Hlavní obsah

Šok ustupuje. Mám touhu před každým zápasem cítit trávu, přeje si rychlý návrat Bartra

Berlín

Za nejdelších a nejtěžších patnáct minut v životě označil obránce Marc Bartra z Dortmundu úterní bombový útok na autobus fotbalistů německého celku. Šestadvacetiletý Španěl při něm jako jediný člen týmu utrpěl zranění a v nemocnici se podrobil operaci zlomené ruky.

Foto: Armando Franca, ČTK/AP

Dortmundský Marc Bartra na archivním snímku.

Článek

Autobus cestou na domácí čtvrtfinále Ligy mistrů s Monakem poškodily tři exploze a vedle Barty byl zraněn ještě policista, který na motocyklu doprovázel německý tým při cestě na stadion. Utkání bylo kvůli útoku přeloženo na středu, kdy Borussia prohrála 2:3.

"Cítil jsem bolest, paniku a nejistotu, protože jsem nevěděl, co se děje a jak dlouho to bude trvat. Bylo to nejdelších patnáct minut v životě," napsal obránce na sítích. "Šok už pomalu ustupuje a místo něj mám obrovskou touhu žít, bojovat, pracovat, smát se, milovat, věřit, hrát, trénovat, užívat si rodiny, přátel, bránit a před každým zápasem cítit trávu," dodal.

K fotbalu by se měl Bartra vrátit zhruba za měsíc. "Víte, co cítím, když se podívám na moje zraněné a oteklé zápěstí? Pýchu, protože si přitom vždycky řeknu, že to je jediná bolest, kterou se jim podařilo nám způsobit," prohlásil bývalý obránce Barcelony.

 

Hoy he vuelto a recibir en el hospital la visita que más feliz me hace. Ellas son mi todo, la razón por la que lucho para superar siempre los obstáculos y este ha sido el peor de mi vida, una experiencia que no desearía a nadie en este mundo. El dolor, el pánico y la incerteza de no saber lo que estaba pasando, ni cuánto tiempo duraría... fueron los 15 minutos más largos y duros de mi vida. A todo esto os quiero decir, que creo que el shock de estos días va disminuyendo cada vez más y a la vez se suman las ganas de vivir, de luchar, de trabajar, de reír, de llorar, de sentir, de querer, de creer, de jugar, de entrenar, de seguir disfrutando de mi gente, seres queridos, compañeros, de mi pasión, de defender, de oler el césped como hago antes de que empiece el partido y motivarme. De ver las gradas llenas de personas que aman nuestra profesión, gente buena que sólo quiere que le hagamos sentir emociones para olvidarse del mundo y sobre todo de este mundo en el que vivimos, cada vez más loco. Lo único que pido, LO ÚNICO, es que vivamos TODOS en paz y dejemos atrás las guerras. Estos días cuando me miro la muñeca, hinchada y malherida, sabéis qué siento? Orgullo. La miro orgulloso pensando en que todo el daño que querían hacernos el martes, se quedó en esto. Gracias a los doctores, enfermeras, fisioterapeutas y personas que me ayudan a recuperar y que la muñeca quede perfecta. A las miles y miles de personas, medios, organizaciones de todo tipo, el BVB y compañeros, que me habéis hecho llegar vuestro apoyo y cariño. Por pequeño que sea, me ha llenado increíblemente de fuerzas para seguir SIEMPRE adelante. Necesitaba escribir y desahogarme y así zanjar todo para ya solo pensar en ponerme al 100% lo más pronto posible! Un saludo muy grande! Marc 💛

Příspěvek sdílený Marc Bartra (@marcbartra),Dub 14, 2017 v 3:38 PDT

Související témata: