Článek
Uvědomujete si, že jste v Německu tak dlouho?
Vnímám, že čas strašně rychle letí. Když si řeknu, že jsem v bundeslize nepřetržitě deset let, musím být na sebe pyšný. I když odehraných zápasů mohlo být víc. Kvůli zraněním jich mám na kontě sto třicet. Myslím ale, že ne každý takové číslo zmákne.
Vzpomenete si na den, kdy jste poprvé dorazil do Gelsenkirchenu?
Vím, jak jsme s tehdejší přítelkyní a současnou manželkou přiletěli. Když spatřila komíny, průmyslovou oblast, měla pomalu slzy v očích. (směje se) Na to nezapomenu do konce života. Když srovnám současné Schalke a tehdejší, jde o obrovský rozdíl. Měl jsem možnost být v jedné kabině s Kurányim, Rakitičem, Neuerem, Raúlem, Farfánem. Jsem osudu vděčný, že jsem měl šanci si s takovými borci zahrát.
Která z hvězd, s níž jste v Německu oblékal stejný dres, pro vás byla největší?
Nejlepší byl Španěl Raúl, nemůžu říct jiné jméno. Byl zážitek s ním být v jednom týmu. I když v té době už neměl takovou rychlost, byl skvělá osobnost a taky hrozně milej kluk. Klobouk dolů před ním.
Zvykl jste si tehdy na novou soutěž i prostředí rychle? Nebo jste se s tím chvíli pral?
Jednoduché to určitě nebylo. V momentech, kdy bylo nejhůř, držela mě nad vodou přítelkyně. Snažil jsem se i často jezdit domů. Kroku odejít do Schalke absolutně nelituju. Po roce následovala krásná sezona v Kaiserslauternu, pak kariéra nabrala správný směr.
Kdy vám v premiérové sezoně bylo nejhůř?
Šlo o celkové vyznění. Se Schalke jsem podepisoval smlouvu v době, kdy byl hlavním trenérem Fred Rutten. Říkal jsem si, že pro mladého hráče je ideální nizozemský kouč, holandská fotbalová škola. Situace se však vyvinula tak, že pana Ruttena záhy po mém příchodu vyhodili a nastoupil trenér Magath.
Mezi hráči není příliš oblíbený. Tedy drsná změna?
Bylo to náročné. Přišel jsem jako střední záložník, na třetím tréninku si měl vzal pan Magath stranou. Oznámil mi, že podle něj mám všechny dispozice, abych byl kvalitní pravý bek.
Střelil pořádně vedle.
Netrefil se, no. De facto celou sezonu jsem na trénincích bránil Farfána, který si tam se mnou dělal, co chtěl. Navíc komunikace s koučem Magathem byla nulová. Ale nejen se mnou, i s velkými jmény. Myslím, že jakýkoli tým pod ním je schopný fungovat první rok. Pak jde výkonnostně dolů. Potvrdilo se to v Schalke, první sezonu pod ním jsme skončili druzí. Wolfsburg s ním uhrál titul, pak šel dolů.
Změnila se bundesliga za posledních deset let?
Celkově je náročnější. Jak se vyvíjí obecně fotbal, tak i německá liga. Dřív sázely mančafty na jeden styl, teď jsou v tomto směru flexibilní. Dnes existují všemožné rozbory, videoanalýzy, k dispozici jsou detailní informace o hráčích. Předtím toho tolik nebylo.
Jak se změnil za německou dekádu Jan Morávek?
Po fotbalové stránce jsem vyspěl, postupně jsem se posunul z podhrotu na defenzívního záložníka. Lidsky jsem zůstal stejný, jen jsem nabral spoustu zkušeností. A taky jsem se oženil. Užívám si toho, že můžu působit v jedné z nejlepších soutěží na světě.
Augsburg vám ze tří klubů, kterými jste v Německu prošel, přirostl k srdci nejvíc?
Srovnal bych ho s Kaiserslauternem. Je to také menší, rodinný klub. Schalke je velkoklub, bylo neuvěřitelné zažít, jak takový kolos funguje. Jsem ale vychovaný Bohemkou.
Je vám bližší skromnější, rodinné prostředí?
Sedí mi asi víc. Proto jsem v Augsburgu tak spokojený. Troufnu si říct, že jsme tu se ženou našli druhý domov. Na Česko ale nedám dopustit, když mám dva dny volna, ihned vyrážím do Prahy.
