Truc za miliardy. Romantická představa fandů škodí německému fotbalu, říká znalec

Jeho slova mají váhu. Přes dvacet let funguje na trhu jako agent. Podílel se na přestupech Matěje Kováře do Leverkusenu, Kevina De Bruyneho z Wolfsburgu do Manchesteru City nebo Slováka Martina Škriniara. Je blízký spolupracovník české agentury Sport Invest. Dokonale se vyzná v právních náležitostech u smluv, ale i v německém fotbalu a jeho financování.

O nevídaných protestech referovala snad všechna světová média. A Baumgarten upozorní, že šlo jen o součást vleklého sporu o úpravě pravidla 50+1. To nařizuje, že v bundeslize až na výjimky platí, že nadpoloviční většina akcií týmu musí zůstat v rukou fanoušků a členů klubu.

Ti se obávali, že osmiprocentní podíl z marketingových a televizních práv v moci zahraniční společnosti by představoval jen začátek rozsáhlých a nevratných změn.

Fotbal při protestech úpěl. Jak při nich bylo vám?

Patřím do byznysového sektoru. Mluvím se zasvěcenými lidmi a všímám si, že německý fotbal je rozdělený. Špičkové bundesligové kluby si uvědomují, že investice jsou nevyhnutelné stejně jako úprava pravidla 50+1. Menší kluby to možná nevnímají tak intenzivně, proto už samotné hlasování o zahájení jednání s novými investory nebylo jednoznačné.

Při nich se vzbouřili fanoušci, kteří házeli na hřiště nejrozmanitější předměty. Co vy na to?

Na protesty mají právo. Fotbal pro ně představuje výplň volného času, na stadionech panuje výborná atmosféra a nepřejí si nic měnit. Jenže nevidí byznysovou stránku a dennodenní chod klubů. Nechovají se racionálně, ale spíš emociálně až romanticky.

Nemůže tahle romantika zničit německý fotbal?

To je podle mě až příliš silné slovo. Myslím, že tahle situace poškodí vývoj profesionálního fotbalu v příštích letech. Německý fotbal ale zničit nelze, je hluboce zakořeněný v naší společnosti, z čehož podle mě pramenily i protesty.

Vybavuju si, že dřív se kvůli fandům prodlužovaly poločasové pauzy, aby se stihli občerstvit. Nedávno se zasadili o zrušení neoblíbených pondělních dohrávek. Mají v bundeslize velkou moc?

Záleží na jednotlivých klubech, ale obecně je jejich postavení začleněno přímo do klubových struktur. V bundeslize je historicky dáno, že týmy vlastní veřejné kluby, což je totálně odlišné nastavení než v zahraničí, kde ho může vlastnit konkrétní osoba nebo soukromá společnost. Fanouškovská základna nemůže volit v DFL, ale má vliv na ty, kteří za kluby hlasují. Odpovědná osoba musí vždy zvážit a rozhodovat i podle fanoušků. Díky struktuře 50+1 je jejich pozice silná, využívají ji. Je to ale na širší diskusi, co se má stát s pravidlem 50+1. Jde o nejdůležitější otázku, která je v pozadí snad každé diskuse.

A co se má stát s pravidlem 50+1?

Zaznívají názory, že jedině zrušením pravidla se německý trh může přiblížit podmínkám v Anglii. Fandové mají jiný pohled, který musíme akceptovat. V Německu ale existují kluby, které mají schválenou jinou vlastnickou strukturu, jako Bayer Leverkusen nebo RB Lipsko. A hrají na špici tabulky! Patřil by k nim i Wolfsburg, který se ale letos pohybuje uprostřed bundesligy.

Co z toho plyne?

Lze vidět, že týmy s ohromnou tradicí jako Schalke, Norimberk nebo Hertha Berlín se nachází ve druhé lize, která je v této sezoně neuvěřitelně silná. Tyhle týmy byly v bundeslize nahrazeny Wolfsburgem, Lipskem nebo Hoffenheimem. Je vidět, že pokud dané kluby mají odlišnou strukturu, dovedou sehnat peníze a investovat do hráčů. Jde také o dlouhodobější rozměr.

Jak to myslíte?

Je důležité zůstat zajímavý vůči konkurenci ve světě, ke které přibývá americká MLS, saúdskoarabská liga nebo další soutěže východně od Evropy. Pokud bude platit pravidlo 50+1, bude pro Němce těžké soupeřit i s kluby jako Manchester United, Manchester City, Newcastle, Liverpool, Juventus, AC Milán, PSG nebo zkrátka se všemi, které vlastní investorská skupina nebo konkrétní osoba. Výjimkou jsou veřejné vlastnictví klubů jako Real Madrid nebo Barcelona, které jsou ale řízeny úplně jinak. V Německu se řešila investice za miliardu eur, ale vážně zůstává důležitější téma 50+1.

A mají bundesligové kluby dostatek peněz?

Dobře, s čím to srovnáváme?

To nechám na vás.

Pokud chcete srovnání se Spartou nebo Slavií, odpovím ano. Když se zaměříte na Arsenal, Barcelonu nebo další kluby v Lize mistrů, je velmi těžké jim konkurovat. Možná to neplatí pro Bayern Mnichov, který měl v minulém roce obrat nějakých 880 milionů eur. V Německu ale panují obrovské rozdíly mezi týmy. Například Darmstadt se může pohybovat okolo 60 až 70 milionů eur, rozhodně nepřekročí stovku. Obecně lze říct, že by další peníze pomohly všem.

