ovládnout i pohár a dostat se aspoň do semifinále Ligy mistrů. Pak se to bere jako úspěšná sezona. Druhé místo se neodpouští. Ale když jste tady a všechno vidíte, máte taky nějakou zodpovědnost. Na nás je, abychom vychovali top hráče. Musíme vybrat ty pravé, pracovat s nimi a pak dát hlavu na špalek, že jsou schopní hrát bundesligu, v nejlepším případě za Bayern.

Do Bayernu jste mohl zamířit už dřív coby aktivní brankář, tehdy jste působil v Hertě a pak v Hamburku. Proč to ani jednou nevyšlo?

Když jsem byl v Hertě, spíš se o tom spekulovalo. V Bayernu ještě chytal Oliver Kahn, pak ho nahradil Michael Rensing a myslím, že mu bylo slíbeno, že bude jednička. Já jsem nechtěl jít, tenkrát mi bylo osmadvacet let a nechtěl jsem nikde dělat dvojku. Pak jsem byl s Bayernem domluvený na tříleté smlouvě, ale nedomluvil se s Hamburkem. A potřetí to bylo za Pepa Guardioly, kdy jsem byl jednou ze dvou variant, a trenér si vzal Pepeho Reinu. Bylo to jeho rozhodnutí, které se ke mně dostalo. Na to má každý právo.