Článek
Jak se vám a rodině daří?
V rámci možností dobře. Manželka přišla se synem z procházky, takže je rozesmátý. Už si tolik nehrajeme jako v karanténě. Znovu jsme najeli na dvoufázové tréninky, i když to nejsou ty klasické, na které jsem léta zvyklý.
Kolik hráčů smí být v jedné skupině?
Jsme rozdělení po osmi, v každé je mix obránců, záložníků a útočníků, abychom mohli nacvičovat ofenzívu i defenzívu. Trénujeme na dvou hřištích zároveň. Všechno podle přísných regulí, jsme ostře hlídaní. V rámci možností jsou tréninky fajn, rozhodně lepší než individuální, i když to není úplně to pravé. Mají snad jedinou výhodu, že se při tréninku nepokopeme (směje se). Kdy nám povolí hrát a jít do kontaktu, to nikdo neví.
V pondělí byl oficiálně představen nový kouč Bruno Labbadia. Na jakou vzdálenost jste se pozdravili?
(směje se). Na docela velkou. Bylo to zvláštní, nikdy jsem nic takového nezažil, ale kdo z nás ano... Je divné, když nemůžete novému trenérovi podat ruku a on si vás třeba nemůže vzít stranou. Mluvil tak k jednotlivým skupinám, stáli jsme kolem něho v kruhu a uctivé vzdálenosti, my hráči dva metry od sebe. Blíž nesmíme být při žádné činnosti. Vysvětlil nám svoji představu, co chce hrát. Cíl je jasný – záchrana. Máme tři nebo čtyři týdny do předpokládaného startu bundesligy. Snaží se nám maximálně předat svoji herní filozofii.
Je spíš pes, nebo mírnější?
Má vysoké nároky, ale myslím si, že máme mužstvo na to, abychom je splnili. Vzal věc za správný konec a začal přísněji, což je v pořádku. Všechno ale musel říkat třikrát ve všech skupinách (úsměv). Ty pak při tréninku obcházel a udílel na dálku pokyny. Inu, jsme ve zvláštní situaci, která vyžaduje zvláštní opatření.
Čtvrtý trenér v sezóně, to jste asi také nezažil...
Já ho beru jako třetího. Ante Čoviče vystřídal legendární Jügen Klinsmann. Jenže v únoru sám odešel, pro všechny to byl šok. Tým převzal jeho asistent Alexander Nouri, toho nepočítám jako kouče, nic ve zlém, ale od začátku bylo jasné, že je dočasným řešením. Teď vede tým Bruno Labbadia, bývalý hráč se skvělou kariérou. První dojmy jsou pozitivní. I tři trenéři v sezóně jsou pro mne novým zážitkem.
Když jste se po pauze vrátil na hřiště, co vám nejvíc chybělo?
Hlavně kontakt s balónem. Prvních čtrnáct dní jsme byli zavření doma v karanténě, pak jsme mohli začít běhat venku. Hned první den bylo znát manko v kontaktu s míčem, ale i na fyzičce, třeba u změny směru při běhání, chyběla také dynamika v nohách. Posilování doma ani dlouhé běhání prostě trénink nenahradí. Pomalu se to všechno vrací.
V týmu jste měli koronavirem nakaženého spoluhráče, obránce Maxmiliana Mittelstädta. Už se vrátil do přípravy?
Naštěstí u něj mělo onemocnění lehký průběh, je v pořádku a trénuje s námi. Dva další kluci navštívili externího fyzioterapeuta, který byl později pozitivně testovaný. Těm se karanténa protáhla. Ale testy pak měli negativní, takže jsou zpátky.
V Česku se k některým lidem po karanténě, ač nebyli nakažení, chovalo okolí až nepřátelsky...
Nic takového se tu neděje, je to spoluhráč, kamarád, je v pořádku. Potkat to mohlo kohokoliv z nás, nikdo s ním proto nemá problém. Stejně k němu nemůžeme blíž než na dva metry.
V některých klubech nemohou hráči využívat zázemí, šatny ani sprchy nebo WC. Jak je to u vás?
My jsme rozdělení do třech kabin po malých skupinkách, tam se převlékneme do tréninkového oblečení, které v kabině pak zůstane a kustodi ho nechají vyprat. Sprchujeme se až doma. Na WC se může chodit jen v opravdu nejnutnějších případech (usmívá se).
Vrcholem jara by mělo být derby s Unionem. Dovedete si ho představit bez diváků?
Zklamaní jsme my i fanoušci, na Olympijský stadión by jich přišlo 75 000. Cíl ale zůstává, derby musíme vyhrát. Rivalita se nemění.
Když jsme spolu mluvili před necelým měsícem, říkal jste, že Berlíňané neberou tehdy začínající přísnější opatření moc vážně. Situace se asi změnila...
No... Změnila se v tom, že Berlín má jedna z nejpřísnějších opatření v Německu, ale není to tak, že by je všichni úplně dodržovali. Roušky povinné nejsou, když jsme byli o Velikonocích na procházce, měli ji odhadem tak dva lidé z deseti. Parky byly plné, rozhodně se nedodržovaly odstupy. My nařízení dodržujeme a jsme v pohodě, což je nejdůležitější.