O vstupu do bundesligy jednala americká společnost CVC. Z jejích peněz už profituje španělská La Liga nebo francouzská Ligue 1. Nebudou za nimi Němci zaostávat?

Ono by záleželo, jak by se peníze využily. Pokud by většina z nich, jak se uvádělo, putovala na marketing a zlepšení marketingové pozice bundesligy, pak lze souhlasit. Fotbal je v situaci, kdy se rozšiřuje na nové mezinárodní trhy do Asie nebo Ameriky. Například u Premier League převažují příjmy z marketingu a televizních práv ze zdrojů, které nejsou britské. Mezinárodní publikum může vyprodukovat větší obnos než německý trh. Zároveň by mohl vzrůst i zájem zahraničních fanoušků o německý fotbal.

A co zájem samotných fotbalistů? Předpokládám, že bundesligu v platech už teď mnoho soutěží trumfne.

V zastupování hráčů se pohybuju přes dvacet let a záleží na jednotlivých případech. Bayern Mnichov si může za Harryho Kanea dovolit dát 110 milionů eur a nabídnout i plat, který by si vydělal v PSG nebo Realu Madrid. Za Bayern bych umístil Dortmund nebo Lipsko, ale už si nemyslím, že tyhle kluby dokážou zaplatit hvězdy. Podívejte se na hráče jako Jude Bellingham, který z Borusie odešel do Realu. Bundesliga nezaujme top hráče platem.

Vyplývá z toho, že bundesliga bude zajímavější spíš pro hráče z menších zemí, jako je Česko?

Naprosto souhlasím, jen to ještě trochu rozšířím. Bundesliga může být zajímavá pro top hráče, kteří ještě nedosáhli výkonnostního vrcholu. Typově jako Bellingham, Jaden Sancho nebo Ousmane Dembele. Německo je obecně lákavé pro mladé hráče. Žijí v dobré zemi, dostanou dobrý prostor v dobré soutěži, která se hraje na vyprodaných stadionech. Dobře trénují, zahrají si i evropské poháry. Výjimka je Bayern, který nepotřebuje hráče prodávat. Když ale přijde zajímavá nabídka klidně z Nottinghamu na hráče z Leverkusenu, Lipska nebo Mönchengladbachu, může to být skoro neřešitelné.

Co dál?

Pokud zůstane pravidlo 50+1, je jedinou možnou cestou pro kluby rozvíjet se vlastní cestou. Podepisovat nové a výhodnější televizní kontrakty, o čemž docela pochybuju. Nemyslím si, že nová smlouva s německými vysílateli může být výrazně vyšší. Marketing v Německu už funguje na vysoké úrovni a nemyslím, že výrazně vzroste i cena vstupenek. V tom se lišíme od Anglie, kde se ceny pohybují na jiné cenové hladině pro obyčejné fanoušky. To také dělá rozdíly v příjmech, kam patří i peníze za prodej hráčů. Pokud Německo přestane i produkovat mladé, talentované hráče, nebudeme schopní zvýšit obraty. Přestaneme být konkurenceschopní mezi top 5 evropskými soutěžemi a může se to projevit i UEFA rankingu.

Rozumím, že tenhle výhled fandům uniká.

I mezi kamarády najdu ty, kteří celý život fandí tradičním německým klubům, ale upřímně byznys neřeší. Rozumím jim, ale můžu jim dát za příklad například Newcastle United. Vlastnil ho subjekt s omezenými možnostmi, ale i po arabských investicích většina z fanoušků dál chodí na St James’s Park. Lidé jsou šťastní, že je tým úspěšný. Stejně to platí pro Manchester City, když ho převzaly Emirates. Vyhrál Premier League, Ligu mistrů, FA Cup. Německo je rozdílné, i když by zájem o kluby mělo dost investorů.

Má to řešení?

Pokud lidé nechtějí změny v pravidlu 50+1, je to jejich rozhodnutí a právo. Zároveň se ale musí smířit s tím, že Německo nebude mít vítěze Ligy mistrů.

No, počkejte…

Jasně, Bayern by to dokázal i v současném stavu (usměje se). Nicméně jde o obecný pohled. Něco chcete, něčeho se ale musíte vzdát. Přijde mi to stejné, jako byste chtěl, abychom v jeden den slavili Vánoce i Velikonoce. Za této konstelace na mezinárodní scéně bojuje většina německých klubů proti soupeřům, kteří finančně hrají úplně jinou ligu. Fanoušci nepřispějí na členských poplatcích takovou sumu jako nový investor. Víte, v angličtině se trefně říká: Money scores.

Peníze dávají góly.

Erling Haaland je střílel v Dortmundu, který ho ale musel prodat. A teď dává góly a vyhrává trofeje jinde. Z krátkodobého pohledu se možná dá vyhrát, ale z dlouhodobého se bez peněz vítězit nedá. Leverkusen je dobrá ukázka. Jasně že ti kluci nehrají za buráky, ale za peníze. A vsaďte se, že se po sezoně najdou zájemci, kteří jim nabídnou dvojnásobné honoráře. Naneštěstí je tohle koloběh fotbalového byznysu.