Titul? Bomba pro celý region. Kadlec vyprávěl o Leverkusenu, připomněl i pikantní historku

Leverkusen (od našeho zpravodaje) - Řeč se ale netočila jen okolo přímého souboje o první příčku bundesligy. Nyní devětatřicetiletý obránce prvoligového Slovácka také prozradil, co podle něj o titulu nakonec rozhodne. A rozpomenul se i na jeden nepříjemný zážitek, kterému by se býval vyhnul, kdyby jednu z výher během působení v Leverkusenu slavil o něco déle.

Leverkusen útočí na zisk první trofeje od roku 1993, kdy vyhrál pohár. Vy jste ale od oslav také nebyl daleko, hned v premiérové sezoně jste si zahrál právě finále poháru…

Ano, na olympijském stadionu v Berlíně. Přišlo pětatřicet tisíc našich fanoušků, bohužel jsme prohráli 0:1 s Brémami, které byly tehdy hodně silné. I tak to byl vyrovnaný zápas, je škoda, že jsme tenkrát něco nezískali a nezapsali se jako vítěz poháru. Jednou jsme i vedli bundesligu, dílčí úspěchy byly. Bohužel se to nikdy nedotáhlo.

Podobně jako v sezoně 2001/02, nejsmolnější v dějinách snad celého fotbalu. Tehdy měl Leverkusen našlápnuto na treble, ale nakonec nevyhrál nic.

Od té doby se to táhne. Titul by určitě pomohl, ta pověst by se smazala. Mají to teď skvěle rozjeté, hrají výborně. Fotbal na top úrovni. Soupeři už proti nim ale začínají měnit taktiku, nechtějí si to rozdat fotbalově. Jako například Gladbach při nedávné remíze 0:0, který vyloženě zaparkoval autobus. Uvidíme, jak se s tím poperou. Na druhou stranu, Bayern v současnosti není tak přesvědčivý, jako třeba v předchozích letech.

Jaký tedy tipujete výsledek sobotního souboje o čelo tabulky?

Bude to těžké. Vím, jaký je Bayern. Ale Leverkusenu by mohlo vyhovovat, že bude chtít hrát, nepostaví autobus na šestnáctku. Viděl jsem první vzájemný zápas, skončil remízou, ale Leverkusen byl lepší. Moc bych přál, aby se odpoutali a měli Polster (německy polštář, pozn. red.). Ale spíše věřím v remízu, podle mého rozhodnou zápasy s ostatními celky.

Jste nějak v kontaktu s českým triem, tedy Patrickem Schickem, Adamem Hložkem a Matějem Kovářem?

Ne, že bych s nimi komunikoval dennodenně, jen s Patrikem Schickem jsme si občas napsali. Matěj Kovář je v kontaktu spíš s Michalem Kohútem, hráli spolu v mládeži Slovácka. Znám spíš jiné kluky, co už třeba nikde nehrají. Třeba Simona Rolfese (sportovního ředitele klubu). Nebo bývalé spoluhráče. Stefana Kiesslinga, Patricka Helmese, s těmi si občas napíšeme.

Domluvili byste se s bývalými parťáky a jeli případný titul oslavit přímo do Německa?

Určitě bychom to zkusili, to by byla bomba. Bundesliga sice končí o týden dřív než česká liga, ale nic není nemožné. Kdybychom například se Slováckem hráli v sobotu a oni v neděli, dalo by se to nějak zařídit.

V BayAreně jste odkopal několik sezon. Můžete přiblížit její atmosféru?

Stadion v posledních letech trošku změnil, ale ne kapacitně. Kotel byl dříve původní v rohu, nedávno to přehodili a je za brankou. Takže atmosféra může být ještě lepší než dřív. Leverkusen má v lize jeden z nejmenších stadionů, návštěvy okolo třiceti tisíc chodily pořád. Sice byly i kluby s lepší atmosférou, ale ty měly větší stadiony. Ale tím, jak Leverkusen hraje a jaké má výsledky, prožívá celé město boom a velkou euforii. Případný titul by byla bomba pro celý region. Všichni jsou natěšení.

Podobně jako vaše ostatní angažmá, jedno z vašich tetování připomíná i Leverkusen. Vzpomínáte na něj ze všech působišť nejraději?

Ano, přesně tak, tetování sedí. Ale to druhé… Těžko říct. Nechci nic vyzdvihovat. Beru to jako první angažmá v zahraničí, vlastně jsem se vracel domů, uměl řeč (Kadlec v Německu vyrůstal, pozn. red.). Věděl jsem, co po mně trenér chce. To pomohlo při aklimatizaci. A šlo o nejlepší soutěž, kterou jsem kdy hrál. Nakoukl jsem do Ligy mistrů, byl to ze Sparty velký skok. Těžko říci, jestli to bylo lepší než Fenerbahce, i to mělo svoje, stejně jako Sparta. Nebo Slovácko. Vždyť dříve hrálo spíše vespodu, my tu vyhráli pohár a několik let se držíme v boji o špici.

Vybavíte si i na nějakou nefotbalovou, pikantní historku z doby v Leverkusenu?

Těch bylo hodně, ale nejsou publikovatelné do novin. (smích) Ale myslím, že jedna se probrala i v médiích, tak tu mohu připomenout. Byl jsem se spoluhráči a přítelkyní v baru v Kolíně slavit výhru. Vyšel jsem ve dvě ráno, moje hloupost. Kdybych vyrazil později, nestalo by se to. (smích) Napadli mě, dostal jsem do zátylku, pak jsem se otočil a dostal druhou do nosu. Jel jsem do nemocnice a zjistil, že nos mi tím úderem zlomili. Musel jsem hrát s maskou i na trénincích a odložil ji až těsně před mistrovstvím Evropy. To byla taková kaňka, počítal bych, že to se stane spíš v Turecku, ale tam to bylo úplně v pohodě. Každopádně historek? Těch mám mraky…